Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Radky: Přítel chce trávit důchod na chalupě, já v bytě ve městě

  0:25aktualizováno  0:25
Do důchodu sice máme ještě deset let, ale už se kvůli němu hádáme. Přítel se rozhodl, že ho strávíme daleko od města, na polosamotě u lesa. Já bych ale radši zůstala ve městě, blízko kultury, rodičů, dětí i doktorů a obchodů.
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

S přítelem jsme se dali dohromady před třemi lety. Oba jsme rozvedení. Já mám dva dospělé syny, on dceru. Jak moji kluci, tak jeho dcera vzali naprosto v pohodě, že si rodiče našli nového partnera.

Po rozvodu jsem zůstala bydlet v bytě, který jsme měli společně s manželem. On si nechal chalupu, tedy spíš velký statek na Vysočině, auto, a ještě jsem ho vyplatila. Když kluci dospěli a já poznala svého přítele, rozhodli jsme se, že byt vyměním za dva menší. Jeden pro mě a druhý pro kluky. Nakonec jsem ale oba byty přepsala na syny a přestěhovala se k příteli. Mám sice „pojistku“, že kdybychom se rozešli, mohu se do jednoho z bytů vrátit, ale asi bych to řešila jinak.

Bydlíme v minibytě

S přítelem tak žijeme v malé garsonce, je to skutečně minibyt a poslední dobou nám je čím dál víc těsný. Je nejvyšší čas, abychom naše společné bydlení co nejdříve vyřešili. Máme se rádi, plánujeme spolu zestárnout a otázka společného bydlení, tedy spíš toho, kde budeme jednou žít, je tak nanejvýš aktuální.

Já jsem vyloženě městský člověk, vyhovuje mi, že mám po ruce obchody, že mohu vyrazit kdykoliv za kulturou, večer se zdržet a neřešit, že mi ujel poslední autobus. Pochopitelně přírodu mám ráda, však jsme se s dětmi něco najezdili na naši chalupu na Vysočině. Ani práce kolem domu, na zahradě se nebojím. Svým způsobem mě uklidňuje, ale nemohla bych ji dělat denně. Vím, co je kolem domu práce. To je pořád dokola, na jednom místě skončíte a abyste zase na druhém začali.

A v tom je právě velký rozpor mezi námi. Já prostě chci zůstat ve městě. Koupit byt o dvou pokojích s hezkou kuchyní, to by mi naprosto stačilo. Ale přítel to vidí naprosto jinak. Zamiloval se do velkého domu, chalupy na polosamotě u lesa, daleko od lidí. Do nejbližší vesnice, kam jezdí i autobus čtyřikrát za den, je to dva kilometry. A už to není jen představa, je to prý splnění jeho snu. Po takovém místě prý vždycky toužil.

Vysněný dům na samotě

Pořád mi to líčí, jak nám tam bude spolu dobře. Jak si to hezky zvelebíme, nikdo nás nebude otravovat. Žádní protivní sousedi kolem. Když mu oponuji, že ta samota je až moc velká, od autobusu je to dálka, tak mi řekne, že máme přece auto. To sice ano, ale jednou ho řídit přestaneme, až budeme natolik staří, že se na to nebudeme cítit.

Navíc starost o tak velký dům a zahradu nás v důchodu bude zmáhat, nebudeme na to mít síly. Na to mi řekne, že máme tři děti a určitě nám budou pomáhat. Jednou budou šťastné, že mají kam s rodinami jezdit. Jenže jak znám svoje kluky, ti mají úplně jiné představy o životě i plány, jak s ním naložit. Neříkám, že by nám nebyli ochotní občas pomoci, ale aby se to stalo pravidlem, že každý víkend přijedou „makat“ na chalupu, to ne.

Přítel neslyší ani na to, že široko daleko nejsou žádné obchody, ani lékaři. On se prostě teď cítí plný sil, ten dům vidí jako velkou výzvu a nepřemýšlí o tom, co bude za pár let. Všechny moje argumenty pokaždé smete ze stolu.

Už si nevím rady. Poslední dobou se pořád jen dohadujeme a nejsme schopni se na ničem shodnout.
Radka

Názor odbornice: Souhlasit byste měli oba

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Radko! Po tříletém vztahu s přítelem řešíte společné bydlení. Lišíte se v názoru na to, zda je výhodnější bydlet ve městě či mimo civilizaci. Zdá se, že Vy zkušenosti s domem na venkově máte, zažila jste na vlastní kůži, že práce okolo domu sice může být naplňující, nikdy však úplně nekončí. Zdá se, že jste schopna uvažovat dopředu - jednou nebudete řídit, budete potřebovat větší lékařskou péči, nebudete mít tolik sil. Přítel jako by nevnímal, že nebude vždy plný sil, spoléhá také na to, že se o vás a venkovský dům postarají vaše dospělé děti.

