S Martinou se znám věky, vyrůstaly jsme spolu, chodily společně do školky i na základku. Já jsem chtěla být kadeřnicí, ale Martina, ta chytřejší z nás dvou, vystudovala obchodní akademii a pak ještě po maturitě chodila na vošku. Naše kamarádství ale neskončilo, vídala jsme se, jak jen to šlo a zůstaly kamarádkami dodneška, i když už jsme dávno dospělé. Nedávno mi bylo dvaatřicet, Martině bude za půl roku.
Kamarádka chtěla rodinu, já cestovat
Měly jsme už jako malé holky spoustu společných zájmů i koníčků, v jednom jsme se ale lišily. Martina byla jedináček a dost tím trpěla, neměla ani žádné bratrance nebo sestřenici, tak už někdy od dvanácti tvrdila, že si pořídí velkou rodinu, rozhodně nikdy jen jedno dítě, aby bylo samo jako ona.
Já měla bratra, o pět let staršího, takže jsme se v dětství tak trochu míjeli, dost si rozumíme až teď v dospělosti. Nedá se tedy říct, že bych byla z velké rodiny, mám pár bratranců a sestřenic, ale s nimi jsem se vídala jen párkrát do roka, většina z nich žije na Moravě, stovky kilometrů od nás.
Mým snem naopak bylo procestovat celý svět. Ve škole jsem milovala zeměpis, navíc jsem podědila nějaké ty geny po tátovi, velkém milovníku trampování a cestování vůbec. Každý víkend jsme s našima jako malé děti jezdili po výletech, většinou tady u nás v Česku a já toužila vydat se minimálně do Evropy. Klidně s partnerem, ale rodinu jsem si chtěla pořídit až někdy po třicítce.
Svatba ve dvaceti
Jenže jak se říká: člověk míní, Pán Bůh mění. V osmnácti jsem začala pracovat v jednom salonu a tam si mě našel můj současný manžel. Tak dlouho k nám chodil, dokud jsem nekývla na rande. Ve dvaceti jsem otěhotněla, rychle se vdávala, aby nebylo břicho vidět na fotkách a dnes máme spolu už dvě děti. Ničeho nelituji, svého muže mám moc ráda a děti se nám povedly.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Martina má přítele, jsou spolu už pět let. Předtím jich měla taky několik, ale nikdy se jí vztah nepovedl, rozhodně se jí nesplnilo její přání mít velkou rodinu. Dítě nemá ani se současným přítelem, on o něm nechce ani slyšet, prý je času dost. On nestojí ani o svatbu, prý je to přežitek. Vím, že je Martina nešťastná, ale je do něj tak zamilovaná a pořád věří, že on si to brzy rozmyslí a dítě bude chtít taky. Prý jí nedávno řekl, že tedy počkají ještě rok a pak to tedy zkusí. A k tomu se ona upíná.
Má milenku
Obávám se ale, že bude brzy všechno jinak. Je to pár týdnů, kdy jsme s manželem a dětmi byli v parku na druhém konci našeho města. Bylo docela hezky, sedli jsme si na lavičku, děti pobíhaly kousek dál na hřišti. Najednou mě manžel upozornil na jeden pár, který se o kus dál od nás na lavičce objímal a líbal. Byl to Martinin přítel s nějakou hodně mladou dívkou, vypadala aspoň o deset let mladší než on.
Dost nás to šokovalo. Manžel měl dokonce sto chutí na něj vlítnout a vynadat mu. Pak mu ale došlo, že nám do toho nic není, raději jsme se sebrali, zavolali děti a šli pryč, aby nás neviděl.
Od té doby se ve mně perou různé pocity. Mám si to nechat pro sebe, nebo to mám Martině říct? S manželem jsme se domluvili, že on do toho zasahovat nebude, i když je Martina také jeho kamarádka a má ji rád. On tvrdí, že by to vědět měla, třeba by jí pravda o něm otevřela oči a došlo jí, že ji nejspíš jen vodí za nos.
Irena
Názor odbornice: vztah si musí vyřešit sama
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Ireno! Ocitli jste se s manželem v situaci, kdy víte o nevěře týkající se vaší blízké kamarádky. Ona však nic netuší. Za takových okolností není moc dobrých řešení. Zásada vždy mluvit pravdu nemusí v téhle situaci stoprocentně fungovat. Ale vlastně ani za každou cenu zatloukat, zatajovat taky nemusí být řešením.
Každý mezilidský vztah potřebuje k tomu, aby prosperoval, investici času a zájmu. Věnujte se Martině, zkuste vzbudit diskusi o tom, co si od partnerského vztahu představuje. Jak pozná, že se v něm cítí dobře, a jak pozná, že naopak ne. Zeptejte se jí, co konkrétně na svém partnerovi má ráda a co naopak vůbec. Nechte ji, ať s vámi hovoří o svých přáních, plánech, ale i obavách a citových zraněních. Vyjádřete jí podporu, ať se bude cítit jakkoliv. Ujistěte se, že ví, že budete stát po jejím boku, ať bude s jakýmkoliv partnerem. Je-li to ve vašich silách, nabídněte jí, že budete občas trávit volný čas jen vy dvě.
Martina je dospělá žena, nikdo za ni její partnerský vztah nevyřeší, musí to udělat ona sama. Mám obavu, že kdybyste se (byť v dobré víře) do jejího vztahu pletli, nepomůže mu to. Co hůř, může to zatřást vaším kamarádstvím. A to by byla zbytečná daň. Jako nejbližší kamarádka rovněž můžete Martinu podpořit, aby si o svém prožívání nezdráhala popovídat s odborníkem, psychologem z oblasti mezilidských vztahů. Je možné, že o tom přemýšlí, ale potřebovala by podporu, aby tento důležitý krok učinila. Od toho jsou naši nejbližší, aby nám právě tuhle podporu poskytli.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
