Příběh Lindy: Neumím být věrná

  0:17aktualizováno  0:17
První láska mi zlomila srdce a já od té doby mužům příliš nevěřím. Současný přítel je jen takovou nálepkou, neumím být sama. Ani nevím, jestli ho miluju. Asi moc ne, když mi nedělá problém si užívat i s jinými. Ale být bez něj bych také nechtěla.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Linda a je mi 21 let. Pracuji ve školství a chystám se od podzimu studovat na vysoké škole. Potřebuji si kvůli práci doplnit vzdělání. Budu mít pak šanci postoupit na vyšší pozici. Do školy se těším, poznám nové lidi. Mrzí mě, že jsem nestudovala hned po maturitě, ale tenkrát jsem už chtěla vydělávat a být samostatná. Od maminky jsem totiž dostala po maturitě vlastní byt. Žiju tak již od devatenácti ve svém. Samostatný život něco stojí, proto je pro mě asi lepší pracovat a zároveň studovat.

Nikdy pro mě nebyl problém najít si přítele. Nejsem žádná ošklivka, mám hezkou postavu a mužům se líbím. Teď mám dva roky přítele. Je o něco starší než já, má mě moc rád. Mně je s ním taky dobře, je to hodný a milý kluk. Jenže mám velký problém, neumím být věrná.

První láska mi zlomila srdce

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Před svým současným přítelem jsem prožívala svou velkou první lásku. Byla jsem totálně zamilovaná, milovala jsem ho až příliš. On byl ale přehnaně žárlivý, dělal mi scény i na veřejnosti, nic mi nedovolil, zakazoval mi kamarády, chtěl mě vlastnit. A já mu to umožnila, tolik jsem ho milovala, že jsem si nedokázala představit život bez něj.

Byli jsme spolu rok a půl a pak najednou zničehonic přišel konec. Byl to pro mě naprostý šok, víc jak půl roku jsem probrečela, nechápala jsem, proč všechno skončilo. Když jsem se trochu vzpamatovala, zařekla jsem se, že se už nikdy lásce, která mě dostala na úplně dno, nepoddám. Už se nikdy nenechám mužem takhle ovládnout. To já budu mít nad nimi navrch.

Pak jsem poznala svého současného přítele. Byl takovou nálepkou na mé zlomené srdce. Byla jsem už dlouho sama a opět jsem toužila s někým být. Myslela jsem, že se jen párkrát uvidíme a vyšumí to. Jenže náš vztah vydržel a jsme spolu už dva roky. Přítel je správný kluk, hodný, a hlavně mě opravdu a upřímně miluje. Jsem si jím naprosto jistá, i mé okolí ho má rádo. Ti, co znali mého tehdejšího přítele, říkají, že je jeho pravým opakem.

Nemám výčitky

Já to všechno vím, ale místo abych si vážila skvělého kluka, tak ho podvádím. Nevím, čím to je, i bývalého, kterého jsem tak milovala, jsem podvedla opilá na jednom večírku. Proto nevěřím, že když člověk miluje, nepodvede. Jenže současný přítel mě miluje víc než já jeho. Už jsem mu byla nevěrná několikrát. Nejhorší ale je, že nemám žádné výčitky, žádné černé svědomí. Prostě se to stane a dál si s tím hlavu nelámu. Vlastně nad tím moc nepřemýšlím, možná se o tom bojím přemýšlet.

Přítele ale opustit nechci, dokážu si představit, že spolu budeme celý život. Už jsme o tom i mluvili. Plánujeme společnou budoucnost. Ale moje vůle je tak slabá, že chtíči jinde podlehnu. Nejsou to cizí muži, jsou to kamarádi, se kterými se znám i celé roky. Jediné, co mě trápí, je, že vlastně dělám ze svého přítele blbce a on si to vůbec, ale vůbec nezaslouží. Vím, že on by mi nic takového neudělal.

Je možné, že ho nemiluji? Nevím, sama se v sobě nevyznám. Když ale o tom přemýšlím, vím, že nechci nikoho jiného, on je ten pravý, lepšího nenajdu. Není správné, že ho podvádím, já to vím. Třeba mě to přejde, až budeme v našem vztahu dál, až spolu budeme bydlet, až přijdou děti…

Nechovám se ke svému příteli špatně, jsem hodná, dopřávám mu, starám se o něj a zajímám. On to ví, ale neví, že ho podvádím.

Už jsem i přemýšlela, jestli bych neměla vyhledat nějakou pomoc. Pak si ale řeknu, že tak časté to není. Jeden den jsem rozhodnutá, že si nechám poradit, druhý den nad tím mávnu rukou, a život jde dál.

