Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Zuzana, je mi 23 let. Zhruba půl roku žiju s přítelem Tomášem, o dva roky starším. Poznali jsme se na jednom večírku. Už od prvních chvil jsem si všimla, že je úplně jiný než ostatní kluci, než mí vrstevníci. Ti pili jak protržení, jako by nastal konec světa. Byli hluční, hulákali, smáli se, ale Tomáš ne, vypadal tak těžce nad věcí, se skleničkou vína v ruce se mile usmíval. Úplně mi učaroval.
Když nás pak kamarádka seznámila a dali jsme se do řeči, cítila jsem, že to je kluk, se kterým bych chtěla strávit víc času, poznat ho a třeba s ním i chodit. Byl jak z jiného světa. Krásně jsme si popovídali a nakonec jsem to byla já, kdo navrhl schůzku, ale až poté, kdy mě taxíkem odvezl domů. Před domem mě políbil, a když se k ničemu neměl, navrhla jsem, že bychom se mohli třeba ještě někdy vidět. Souhlasil a dali jsme si schůzku.
Tomášův vztah k matce mi imponoval
Hodně jsem si pak o něm povídala s kamarádkou, která ho znala ze školy, řekla mi, že je sice trochu zvláštní, ale moc hodný, tichý, že žije s rodiči, a taky že sportuje. I ona si všimla, že je hodně slušný, mluví spisovně, což se nám oběma líbilo.
Po první schůzce jsme spolu začali chodit. Stýkali jsme se zpočátku tak jednou dvakrát do týdne. Já měla času dost, ale on vždycky pospíchal domů, prý slíbil, že se nebude nikde dlouho zdržovat, jeho maminka je prý vždycky dlouho vzhůru, čeká, až přijde. Tenkrát mi to imponovalo, říkala jsem si, jak je ohleduplný. Když jsem to řekla doma našim, táta prohlásil: toho kluka se drž, když se takhle hezky chová ke své matce, bude se hezky chovat i k tobě.
Jeho rodiče jsem poznala za hodně dlouho, říkal, že je na to času dost. Ale s našima se seznámil celkem brzy. Líbil se jim, i oni ocenili, že je to slušný a dobře vychovaný kluk. Ne jako ti kluci, se kterými jsem chodila dřív. Je fakt, že naši si se mnou v mých pubertálních letech celkem užili. Na druhou stranu jsem byla vždycky v dobrých rukou svých starších bratrů, oni se o mě dokázali postarat. A naši to moc neřešili, nechávali nám prostor, bráchové měli za úkol, když jsem někam vyrážela s nimi, mě hlídat, a vždy to dobře dopadlo.
Tak jsem se Tomáše držela a bylo nám spolu fajn. I náš první společný sex se povedl. Měli jsme navíc dost společných zájmů, oba nás baví knížky, historie a cestování. Měli jsme si spolu pořád o čem povídat. Tomáš se navíc ještě věnuje orientačnímu běhu, párkrát jsem ho jezdila na závody povzbuzovat.
Maminka je jak jeho modla
Seznámení s jeho rodiči se konalo asi rok po našem seznámení. Táta se mi moc líbil, pracuje v bance. Ovšem hned na první pohled bylo vidět, kdo doma velí, Tomášova matka. Když jsme se představily, sjela mě pohledem odshora až dolů, a neustále mě zpovídala, co dělám, co dělají moji rodiče, ptala se na sourozence, prostě mě lustrovala jak při výslechu. Přišlo mi to tenkrát vtipné, manžel jí sice několikrát řekl, ať mě svým výslechem neděsí, že bych taky mohla Tomášovi utéct, ale mně to až tak nevadilo. Také jsem si všimla, jak se Tomáš k matce choval, to bylo samé maminko sem, maminko tam. A ona mu říkala Tomíčku. Mělo mě to varovat, ale já si říkala, že je to tak hezké.
Po víc jak roce a půl jsme si s Tomášem řekli, že bychom spolu mohli zkusit bydlet. Našli jsme si malý byt, zařídili ho a spustili novou etapu života. A až teď mi začalo docházet, jak to vlastně Tomáš s mámou má. Denně s ní musí mluvit i desítky minut po telefonu. Denně jde nejdřív z práce k ní a pak domů. Každou neděli k nim musíme jít na oběd. Neexistuje, abychom vynechali. Tomáš by to prý mamince nikdy neudělal. Nemůžeme si naplánovat žádný víkend. Párkrát jsem se zkusila vzbouřit, Tomáš mě vyslechl a když viděl, že neustoupím, řekl, že mě u rodičů omluví a odešel sám.
Za celého půl druha roku jsem si nevšimla, jak je ten vztah mezi Tomášem a matkou nenormální. Spolu jsme ji moc neprobírali, u nich na návštěvě jsem byla asi tak třikrát, všechno vidím až teď, když jsem s ním vlastně pořád. Beru zpět, že je to hezké, když se syn ke své matce chová hezky. Dnes bych uvítala, kdyby s ní raději vůbec nemluvil.
Jenže co s tím? Mám Tomáše ráda, vím, že on mě taky, ale ta jeho závislost na matce mě děsí.
Zuzana
Názor odbornice: Naplánujte si svůj program
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Zuzano! Popisujete poměrně intenzivní vztah vašeho přítele Tomáše ke své matce. Zpočátku vám imponovalo, jak je Tomáš slušně vychovaný a jaký bere na matku ohled (nepřijde pozdě, když se domluvili jinak). Popisujete, že jste se s Tomášem rozhodli pro společné bydlení, které se podařilo. Rozumíte si i v intimní sféře. Vztah syna s matkou však přetrvává, nezmizel. Postupem času docházíte k myšlence, že by bylo nejlepší, kdyby s matkou nemluvil vůbec. Používáte slova jako „nenormální“, „závislý na matce“.
Tomáš se však chová od začátku vašeho vztahu konzistentně. Máma pro něj byla a je důležitá. Nechci jeho postoje hodnotit a už vůbec bych si nedovolila kategorizovat, co je a není normální. Zkusila bych více pracovat s respektem ke světu toho druhého, více nabízet než nařizovat, oceňovat než kritizovat. Je vcelku srozumitelné, že netoužíte každý víkend po obědě u Tomášových rodičů. Ostatně i Tomáš vám nabízí, že se nemusíte účastnit.
Naplánujte si svůj program, věnujte se koníčkům, kamarádkám. Nebo buďte sama se sebou, to taky není občas od věci. Budete-li mít v plánu nějaký pěkný program, nabídněte Tomášovi, že budete ráda, když se připojí. Rozhodnutí, zda tak učiní, či nikoliv, je na něm. Je docela možné, že se Tomáš občas rozhodne být o víkendu s vámi, když dostane nabídku a ne výčitky.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. listopadu 2018. Anketa je uzavřena.
