Příběh Markéty: Manžel skončil na vozíku, žít se mnou odmítá

  0:26aktualizováno  0:26
Před dvěma lety měl manžel vážný úraz. Dokonce to vypadalo, že jeho následky ani nepřežije. Přežil, ale dlouhé měsíce strávil v nemocnici. Bohužel už nikdy nebude chodit, pohybuje se na vozíku. Byla to pro naši rodinu rána, ale věřila jsem, že se spolu dokážeme se vším poprat. Manžel to ale vidí jinak, chce rozvod. Odstěhoval se k rodičům.
Michal se rozhodl, že domů se po úrazu nevrátí, že prostě nemůže, píše čtenářka. (ilustrační snímek)

Michal se rozhodl, že domů se po úrazu nevrátí, že prostě nemůže, píše čtenářka. (ilustrační snímek) | foto: Martin Stolař, MAFRA

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Manžela jsem poznala před patnácti lety, bylo nám dvacet a oba jsme dělali vedoucí na dětském táboře. Zamilovala jsem se do něj prakticky okamžitě, imponovalo mi, jak si rozumí s dětmi. Byla jsem tenkrát hodně mladá, o rodině jsem zdaleka neuvažovala, ale když jsem viděla, jak se chová, zatoužila jsem mít děti jednou s ním.

Michal si mě po celou dobu tábora příliš nevšímal, alespoň ne tak, jak bych si přála. Bavili jsme se spolu, ale pouze v kamarádské rovině. Vše se změnilo o pár měsíců později, kdy jsme se všichni vedoucí sešli v hospodě. Tam konečně i z jeho strany přeskočila jiskra a začali jsme spolu chodit. Oba jsme tenkrát studovali vysokou školu. Michal bydlel s rodiči, já na vysokoškolské koleji. Po studiích jsme se vzali, nějakou dobu žili v pronájmu a později jsme si pořídili vlastní byt. Máme dvě děti, syna (10 let) a dceru (7 let).

S tchyní jsme si nesedly

Michal je jedináček a v počátcích našeho vztahu to bylo dost znát. Jeho rodiče se v něm vidí, hlavně matka. Opravdu dost nelibě nesla, že má Michal vážnou známost. Občas mi dala nepokrytě najevo, že pro něj nejsem dost dobrá. Nevím, koho si vedle něj představovala, spíš asi nikoho. Možná doufala, že Michal zůstane pořád s nimi doma.

Michalův táta je tak trochu pod pantoflem, ale na rozdíl od mámy mě celkem brzy přijal do rodiny. Nakonec jsme si s tchyni na sebe časem zvykly. Ona pochopila, že nemá cenu mě ignorovat, viděla, že se máme s Michalem rádi a že nám to klape. Dalo by se říci, že když se narodily děti, začaly mezi námi panovat přátelské vztahy.

Náš život se však totálně změnil před dvěma lety. Michal jel s kolegy ze služební cesty a cestou měli nehodu. Následky byly fatální, jeden kolega zemřel a můj muž byl těžce zraněný. Nějakou dobu mu lékaři nedávali příliš velké naděje na přežití. Ale měl velkou sílu žít a přežil. Ovšem následky úrazu byly takové, že je odkázán na vozík, nemůže chodit a částečně má ochrnutou i levou ruku.

Těžký úraz

Pro naši rodinu byly ty dlouhé měsíce nejistoty, jak to s Michalem nakonec dopadne, strašné. S dětmi jsme se snažili být mu co nejvíce na blízku. Také jsem doma udělala nějaké úpravy, aby pro něj byl pohyb s vozíkem co nejsnazší. Cítila jsem, že ho miluji ještě víc, než když byl zdravý. Věděla jsem, že bude na mě odkázaný a chtěla jsem mu být co největší oporou. Při každé návštěvě v nemocnici i v rehabilitačním centru, kde strávil několik týdnů, jsem ho ubezpečovala, že to spolu zvládneme.

Manžela pochopitelně často navštěvovali i jeho rodiče. Táta byl hodně silný, ale matka mu stále plakala na rameni a litovala ho. Věděla jsem, že její návštěvy Michala deptají a snažila jsem se s ní o tom promluvit, ale vždycky mě odbyla, že je to její syn a jak je to pro ni hrozné vidět ho v takovém stavu.

Těšila jsem se na den, kdy se Michal vrátí domů. Jeho léčení trvalo skoro dva roky. Všechno bylo doma připraveno, sehnala jsem i ošetřovatelku, která by k nám podle potřeby docházela. Počítala jsem i s tím, že to bude všechno finančně náročnější, ale Michal dostal peníze z pojistky i odškodnění z práce. Věřila jsem, že to prostě zvládneme.

Domů se nechce vrátit

Jenže Michal mi udělal velkou čáru přes rozpočet. Rozhodl se, že se domů nevrátí, že prostě nemůže. Prý mi nechce být přítěží. Už navždy bude mrzákem a já jsem moc mladá na to, abych si ho uvázala na krk. Prý bude nejlepší, když se rozvedeme a já si zařídím život podle svého a bez něj. Byl to pro mě šok. Mě ani ve snu nenapadlo, že by jeho úraz mohl být příčinou konce našeho manželství. A to nemyslím, že bych s ním chtěla zůstat z lítosti, já ho stále moc miluji, je to muž, se kterým mám děti, nechci žít bez něj. Ale on se prý rozhodl. Chce se nastěhovat k rodičům, jeho máma se prý o něj bude starat.

