Manžel totiž zrovna nepatří mezi ty muže, co by svou ženu na rukou nosili či si ji hýčkali. Je to spíš naopak, jeho chování není příliš vybrané a ani pro nadávku nikdy nejde moc daleko. Nikdy jsem si to moc nepřipouštěla, a když mi má babička říkala, že to chování by měl změnit, tak jsem jen mávla rukou a nijak jsem to neřešila. Utěšovala jsem se, že jinde to není lepší a že vlastně můžu být ráda, že si mě vzal.
Manžel se doma zdržuje minimálně
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Náš vztah se začal měnit, když jsme koupili dům a manžel začal jezdit domů míň a míň, protože byl velice pracovně vytížený. Musel vydělávat, abychom vše zvládli finančně, já jsem v té době byla na mateřské s druhou dcerou. Od babiček jsme pomoc čekat nemohli, jsou od nás příliš daleko, takže všechno bylo na mně.
Manžel si jezdil domů jen odpočinout a já měla mnohdy pocit, že jsme mu spíš na obtíž. Připadala jsem si čím dál tím víc sama a spíš jako uklízečka, pračka, myčka a slečna na jednu noc, protože jen výjimečně se zdržoval doma více než dva večery v týdnu. Jednu dobu jsem ho podezřívala z nevěry, ale protože můj otec mi vždy vtloukal do hlavy: nepátrej, nepátrej, nepátrej, tak jsem se po tom raději ani nepídila.
Objevil se virtuální přítel
Unavená z běhání kolem dětí a domu jsem skoro vždy padla večer úplně "mrtvá" do postele. Vztah mezi mnou a mužem se začal rapidně měnit, cítila jsem, že mi najednou přestává doma chybět, nahradila jsem ho počítačem.
Je to asi půl roku, má samota byla nekonečná, a tak jsem noci trávila na internetu. Jednoho večera čistě náhodně jsem poznala přesně stejně osamělou duši, jako jsem se cítila právě já. Večery jsme prakticky propísmenkovali. Den za dnem jsme se poznávali víc a víc.
Asi po třech měsících psaní jsme se domluvili, že si zajdeme na kafe. Bylo to moc fajn a mezi námi to zajiskřilo. Od té doby se scházíme. I když je to takový vztah nevztah. Karel pracuje v cizině, a když může, přijede. Je tu pro mě, vždy když potřebuju, prakticky nonstop na telefonu. Když je mi smutno, napíšu mu nebo si jen tak povídáme. Maximálně přitahujeme jeden druhého.
Jeho chování vůči mně se vůbec nedá srovnat s tím, co znám. Jedná se mnou s úctou jako s ženou, ne s jako s malou holkou. Občas si totiž doma připadám, jako by můj muž nebyl mým manželem, ale mým rodičem. Přítel je bezdětný, svobodný a v tom je asi ten problém. Ze začátku jsem to ani neřešila, ale teď o tom přemýšlím čím dál častěji. Řekl mi, že se necítí na vlastní dítě, natož na cizí děti a ještě k tomu starší. Prý to ani s dětma neumí. Je to moc hodný chlap, ale tak nějak cítím, že společnou budoucnost mít nebudeme.
Manžel mě už i uhodil
S manželem jsme dospěli už do také fáze, že když jsme spolu, tak se jen hádáme a vyčítáme si všechno možné. Dokonce jsem od něj dostala i facku. Kamarádi, kteří nás oba znají, mi řekli, že si tohle nemám nechat líbit. Jeho ponižování mé osoby je opravdu už dost přes čáru, nadávky, vzteklé scény ... a pak je schopný se ráno probudit a jakoby se večer nic nestalo a diví se, že jsem ještě na něj naštvaná.
Do toho neúnosná finanční situace, která trvá až příliš dlouho. Chtěla bych rozvod, ale finanční situace by pro mě byla pak neúnosná. Manžel to moc dobře ví. Pracuji jen na půl úvazku a on vydělává třikrát víc než já. Sama bych vše neutáhla. Rozhodla jsem se mu a hlavně sobě dokázat, že to zvládnu. Hledám práci na plný úvazek, je to ale boj. Přítel mě podporuje, manžel shazuje slovy "jo jo, to známe, už to říkáš dva měsíce, že se snažíš". Je to strašně únavné, každý den čelit jeho urážkám a ponižování a nemluvě o dětech, jak špatně celou situaci nesou.
Momentálně mě drží nad vodou a před mým totálním zhroucením jen mé dcery a můj přítel. Nikdy jsem si nemyslela, že tahle doba může nastat, ale přistihla jsem se, že vlastně neznám člověka, kterého jsem si vzala a chvilkama se ho i bojím. Říkám si uhodil jednou, uhodí víckrát. Tak moc jsme se odcizili jeden druhému.
Cítím se strašně nejistá a s pocitem, že vlastně nevím, co mám dělat dál. Jestli se ponižovat před manželem, nebo se raději snažit to zvládnout sama? Nebo žádat někde o nějakou pomoc či radu? Jedno mé já, by chtělo být s přítelem, jenže ten žije v úplně jiném světě než já, a druhé mé já, by chtělo konečně vyřešit tuhle neřešitelnou situaci a mít raději už zmiňovaný vztah nevztah než manželství, kde se už odehrálo až příliš moc nepěkného.
Olga
Názor odborníka:
Milá Olgo, z vašeho příběhu je cítit, že u vás doma panuje opravdu napjatá atmosféra. Chování vašeho manžela lze označit za psychické týrání s tím, že se začíná projevovat i sklon k fyzickému násilí. A to je opravdu vážná věc. Navíc, je velmi nepravděpodobné, že by bylo možné takový vztah napravit.
Je jasné, že váš vztah je dysfunkční a působí negativně i na vaše děti. Žijete v permanentním napětí a nutnost něco změnit a nějak se rozhodnout vás pronásleduje každý den. Nějaká změna je opravdu na místě.
Vypadá to, že ve vašem vztahu už není příliš prostor pro rozhovor o tom, jak se ve vztahu cítíte a co byste potřebovala. Pokud to tak opravdu je, pak musíte situaci řešit sama.
Pro nikoho z vás není dobré, aby dál žil v takové atmosféře. Mám pocit, že nejlepší variantou je odchod od manžela s tím, že se musíte připravit na to, že to nebude lehké a že bude potřeba požádat o pomoc, finanční i psychologickou.
Máte-li tu možnost, běžte např. na přechodnou dobu bydlet k rodičům nebo někomu blízkému, případně se zkuste domluvit na nějaké finanční pomoci. Obraťte se o pomoc na příslušné úřady a na Bílý kruh bezpečí, organizaci zaměřenou na pomoc obětem domácího násilí.
Nabízejí bezplatné poradenství ohledně právních záležitostí, financí, nabízejí psychologickou podporu. Snažte se chránit sebe i děti a minimalizovat negativní důsledky.
Váš přítel nejspíš stojí tak trochu mimo situaci. Je fajn, že vás podporuje, ale raději počítejte s tím, že jste na to sama. Uvidíte časem, jak se vztah vyvine, ale raději na něj nespoléhejte.
Milena Nováková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. srpna 2013. Anketa je uzavřena.