Někdo si možná řekne že jsem jen obyčejná lehká holka, která neumí udržet nohy u sebe, a možná i jsem. Moje kamarádky se se mnou o tom baví a samozřejmě s tím nesouhlasí, ale neodsuzují mě za to. Ale co mám dělat?
Linda

Názor odbornice: Panika není na místě

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12

Vážená Lindo! Panika není na místě - je vám 21, tudíž se stále v oblasti partnerských vztahů tak trochu rozkoukáváte. Počítám-li správně, váš předchozí vztah jste prožívala jako teenager. Rozchod byl překvapením a bolel, ale nepřikládala bych mu takovou moc, že by byl navždy schopen negativně ovlivnit vaše postoje k mužům.

Schopnost navázat a udržet fungující partnerský vztah je známkou osobnostní zralosti, která přichází se životními zkušenostmi (i s těmi, co bolí) a s věkem. Píšete, že se chystáte studovat. Prostředí vysoké školy studentovi otevře novou skupinu přátel a někdy i možných partnerů. Nedaří-li se vám být stávajícímu partnerovi věrná, nemusí to vůbec znamenat, že budete nevěrná všem partnerům celý svůj život.

Je obdivuhodné, když se vztah podaří napoprvé, avšak části z nás se to na první dobrou nepovede. Vztahy v adolescenci jsou tak často jakýmsi trenažérem na ten pravý, jenž nakonec přijde. Adolescentní vztahy jsou velmi důležité, mohou být silné i bouřlivé, často na ně vzpomínáme celý život.

Jste nyní ve věku, kdy si kousek po kousku skládáte obraz svého ideálního partnera. Nevím, zda máte zázemí fungující otcovské postavy. Když chybí, máte cestu o něco složitější. Učíte se sice za pochodu, ale věřte tomu, že vám (třeba i po pár nezdarech) ten pravý nakonec zkříží cestu a vy nebudete uvažovat, zda vám někde neutíká něco lepšího jednoduše proto, že toho nejlepšího budete mít po svém boku.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1908

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 18. června 2018. Anketa je uzavřena.

4. Mám se s přítelem raději rozejít? 1157
1. Mám přestat o svých nevěrách přemýšlet, prostě se to občas stane, třeba se časem zklidním? 486
3. Mám vyhledat odbornou pomoc? 187
2. Mám se příteli svěřit se svým chováním a požádat ho, aby mi odpustil? 78
Autoři:



Nejčtenější

Jsi prase, kráva a smrdíš, dozvěděla se ve Výměně manželek mladá maminka

Tereza s Eliškou a Marek bydlí v ostravském bytě.

Tereze vadí, že na ni ani na její dvouletou dceru Elišku nemá přítel Marek čas. Po práci jde do posilovny, pak přijde a...

Trhám si vlasy a ochlupení, protože mi to dělá dobře, říká nemocná žena

Sara si říká Miss Swirl a propaguje svůj příběh, aby dodala odvahu a sebevědomí...

Osmadvacetiletá Sara Meucii z Itálie trpí poruchou zvanou trichotilománie. Kvůli ní si neustále vytrhává vlasy a...



Kvůli extrémní chuti k jídlu váží roční holčička čtyřiadvacet kilo

Chahat Kumarová váží stejně jako desetileté dítě. A to jí ještě není ani rok a...

Chahat Kumarová z Indie váží v pouhých šestnácti měsících neuvěřitelných čtyřiadvacet kilogramů. Rodiče stále netuší,...

Příběh Jaroslava: Svatba, nebo rozchod. Nedokážu se rozhodnout

Vztah lze udržet, jen stojí-li o to oba partneři (ilustrační snímek)

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady s vlastním životem. A zápletky typu „ona...

OBRAZEM: Třiašedesátiletá žena chtěla vypadat na pětadvacet. Povedlo se?

Jekaterina Tereškovič Gauguin Solntcev

Manželka ruského moderátora Gauguina Solnceva by mohla být jeho matkou. Dělí je od sebe šestadvacet let....

Další z rubriky

Vy gadžové jste špíny, křičel Míra ve Výměně manželek

Při seznámení daroval Míra nové manželce Lucii koště. Ta ještě netušila, že o...

Dokud tady budu doma já, tak tu kalhoty nosit nebudeš, kázal ve Výměně manželek Míra (39) své nové partnerce Lucii...

Příběh Petra: Manželka chce žít s dětmi na chalupě, prý je jim tam líp

Ilustrační snímek

S manželkou a dětmi žijeme nedaleko centra Prahy. Pořídili jsme si proto chalupu na venkově, aby děti mohly být více v...

Pětkrát o žárlivosti: Nesnažte se být lepší než sokyně, říká psycholožka

(Ilustrační snímek)

K žárlení můžeme mít někdy reálný důvod. „Užitečné je si uvědomit vlastní hodnotu a nesrovnávat se se sokem či sokyní,...



Najdete na iDNES.cz