Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

POVOLÁNÍ: matka na plný úvazek

aktualizováno 
Připadá vám model,matka pečovatelka a otec živitel rodiny‘ zastaralý? Ale co když na té klasické maminkovské roli přece jen něco je...

Matka na plný úvazek - Vojtěška Dvořáková věnuje všechen svůj čas dcerám Kristýně, Dominice a Veronice | foto: Ondřej Košík


Představte si, že svůj pracovní den zahájíte jako kuchařka (mícháním kakaa, mazáním chlebů nebo smažením vajíček). Pak se na pár hodin proměníte v uklízečku (poté, co zbytek rodiny zmizel za dveřmi, vypadá byt spíš jako bitevní pole) a donáškovou službu (i když jste na velkém nákupu byla v sobotu, je třeba skočit do obchodu pro ovoce, tvaroh a čerstvé rohlíky). Hned po poledni, až se začnou trousit ti nejmladší ze školy, střihnete si pro změnu profesi taxikářky a manažerky logistiky (cestou se synem na fotbalový trénink vyzvednete manželovy svršky v čistírně, pak se stavíte pro starší dceru na tanečkách, mezitím ta mladší skončí hodinu flétny a společně pak ukončíte odpoledne naložením mladého fotbalisty).

Čas kvapí, a tak honem domů do střídavé služby vychovatelka-kuchařka. Mezitím, co na plotně bublá segedín, zkontrolujete holkám úkoly a vyzkoušíte syna z malé násobilky. Venku se pomalu smráká, taťka vchází do dveří, vypadá ztrhaně a vyčerpaně. Jak by taky ne, byl celý den v práci. Hladově nahlíží pod pokličky a pak odevzdaně usedá k bezvadně prostřenému stolu (stihla jste to jen taktak někdy mezi zlomky a procvičováním vybraných slov po b). „Víš co, maminko,“ praví muž zamyšleně. „Někdy si tak říkám, co ty tady vlastně celý den děláš...“

RODINNÉ KONSTELACE

Povolání matka na plný úvazek nepatří zrovna k nejvděčnějším, i přesto se pro ně u nás rozhoduje stále více žen. Pracovní doba je sice neomezená, přesčasy vám nikdo nezaplatí, ale když už mluvíme o odměně, pak tou nejhmatatelnější a nejhodnotnější jsou spokojené a zdravé děti a fungující domácnost. Je to hodně, nebo málo?

Bývalá prodavačka Vojtěška Dvořáková (35) je doma s dětmi už patnáct let. Nejstarší Kristýně je čtrnáct let, prostřední Dominice jedenáct a nejmladší Veronice osm. „Kariéru maminky jsem si dopředu nijak zvlášť neplánovala,“ připouští usměvavá blondýnka Vojtěška. „Prostě to tehdy vyplynulo ze situace. Manžel má naštěstí takovou práci, že si můžu dovolit věnovat se celý den dětem a domácnosti.“

Ekonomické možnosti rodiny jsou samozřejmě jednou z hlavních výchozích podmínek takového rozhodnutí. Při přemýšlení o tom, jestli dáme ve svém životě přednost kariéře nebo dětem, však hraje roli spousta dalších faktorů. „Pokud jsme například zažili klidné a harmonické dětství a maminka se nám hodně věnovala, toužíme stejný díl lásky a péče předat svým dětem,“ míní psycholožka Jitka Douchová, která se specializuje na partnerské a mezilidské vztahy. „Nebo nám naopak něco z toho chybělo, a my nechceme opakovat chybu svých rodičů.“ Podle ní také hodně záleží na osobnosti našeho partnera. Ideálním partnerem pro matku na plný úvazek je muž, který sám vyrostl v klasickém patriarchálním modelu. Takový vnímá jako samozřejmost, že on ekonomicky zabezpečí rodinu a jeho žena zůstane doma s dětmi. Naopak - to poslední, o co by stál, je mít vedle sebe ženu aktivní, ekonomicky nezávislou, případně ještě úspěšnější, než je on.

ÚHEL POHLEDU

Mohlo by se zdát, že ambiciózních studentek a sebevědomých manažerek se tohle téma netýká. Jitka Douchová však upozorňuje na to, že naše plány se v průběhu života můžou docela radikálně změnit. „Pro příklad nemusíme chodit daleko. Moje spolužačka z vysoké školy měla všechny zkoušky za jedna, s dvojkou se nikdy nespokojila. Pak složila státnice, vdala se a teď je spokojenou mámou čtyř dětí na plný úvazek.“ Někdo by řekl, že zahodila obrovskou šanci a slibně nakročenou kariéru. Jiný prohlásí, že udělala to nejlepší, co mohla. To záleží na úhlu pohledu...

„Ženy, které se rozhodnou věnovat se rodině místo toho, aby budovaly svoji kariéru, mají u nás větší kredit než ženy, jež dají před rodinou přednost kariéře,“ překvapivě tvrdí Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. „V naší společnosti totiž stále ještě přetrvává rodinná ideologie ve smyslu, že pro dítě je co nejdelší přítomnost matky nepostradatelná a nemůže ji nahradit například ani výchova otce. Ale na druhou stranu je také zvláště mezi českými ženami významně zastoupen názor, že pracovně aktivní a spokojená matka, která má na děti méně času a dává jim tak dostatek svobody a samostatnosti, je lepší než frustrovaná matka v domácnosti. I to je důvod - vedle nutnosti finančního zajištění rodiny a dalších faktorů - proč je u nás poměrně málo žen, které se věnují pouze rodině.“

