Synovi je 33 let, od jeho pěti ho vychovávám sama. Táta se mu zabil v autě. Tenkrát jsem myslela, že to sama nezvládnu, manžela jsem milovala a život bez něho byl nepředstavitelný. Ale byl tady náš syn a já musela fungovat, být máma i táta v jednom. Syn byl naštěstí hodný kluk, ani jako malý, ani později v pubertě nijak zvlášť nezlobil. Měli jsme vždycky hezký vztah, mohla jsem se na něj spolehnout.
I přesto, že jsem zůstala sama v pouhých osmadvaceti letech, nikdy jsem se už vdát nechtěla. Bála jsem se, že budu celý život srovnávat a také jsem nechtěla synovi přivést náhradního tátu. Sice jsem toužila po dalším dítěti, ale po stálém partnerovi ne. A mít další dítě bez otce jsem si netroufala.
Měla jsem pár známostí, ale vždy jsem tomu muži na rovinu řekla, že ho domů vodit nebudu a chci už zůstat jen se svým synem. Nejdelší vztah jsem měla s kolegou z práce, byl sice ženatý, ale vědělo se o něm, že se ženou žije jen kvůli dceři, ona by ho jinak od ní odstřihla. Bylo nám spolu dobře, ani jeden od toho druhého nic nečekal, měli jsme společné zájmy a sex s ním byl také příjemný. Jenže jeho žena těžce onemocněla, jejich manželství to svým způsobem zachránilo. Už je to deset let a od té doby nikoho nemám.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Syn pochopitelně věděl, že jsem občas měla nějakou známost. Dokonce mi řekl, že by mu nijak nevadilo, kdybych si někoho přivedla domů. Stejně on jednou odejde a já bych pak nemusela být sama. Jenže já si to nedokázala představit, ani dnes ne, jsem už 28 let vdovou a stále na manžela denně myslím.
Syn se mnou bydlel až do svých pětadvaceti let. V té době už rok chodil s dívkou a chtěli zkusit, jak jim půjde společné bydlení. Našli si podnájem, naštěstí nedaleko od mého bytu. Měla jsem to k nim kousek, ale já se k nim nikdy nevnucovala, respektovala jsem jejich soukromí. Synova přítelkyně se mi dost líbila, je z dobré a slušné rodiny, pochází z Moravy. Navíc je na ní vidět, že je hodně samostatná a cílevědomá. Dnes vím, že ona je ten, kdo u nich doma rozhoduje a podle koho se celá domácnost řídí.
Půjčila jsem si pro ně peníze
Uplynul rok a mladí měli svatbu. Nevěstiny rodiče ji vystrojili u nich doma na vesnici. Byla to nádherná akce, dodnes na ni ráda vzpomínám. Mladí bydleli ještě nějakou dobu v pronájmu, nakonec se rozhodli, že si pořídí něco svého. Sehnali si řadový domek, který se zrovna začínal stavět. Nějaké peníze měli našetřené, něco dali snaše rodiče a prarodiče, i já synovi roky spořila, tak dostali celkem slušnou sumu do začátku. Stejně si však museli vzít hypotéku. Ještě se ani nepřestěhovali do nového a snacha otěhotněla.
Pochopitelně jim těhotenství nabouralo plány se splácením. Tenkrát jsem se rozhodla, že jim pomůžu, půjčila jsem si v bance tři sta tisíc korun s tím, že je použijí na mimořádnou splátku hypotéky a tu si rozloží později tak, aby měli na další splátky, než si snacha začne přivydělávat. Byli samozřejmě rádi a oba tvrdili, že mi ty peníze vrátí, jen co budou mít oba platy, ale já jim řekla, že mi stačí, když převezmou splácení, až se snacha vrátí do práce. To, co splatím já, už od nich nechci. Byla jsem ráda, že jim můžu nějak pomoci. Snacha mi sama řekla, že jen co půjde do práce, s první výplatou mi začne posílat peníze na splátky.
Mladí se do domu přestěhovali před rokem a půl. Vnoučkovi byly akorát tři roky. Trávili v novém domě svoje první samostatné Vánoce, roky před tím byli u mě, bylo to pro ně pohodlné, já navařila, o všechno se postarala, snacha v pronajatém bytě neměla ani pořádný sporák. Ale bylo mi jasné, že budou chtít být jako rodina sami. Také o tom tak mluvili, že se u mě zastaví na Boží hod. nakonec přišli až na Silvestra jen proto, aby mi dali kluka na hlídání. Ale já to pro ně udělala ráda.
Už je nezajímám
Myslela jsem, že další Vánoce už budu s nimi. Syn i snacha o tom tak mluvili, ale Štědrý den se přiblížil a bylo ticho po pěšině. Mně bylo trapné se zeptat. Doufala jsem, že mě pozvou, nebo se aspoň u mě zastaví na další svátky. Ale oni mi řekli, že jedou k rodičům na Moravu, tam nechají kluka a Silvestra budou trávit na horské chatě v Alpách.
Cítím se hrozně. Od té doby, co se mladí přestěhovali do vlastního, prakticky na mě nemají čas. Já se jim nechci vnucovat, je mi to trapné. Ale mrzí mě, že ani na ty svátky si na mě nevzpomenou. Mám doma dárky pro ně i pro vnuka a nevím, kdy si je vůbec vezmou. Navíc snacha už přes rok pracuje a ani jednou se neozvali, že by převzali splácení té půjčky.
Mirka
Názor odbornice: Buďte v návrzích aktivní
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Mirko. Popisujete váš smutek nad frekvencí kontaktů se synem a jeho rodinou. V pozadí celého příběhu ještě stojí peníze, které za syna a snachu splácíte. Jsou tady tudíž dvě bolavé roviny. Začnu tou druhou. Domnívám se, že vám nezbude, než si s oběma sednout ke stolu a okolnosti financí si vyříkat. Abyste tak mohla udělat, je dobré mít informace, jak lze s půjčkou na synovo bydlení dále nakládat. Tady by vám mohla být prospěšná návštěva občansko-právní poradny. Vybavena informacemi se pusťte do rozhovoru se synem a snachou na téma jak ohledně splácení půjčky dál.
Další důležitou rovinou je kontakt se synem, snachou a vnoučkem. Je tak trochu srozumitelné, že si mladá rodina chtěla prožít Vánoce po letech společného soužití s vámi sama. Možná tak bude chtít trávit i Štědrý den v následujících letech. Nečekejte však, zda si mladí vzpomenou vás o svátcích navštívit. Sama navrhněte možné časy setkání. Dejte srozumitelně najevo, že se na setkání s mladými těšíte. Také si myslím, že by mohli slyšet na váš pravidelný kontakt s vnoučkem, třeba formou hlídání v některá odpoledne.
Nemohu vám samozřejmě zaručit, jak rozhovory s mladými dopadnou. Budete-li však aktivní, máte šanci něco ve vzájemných vztazích ovlivnit, změnit. Když byste pasivně čekala, zda si mladí vzpomenou, nemusela byste se bohužel vůbec dočkat.
V neposlední řadě také pokládám za důležité, abyste nerezignovala na osobní život, který nemá spojitost s rodinou syna. Mějte své zájmy, ponořte se do činností, které vás oslovují. Pěstujte přátelské vztahy. Syn a jeho rodina jsou pro vás důležití, ale nejsou to jediné ve vašem životě.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. ledna 2019. Anketa je uzavřena.