V pomoc potomků sice můžete doufat, ale připadá mi málo prozíravé na ni spoléhat jako na jedinou možnou cestu. Nemusíme si hned představovat nezvedené dítě, které není pro stárnoucího rodiče ochotno hnout prstem. Dospělé děti mohou bydlet daleko, mohou být zaměstnány péčí o své malé děti, mít časově náročné zaměstnání atd., což jim neumožní být vám k dispozici vždy, když budete potřebovat.

Zdá se, že s přítelem o bydlení hovoříte, setrváváte však oba na svých pozicích, které jsou každá na opačném konci pomyslného spektra. Zajímalo by mne, zda jste spolu uvažovali i o nějakém kompromisním řešení? V neposlední řadě bych se Vás určitě ptala, zda a jak máte dohodnuto financování nové nemovitosti, jelikož nejste manželé.

Než vyřešit bydlení definitivně hned (a neuspokojivě pro jednoho z vás), třeba by stálo za zkoušku mít možnost víkendově vyzkoušet péči o nějakou menší nemovitost mimo dosah civilizace. Každopádně byste s dohodou o tom, jak v bydlení dál, měli souhlasit oba. Bylo by nešťastné, aby se jeden z vás po celé čáře přizpůsobil tomu druhému.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1402

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 9. dubna 2018. Anketa je uzavřena.

3. Mám navrhnout kompromis, byt ve městě i malý domek na venkově? 1188
2. Mám trvat i třeba za cenu rozchodu, že na žádnou samotu bydlet nepůjdu a zůstanu ve městě? 147
1. Mám se podřídit a přistoupit na život na samotě? 67


Autoři:



Nejčtenější

Rodina přišla o dům, synům hrozí dětský domov. Pomozme jim

Štěrbovi se svými čtyřmi syny

Adam (11) chce být farmářem, i když od naší návštěvy už možná raději filmařem. Když jsme u nich ve starém řadovém domku...

Jsi koště. Ty zase liberecká nula. Janu ve Výměně musel zachránit štáb

Výměna manželek: Napadení a zásah štábu!

Roman (46) je koště, alias budižkničemu, a Jana (32) zas liberecká nula, zaznělo tentokrát v televizní Výměně manželek....



Zbavila se nevzhledného nosu a je konečně šťastná. Už nemusí nosit ofinu

Fotky z profilu pro Báru nejsou žádný problém. Pomohla jí plastická operace.

Velký nos byl pro Báru po mnoho let symbolem utrpení. Až operace jí pomohla začít nový život a získat nikdy nepoznané...

V mužském těle byla nešťastná, dnes má krásná Erin ňadra i lásku

Poprvé poznala Jareda ještě jako Aaron. Dnes s ním Erin prožívá lásku svého...

Narodila se jako chlapec jménem Aaron, ale už od tří let věděla, že do klučičího těla nepatří. Před dvěma lety se...

Trpěla anorexií: Věděla jsem, že umírám, ale nedokázala jsem jíst

Michala Jendruchová v Rozstřelu

Anorexie, bulimie, ale i ortorexie jsou závažná psychiatrická onemocnění, která postihují stále více lidí a dokonce i...

Další z rubriky

Výměna manželek: Snažím se pomáhat, ale osud mi to tvrdě vrací

Naďa se svým partnerem Martinem

Naďa (38) má velké srdce. Sama žila tři měsíce pod mostem a teď nenechá nikoho na holičkách. Nabízí pětipokojový byt v...

Zdravé exhibicionistky jsou i mezi ženami, říká sexkoučka

Na výstavě Voayer ukazují dívky vše, co se ukázat dá.

Je to umění, anebo porno? Výstava Voayer v pražském Tančícím domě rozbouřila diskuze. Že se na místě modelky svléknou,...

Příběh Petra: Žena po své vlastní nevěře na mě začala chorobně žárlit

(Ilustrační snímek)

Jsem už dvacet let ženatý. V porovnání s okolím bych řekl, že i celkem dobře. Sice jsme si museli projít manželčinou...

Vínové líčení pro všechny milovníky červené

Vínové líčení pro všechny milovníky červené

Arome.cz Patříte mezi příznivce všech odstínů červené a rádi byste je nosili nejen na rtech, ale i na očích? Nebojte se odvázat a...

Najdete na iDNES.cz