Jmenuji se Jana a je mi 29 let. Vyrostla jsem v rodině bez lásky, rodiče na sebe byli jak psi, neměli žádné zábrany se přede mnou a mladší sestrou hádat a házet na sebe špínu a nadávky. Vyčerpávalo je to natolik, že jim pro nás nezbyl ani kousek lásky.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když mi bylo deset let, konečně se rozvedli. Já zůstala s mámou, pětiletá sestra odešla s tátou. Občas si nás rodiče na víkend vyměnili, ale nakonec i z toho sešlo. S tátou se nevídám, má novou rodinu, v kontaktu jsem jen se sestrou.
Máma se provdala, když mi bylo 13 let. Je teď šťastná a spokojená, změnila se, ale my dvě jsme si k sobě už cestu nenašly. Mají s druhým manželem dvě děti a ona veškerou svou lásku soustředila jen na ně. Jakmile jsem odmaturovala, našla jsem si práci a odstěhovala se od nich.
O dítě jsem nestála
I přesto, že jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je žít v nepodařeném manželství, muže jsem nezavrhla. Naopak jsem si vysnila, že já si najdu muže, který mě bude na rukou nosit, budeme se spolu mít dobře, věnovat se práci a koníčkům. Děti jsem ale ve svých snech neviděla, nestála jsem o ně. Z dětství jsem si nesla trauma, jak jsme se sestrou trpěly hádkami rodičů i jejich nezájmem, a tak jsem si říkala, že bude lepší dítě nemít. Máma byla věčně utahaná, lítala z práce pro nás do školy a školky, pak vařila, uklízela a večer tátovi vyčetla, co mohla. Já si tehdy zafixovala, že za ty jejich hádky můžeme my dvě se sestrou. Dnes vím, že to nebyla pravda, ti dva se k sobě prostě nehodili. Ale ta nechuť mít dítě ve mně zůstala.
Po několika vztazích jsem konečně potkala muže, o kterém jsem snila. Nejen že mě fyzicky přitahoval, navíc jsme měli hodně věcí společných. Miloval cestování, knížky, divadlo a jízdu na kolečkových bruslích. In-line bruslení je moje vášeň, a právě díky ní jsem Hynka potkala. Před třemi lety jsme kolem sebe kroužili v parku, až si ke mně nakonec přisedl na lavičku a pozval mě na drink. Dělat drahoty mě ani nenapadlo, líbil se mi od prvního okamžiku, takže jsme šli.
K dítěti mě přemluvil
Párkrát jsme se sešli, pak se spolu vyspali, a protože i sex s ním byl z kategorie snů, souhlasila jsem s jeho návrhem bydlet spolu. Pustili jsme naše podnájmy a našli si společný byt. S Hynkem jsme byli pořád spolu, neviděli jsme se jen těch několik hodin, kdy jsme byli v práci. Ale večery, noci i rána, víkendy a dovolené jsme byli jak jedno tělo, jedna duše.
Jediné, v čem jsme se neshodli, byla otázka dítěte. Po pár měsících jsem mu řekla, že dítě nechci. On to přešel a nic na to neřekl. Tím jsem myslela, že to máme vyřešené. Jenže po delší době s tím přišel znovu. Řekla jsem mu své důvody, ale on mě přemlouval, že je to nesmysl, že každý takový vztah, jako máme my, by měl být završen zplozením dítěte. Vždyť to bude otisk nás dvou. Odolávala jsem dlouho, ale nakonec jsem podlehla.
Otěhotněla jsem zhruba za tři měsíce po vysazení antikoncepce. Hynek byl štěstím bez sebe. Koupil mi drahý náramek, zamluvil večeři v luxusním podniku. To já měla ze svého těhotenství zpočátku dost rozporuplné pocity, ale když jsem pak viděla jeho radost, dokonce jsem se začala těšit.
