Moje žena Marie byla vždycky hodně šetřivá. Brali jsme se před pětačtyřiceti lety a oba jsme toho moc neměli. Maruška se vyučila švadlenou a společně se svou matkou si ušila výbavu. Mně dali táta s mámou, když jsem se ženil, pár korun do začátku.
Začínali jsme s málem
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Byli jsme oba mladí, plní elánu, měli jsme zdravé ruce a chuť postavit se na vlastní nohy. Od fabriky, kde jsem pracoval, jsme dostali jednopokojový byt s malou kuchyňkou a záchodem na chodbě. Když si na to teď vzpomenu, říkám si, že jsme měli velkou odvahu začít v takových podmínkách. To si mladí dnes ani nedokážou představit. Ale nám to stačilo. Byli jsme rádi, že máme něco svého. Marie ten náš pokojík dokázala tak zútulnit, našila záclony, polštářky, nakoupila spoustu drobností.
Po dvou letech se nám narodila Mařenka. Ve fabrice jsem povýšil na mistra a dostal byt - dva pokoje a kuchyň. Po dalších dvou letech se narodil syn Petr. Marie byla s dětmi doma, já se musel hodně otáčet, abych rodinu uživil. Manželka občas něco spíchla kamarádkám a známým, a tak domů přinesla nějakou tu korunu navíc. Když byly klukovi dva roky, šla do práce. Pracovala jako švadlena.
Žili jsme si dobře, moje žena byla hodně skromná, já zas šikovný na ruce, takže jsme si hodně věcí dokázali udělat doma sami. Od příbuzných z venkova jsme měli zeleninu a ovoce a občas i kus masa. Žena byla hodně šetřivá, každou korunu desetkrát otočila, než ji utratila. Já jí mockrát říkal, proč tak šetří, když už dávno bídou netrpíme, a ona mi odpovídala, počkej jednou, uvidíš, jak se nám budou peníze na stará kolena hodit.
A měla pravdu, dokázala ušetřit hodně. Mohli jsme si dovolit rekonstrukci domku po mých rodičích, kam jsme se nastěhovali, když nejdřív táta a pak máma umřeli. Teď tady žijeme sami. Dům není moc velký, ale obě děti, když přijedou s rodinami na návštěvu, se tu vyspí.
Naše manželství je celkem klidné, žena je hodně mírný člověk, nikdy jsme se příliš nehádali a ani neměli nějaké zásadní problémy. Děti se nám povedly, obě vystudovaly. Syn i dcera mají zajímavou práci, v manželství jsou spokojeni. Máme od nich tři vnuky.
Na důchod jsem se těšil
Oba jsme se těšili do důchodu, sice jsme pracovali o něco déle, než jsme museli, ale nakonec jsme si řekli, že už práce bylo dost. Důchody nám stačí, máme něco našetřeno a k životu toho moc nepotřebujeme. Vystačíme s málem.
Těšil jsem se, že budeme trávit ty volné dny výlety, budeme chodit na procházky, dokonce jsem si na stará kolena pořídil psa, ten člověka donutí jít ven. Nebo budeme doma koukat na televizi, číst si a tak podobně. Také jsem se naučil s počítačem a internetem. Prostě jsem se na ty roky, co nám ještě zbývají, těšil, hlavně, jak je s Mařenkou budeme trávit spolu.
Slevy, slevy, slevy
Jenže jsem se hodně spletl. Marie si našla koníčka - listování letáky supermarketů, shánění, co mají kde levnější. Ona nemá problém jet na druhý konec města pro o korunu levnější mléko, máslo nebo třeba mouku. Přitom není nutné tak šetřit, nejsme závislí na tom, kolik stojí potraviny v jakém obchodě. Chápu, když chce člověk třeba koupit něco většího, televizi, počítač a tak, že sleva pár desítek procent už nějakou tu korunu hodí, ale to, co dělá moje žena, mi už hraničí s posedlostí.
Tak jsem třeba chtěl jeden den jet na výlet a ona mi řekla, že v žádném případě, protože ten den začínají v jednom nejmenovaném obchodě slevy, mají cukr o 30 procent levnější a ona tam musí být hned, jak otevřou.
Už u nás není taková pohoda, dokonce se kvůli tomu hádáme. Třeba mi vyčetla, že jsem jí vyhodil jeden leták, který ještě neměla prostudovaný. Já potřeboval přesadit kytku, vzal jsem tedy první noviny, co byly na stole. A ona se mohla zbláznit.
Taky mě začala nutit, abych ty obchody obrážel s ní. Před pár dny jela někam pro jogurty, které mám rád, a doma mi vyčetla, že se s nimi tahá kvůli mně. Když jsem jí řekl, že si je klidně koupím vedle u Vietnamce o pár korun dražší, tak se rozzlobila, že bych jenom rozhazoval peníze.
Už si s ní nevím rady. Napadlo mě, jestli třeba nemá co dělat, když je v důchodu, nebo jestli to třeba není nějaká nemoc. Ale musím říct, že mě to pěkně štve.
Jindřich
Názor odborníka: Oceňte ženu za finanční obezřetnost
Vážený pane Jindřichu, dokázali jste s manželkou vybudovat a udržet dlouhotrvající partnerský vztah, tvrdě jste pracovali, vychovali výborně fungující děti, můžete se dokonce těšit z vnoučat. Užíváte zaslouženého důchodového věku, ovšem vaše představy o trávení důchodu se úplně neshodují. Nezbývá tedy, než hledat kompromisní řešení.
Ve vzpomínkách na společné začátky s Marií její finanční rozvážlivost oceňujete, neboť vám tahle její vlastnost pomohla přestát skromnější start do společného žití. Marii se zjevně tenhle mechanismus fungování osvědčil, za projev nemoci, jíž se v závěru svého povídání obáváte, bych tedy spíše považovala, kdyby se manželčino chování naopak změnilo v opak a Marie by bezhlavě rozhazovala vaše společně uspořené peníze.
Vraťme se k vašim společným začátkům, kde hovoříte o odvaze a o tom, že by si to dnešní mladí nedokázali představit. Navrhovala bych takový experiment, zkuste občas svou ženu za finanční obezřetnost ocenit. Zmínit se před ní o tom, jaká je výhoda, že má výdaje pod kontrolou, takže vám třeba nehrozí, abyste se ocitli v dluhové pasti. Vzápětí můžete zmínit, že se rád sem tam účastníte transportu nákupu z obchodu domů (koneckonců Marie nakupuje jídlo pro vás oba).
Rovněž je však důležité, abyste se ženou mluvil o svých přáních, co byste spolu mohli podnikat. Přijďte s konkrétním návrhem výletu, procházkou se psem spojenou kupříkladu s návštěvou nějakého zajímavého místa. Vezměte si k ruce diář a zkuste se ženou naplánovat, kdy by se to hodilo Vám i jí. Dejte své ženě najevo, že se na společně strávený čas s ní těšíte. Vzájemný respekt jistě přispěje ke zklidnění situace mezi vámi dvěma a pomůže k realizaci zaslouženě spokojeného důchodu.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. března 2016. Anketa je uzavřena.
