S Jitkou se známe už víc jak čtvrtstoletí. Poznaly jsem se v práci, kam jsme obě po škole nastoupily. Obě vyplašené, první den v prvním zaměstnání v životě jsme se setkaly před kanceláří personální ředitelky, která nás měla zavést na naše místa. Měla však nějakou důležitou schůzku a my se s Jitkou zapovídaly a dokonale jsme si sedly. Od té doby se z nás staly dobré kamarádky.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Já jsem v té době měla přítele, byl to můj první kluk, znali jsme se už ze základky. Rok po nástupu do práce jsem otěhotněla, vdala se, porodila dceru a za další dva roky syna. Do původního zaměstnání jsem se už nevrátila. Manžel dostal nabídku práce v sousedním městě, k tomu byl i byt, tak jsme se přestěhovali a já si po rodičovské našla nové místo.
S Jitkou jsem pochopitelně byla i nadále v kontaktu. Sice času bylo méně, lítala jsem kolem dětí, manžela, domácnosti, ale čas od času jsme se sešly, ovšem skoro denně jsme si volaly nebo psaly. Jitka si v době mého pobytu doma s dětmi také našla přítele, a když jsme se s rodinou stěhovali do nového bytu, měla akorát svatbu a tři měsíce poté porodila syna.
Byly jsme tady jedna pro druhou
Ani vlastní rodiny, ani vzdálenost nám nebránily v našem kamarádství. Vídaly jsme se sice méně, ale jedna o druhé jsme měly celkem slušný přehled. Byly jsme jedna druhé vrbou a často mně noční telefonát s ní zvedl náladu a pomohl se na život a problémy dívat jejíma očima. Jitka je oproti mně větší pohodář a smíšek, já všechno moc řeším, všude vidím nějaké problémy a zádrhele, ale Jitka bere život s humorem a nadhledem. Však ono to nějak dopadne, to je její heslo a tím se řídí.
Co mám podle vás dělat?
Jitka mi opravdu pomohla, když se moje manželství začalo hroutit, podepsalo se na něm hlavně to, že jsme s mužem byli oba hodně mladí a bez zkušeností, když jsme se vzali. Byla jsem jeho první, stejně tak on můj. Nevím, asi touha po něčem novém, nepoznaném byla příčinou toho, proč mi jednoho dne manžel oznámil, že chce rozvod. Prý se s námi cítí hrozně omezovaný, svázaný a musí z toho ven. Rozvedli jsme se a já byla na pokraji zhroucení. Jitka mě z toho dostala a pochopitelně i to, že jsem měla děti.
I Jitčino manželství skončilo a já byla na oplátku oporou pro ni. Obě jsme zůstaly samy, jen s dětmi. Jedna o druhé jsme věděly, občas jsme se i vídaly. Jak děti rostly a dospívaly, měly jsme my dvě na sebe víc času, i když jsme každá žila v jiném městě. Prožívaly jsme spolu nové známosti a starosti o děti, prostě tak, jak to mají spolu dvě dobré kamarádky.
Před zhruba rokem jsem poznala svého současného přítele. Konečně mám po svém boku člověka, u něhož mám po dlouhé době pocit, že bych s ním chtěla zestárnout. Děti už se mnou nebydlí, dcera žije s přítelem a syn s kamarády. Zůstala jsem sama a potkala jsem muže, který mi tu samotu vyplnil a já jsem po dlouhé době šťastná. Pochopitelně Jitka byla první, komu jsem se se svou novou známostí svěřila. Ovšem, než jsem jí ho mohla představit, uplynula nějaká doba. Mezitím jsme s přítelem začali spolu žít, dokonce uvažujeme i o případné menší svatbě, ale to je zatím jen vzdálená budoucnost.
Kamarádčino chování mi je nepříjemné
V létě jsem Jitku k nám pozvala, aby se seznámili. Vlastně to vyprovokoval můj přítel, prý pořád básním o své kamarádce, tak by ji konečně rád poznal. Byla jsem přesvědčená, že ti dva si sednou. Jak jsem vypozorovala, mají stejný smysl pro humor, nadhled, pozitivní přístup k životu. A taky ano, ti dva si hned sedli.
Jenže Jitka mě dost překvapila, chovala se dost vyzývavě, vyloženě s mým přítelem flirtovala. A jemu se to líbilo, najel na její hru. Dělala jsem, že nic nevidím a bavila se s nimi. Když Jitka odjela, na přítele jsme uhodila, že se mi jejich vzájemné chování vůbec nelíbilo, že jsem si připadala jak blbec. Přítel mi tvrdil, že jsem na omylu, on z její strany žádný flirt necítil, líbila se mu, to ano, je to příjemná a zábavná ženská, ale to je všechno, navíc miluje mě a jinou nechce.
Fajn, pro sebe jsem to uzavřela. Ale bylo mi jasné, že Jitka mého přítele opravdu balila, natolik ji znám, navíc nikdy se k žádnému muži, kterého jsem vedle sebe měla a ji s ním seznámila, takhle nechovala. A potvrdila mi to opět zhruba po měsíci, kdy jsme se opět všichni tři sešli. Zase flirtovala, mluvila v narážkách, vyjadřovala se dvojsmyslně. Přítel už se malinko stáhl, přeci jen to pochopil, ale i tak se dobře bavil.
Nevím, co mám dělat. Jitce jsem nic neřekla, nezeptala se jí, proč se tak chová. Dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Jenže mě to její chování hrozně ničí, příteli věřím, ale jí ne. Proč to dělá? Už mě několik dní opět bombarduje telefonáty, že bychom se zase všichni tři měli vidět. Vymlouvám se, že teď je ta situace kolem koronaviru dost nepříjemná, měli bychom s tím raději počkat, než se to uklidní. Ale je mi jasné, že to nemůžu natahovat donekonečna.
Alžběta
Názor odbornice: Stojíte na rozcestí
Vážená Alžběto. Popisujete, že se vaše přítelkyně chová způsobem, který je vám nepříjemný, z Jitky dokonce cítíte ohrožení pro váš nový vztah. Zastavte se a popřemýšlejte. S Jitkou jste měly vždy otevřenou komunikaci. Je tedy možné, abyste s ní hovořila o svém prožívání toho, jak se chová k vašemu partnerovi?
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Stojíte na rozcestí. Na to, abychom trávili čas s přáteli, je třeba ochoty, zájmu a jistého dodržování nepsaných mantinelů z obou stran. Je možné, nebo vy to tak alespoň vnímáte, že Jitka tyto mantinely překračuje. Když se budete kontaktu s Jitkou vyhýbat, zřejmě dosáhnete toho, že nebude flirtovat s vaším partnerem, což nazvěme řešením A.
Nebo si s Jitkou sednete a proberete pocity, které ve vás její chování vzbuzuje (řešení B). Je možné, že si vzájemně vyříkáte nedorozumění. Je však také možné, že by Jitka měla o vztah s vaším partnerem skutečně zájem. Zde se vracíme k řešení A, kdy se jeví přerušení (možná dočasné, možná dlouhodobější) kontaktu s Jitkou jako jediné řešení.
Ač bychom si přáli, aby naše důležité vztahy trvaly věčně, leckdy tomu tak není. Někdy může nový partnerský vztah dlouholetým přátelstvím zatřást a někdy přátelství tento otřes z různých důvodů nevydrží. Ztrátu však prožíváme méně bolestně, když si můžeme říci, že jsme se pro záchranu vztahu pokusili něco aktivně vykonat.