Nevěra, konec
Uběhl měsíc, dva, tři, a když už na mně bylo těhotenství pomalu vidět, naprostou náhodou jsem zahlédla Hynka sedět v kavárně s nějakou dlouhovlasou dívkou. Zrovna se líbali. Byla jsem naprosto v šoku. Večer jsem na Hynka ihned uhodila. Nezapíral a přiznal se, že ji miluje už asi půl roku, začal si s ní ještě před mým otěhotněním. Pak to s ní ukončil, ale zjistil, že bez ní nemůže být. Tak nějak doufal, že se to vyřeší za něj. A vyřešilo. Byla jsem ochotná mu odpustit, pokud se s ní okamžitě rozejde. Hynek to ale odmítl, sbalil si část věcí a odešel. A to byl konec. Teď jsou spolu a já zůstala sama s břichem, ve kterém mám jeho dítě, které si tak přál.
Hynek o dítě stále stojí. Řekl mi, že rozchod se mnou nic v jeho vztahu k dítěti nezměnil. Chce se o něj starat, brát si ho, podílet se na jeho výchově. Jeho nová přítelkyně to ví od začátku a prý je nadšená. Já ale nadšená nejsem, já jsem zhnusená, naštvaná, zrazená a ponížená.
Smířila jsem se s tím, že budu mámou. Hormony mě natolik změnily, že se na to malé (nechtěla jsem vědět, co čekám) opravdu těším. Každý večer mu do břicha šeptám, že ho nedám, že je jen moje a že spolu všechno zvládneme. Hynka k výchově nepotřebuji a ani nechci. Uvažuji, že jeho otcovství zapřu a neuvedu ho jako otce. Nechci, aby se on ani jeho nová partnerka podíleli na jeho výchově. Moje sestra mi ale řekla, že nemůžu rozhodovat za své dítě, to má prý právo znát svého otce. Jaká mám ale práva já?
Jana
Názor odbornice: Kontakt s otcem je pro dítě zásadní
Vážená Jano! Při snaze o řešení Vaší situace vidím jako jednoznačně prospěšné, abyste neváhali s vyhledáním odborníka - nejlépe psychologa, manželského a rodinného poradce. Můžete tak učinit buď společně s Vaším expřítelem nebo i pouze Vy sama.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Uvažujete-li o tom, zda by nebylo lepší, kdyby dítě svého otce vůbec neznalo, hraje jistě i roli strach, aby jej jeho otec neopustil tak, jako opustil Vás. Tento strach je velmi srozumitelný. Na druhou stranu je pro dítě kontakt s otcem poměrně zásadní a obávám se, že kdybyste mu jej z nějakého důvodu nedopřála, stejně se dříve nebo později bude otázkou svého otce zaobírat. Může po něm pátrat, chtít jej poznat, aby si tak mohlo dotvořit mozaiku své identity.
Proto by bylo vhodné nastavit, ideálně za pomoci odborníka, mantinely kontaktu otce a dítěte, ve kterých byste se Vy sama mohla cítit bezpečně.
Expřítel se ke svému otcovství hlásí. Předpokládám tedy, že chce dítě finančně podporovat a stojí o pravidelný kontakt s ním. Nemyslím si, že by zde nyní měla hrát jakoukoliv úlohu jeho nová přítelkyně. Zpočátku by kontakt otce s dítětem byl za Vaší přítomnosti, u kojence to ostatně jinak nejde.
Budování vztahu dítěte s distancovaným otcem je běh na dlouhou trať. Expřítel by Vás měl svým jednáním ubezpečovat a přesvědčovat, že to se svým otcovstvím myslí vážně, že se nejedná jen o jeho chvilkový rozmar. Jedině tak můžete získat větší jistotu, že se otec nechová ohrožujícím způsobem.
Neměla jste možnost zažít harmonický vztah svých rodičů jako dítě, píšete, že jste i proto váhala s rozhodnutím mít vlastního potomka. V téhle situaci považuji za malý zázrak láskyplný kontakt, který se Vám s dítětem daří již nyní, v těhotenství, navázat. Přijetí ještě nenarozeného dítěte matkou je jedním z nezbytných předpokladů pro možný pozdější fungující vztah matky a dítěte.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. března 2018. Anketa je uzavřena.