Jsem z jeho rozhodnutí zoufalá. Když jsem to chtěla probrat s jeho rodiči, matka mě usadila, že mu to sama navrhla. Prý s nimi jim bude lépe než s námi. Ona se o něj může starat od rána do večera. A prý je jí naprosto jasné, že s mrzákem bych stejně dál žít nechtěla, tak určitě bude pro nás všechny lepší, když se rozvedeme. Po rozhovoru s ní mi bylo všechno jasné, tak dlouho do Michala hučela, až ho přesvědčila. Konečně zase bude patřit jen jí. Tchán je ale na mé straně, řekl mi, že se mu to nelíbí, ale když to chce i sám Michal, nebude jim stát v cestě.
Markéta

Názor odbornice: Respektujte svého muže

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12

Vážená Markéto! Dopřejte Michalovi čas na jeho vlastní rozhodnutí. Bolí vás, jak se rozhodl, je to však jeho krok. Nehodnoťte jej, ani nekritizujte, ale velmi jasně a srozumitelně mu sdělujte, jak moc je pro vás důležitý a jaké city k němu chováte. V neposlední řadě jde také o děti, které tátu potřebují.

Nezáleží tolik na tom, jestli je táta na vozíku či jinak hendikepovaný. Důležité je, zda je schopen zde pro děti být a sdílet s nimi jejich každodenní starosti a radosti.

I kdyby se Michal rozhodl jít ke své matce, opakovaně jej ujišťujte, že na něj doma čekáte a chcete jej tam, neboť je důležitou součástí vaší rodiny. Michal se nyní bude potýkat s množstvím různých emocí. Je dobré, aby věděl o tom, že jej milujete a stojíte o něj, ať je v jakémkoliv stavu.

Nebojujte s jeho matkou, bude vás to zbytečně stát spoustu energie s nejistým výsledkem. Jednejte dospěle s respektem ke svému muži a nechejte jej, aby se i on sám dospěle rozhodl. Využijte každé příležitosti, jak lze s mužem trávit čas bez ohledu na to, kde bude bydlet. Snad po počátečních turbulencích zvítězí ta správná verze soužití pro vás, vašeho muže i vaše dvě děti.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2598

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 15. října 2018. Anketa je uzavřena.

2. Mám Michalovi navrhnout, že to spolu doma zkusíme, a když zjistí, že i tak chce být od nás pryč, nebudu mu bránit? 1511
3. Mám Michalovi navrhnout, aby tedy zkusil žít u rodičů, ale doma má dveře stále otevřené? 814
1. Mám Michalovo rozhodnutí přijmout, je svéprávný a jistě ví, co dělá? 150
4. Mám sama podat žádost o rozvod? 123


Autoři:

Nejčtenější

Chtěla jsem se zbavit manželovy milenky. Krize je za námi, doufá Jana

Ilustrační snímek

Příběh o manželově nevěře, podobný tisícům jiných, vypráví osmatřicetiletá tmavovlasá středoškolačka Jana, matka...

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Kateřina Karolová se svými třemi syny

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do Německa, kde zažila velmi náročné služby....

O 10 let mladší: Tragédie v dospívání Petru zničila, chce nový restart

Petra je už dlouhá léta zvyklá na tvrdý život. Starosti se na ni znatelně...

Petra je matkou dvou dětí, které vychovává sama. Hodně pracuje a ještě k tomu si dodělává střední školu, kterou kvůli...

Pomozte nadšené sportovkyni Natálce k bezbolestnému pohybu a nové protéze

Natálka má vrozenou vývojovou vadu, kvůli které nosí protézu. Zoufale by...

Jednou by chtěla být veterinářkou, ze všeho nejvíc však čtrnáctiletá Natálie touží po obyčejném pohybu. Přestože se...

Rodinu trápí rakovina tříleté dcery i plesnivý dům. Teď mají nové bydlení

Rodinu v opraveném domě přivítali příbuzní i kamarádi.

Aby šestičlenná rodina neměla málo starostí se zchátralým domem plným plísní, dostavily se ještě zdravotní potíže dětí...

Další z rubriky

Živitel i otec ochrnul. Bezbariérový byt rodině zařídila televizní Mise

Rozina s dcerami Alžbětou a Barborkou

Byla to láska na první pohled, vzpomíná Rozina na silvestrovskou oslavu, kdy se potkala s Láďou. „Seznámili jsme se...

Manžela jí zabil autobus, s pěti dětmi skončila u rodičů. Začíná znovu

Tereza a jejích pět dětí budou mít nyní vlastní bydlení.

Tragická dopravní nehoda připravila Terezu o manžela a otce dvou dětí, ale také o živitele. Na samé dno ji pak přivedl...

Příběh Ondřeje: Chci konečně strávit Štědrý den s mámou, žena je proti

Štědrý večer je i v Norsku vyvrcholením Vánoc. Po večeři se rozdávají dárky.

Začal advent, období, které jsem měl od dětství z celého roku nejraději. Rodiče, především pak máma, dokázali po celý...

Najdete na iDNES.cz