VŠEHO DO ČASU

Sedmatřicetiletá Lucie Kučerová se stala matkou o dost později než její kamarádky. Syn Matěj se jí narodil půl roku po 34. narozeninách. Bývalá produkční z reklamní agentury je zvyklá na aktivní život, a tak jí kariéra matky na plný úvazek neláká. „Počítám, že s ním budu doma do jeho čtyř let, ale pak ho i v jeho vlastním zájmu dám do školky.“ Druhé dítě sice plánuje, uvažuje však o nějakém způsobu seberealizace, kterou by zvládala i při péči o dítě. „Nerozumím steskům maminek, že nemůžou nic stihnout, že se cítí omezené a nemají chvilku pro sebe. Ten pocit jsem nikdy neměla.“ Každý den je něčím nový, a když ho nepromarní uklízením a vzdycháním, kolik má povinností, ale zorganizuje si čas, aby měla kdy si hrát, malovat, číst a společně objevovat, je to zábava nejen pro dítě, ale i pro ni. Z vlastní zkušenosti ví, že není třeba nikam spěchat. Její rada pro maminky, které si chtějí dítě užít, ale potřebují k životu i jiné impulzy, zní: Nespěchejte. V klidu vystudujte, dejte si práci s hledáním toho pravého, cestujte, vyzkoušejte několik zaměstnání a pak i na vás přijde pocit, že je čas přibrzdit. Lucie se do reklamní branže vracet nehodlá - je to práce od nevidím do nevidím a ta je s péčí o dítě neslučitelná.

DĚTI NA PRVNÍM MÍSTĚ

Která z nás pracujících matek si občas nepřipustí k tělu pocit, že zatímco my v zájmu lepší prosperity rodiny od rána do večera věnujeme všechny svoje myšlenky a energii dobývání chleba vezdejšího, naše nezletilé děti se někde bezprizorně potulují po sídlišti? Takovéhle starosti si Vojtěška Dvořáková nemusí připouštět. Každou minutu ví, kde jsou a co dělají její dcery, a navíc je přesvědčena, že jako pracující máma by jim jen stěží mohla dopřát tolik koníčků. „Nechtěla jsem, aby musely chodit do družiny nebo aby vyrůstaly na ulici,“ říká. „Bydlíme v Praze a já bych se vážně bála pustit je na flétnu, zpívání, tanečky nebo třeba na aerobik samotné.“

Stejně jako Vojtěška, ani Zuzana Vilímová (44) si neumí představit, že by její dvě děti trávily celé odpoledne bez dozoru nebo se na kroužky přesunovaly samy hromadnou dopravou. „Dneska je jiná doba a já bych o ně měla strach.“ Jako jedináček měla Zuzana jasno, že jako máma u jednoho dítěte nezůstane. Ve třiceti se jí narodila dcera Zuzana a o čtyři roky později syn Tomáš. Na dva roky jeho školky se Zuzana vrátila k práci učitelky angličtiny, ale když nastoupil do první třídy, rozhodla se zůstat doma. „Nemůžeme si sice nějak vyskakovat, ale manžel rodinu bez problémů uživí a já můžu dětem dělat taxikáře,“ usmívá se Zuzana, která každý den odpoledne vozí děti na kroužky, tréninky a hudební lekce. Čtrnáctiletá Zuzana zpívá a hraje na klavír, desetiletý Tomáš je nadaný houslista a kromě toho závodně tančí. „Chtěla jsem si najít nějakou práci na dopoledne, ale není to vůbec jednoduché,“ přiznává jejich maminka. „Na plný úvazek půjdu pracovat nejdříve za rok. V tuhle chvíli jsou děti na prvním místě.“

Jasně, že i máma, která je s dětmi doma dobrovolně a z vlastního rozhodnutí, má občas chuť se vším praštit, nahnat zlobivé potomky do školních a výchovných zařízení a zmizet v davu těch, kdo žij,normálně‘ - to znamená chodí do práce, do společnosti a vůbec mezi lidi. „Takové myšlenky mě samozřejmě za těch patnáct let taky mnohokrát napadly,“ přikyvuje Vojtěška. „Jenže pak třeba vyrazím na nákup nebo někde v autobusu narazím na nevrlé a nepříjemné lidi a říkám si: ještě že jsem doma.“ Také její sestřenice - pracující matka - občas významně prohlásí: „Buď ráda, že žiješ život, jaký žiješ. Já bych s tebou měnila hned. Dnešní zaměstnavatelé se s člověkem nemazlí a s matkou od dětí zvlášť...“

A CO MÁMA?

Ne že by stoprocentní péče o rodinu, naklizený byt, teplé večeře a laskavá mámina náruč nebyly perfektním životním programem. Ale neztrácí při tom všem mámy na plný úvazek tak trošku samy sebe? Psycholožka Jitka Douchová radí: „Najděte si nějakou činnost, která vás bude bavit, při které se dostanete mezi lidi nebo budete rozvíjet nějaké své dovednosti. Prostě dělejte to, co bychom my zaměstnané matky rády dělaly, ale nemáme na to čas.“ Můžete se také realizovat v místě bydliště, pořádat s ostatními maminkami akce pro děti, dobročinné večírky nebo třeba bleší trhy. Hlavní je, že nebudete sedět doma a podvacáté oprašovat broušenou vázu po babičce.

S tím, že je potřeba dělat něco pro sebe, souhlasí i Vojtěška Dvořáková. „Já ve volném čase pletu, vyšívám, luštím křížovky, chodím cvičit a vrhla jsem se taky na jógu,“ říká. Ale na druhou stranu připouští, že z peněz, které dostává od manžela, si málokdy pořídí něco jen pro sebe. To víte, když máte doma tři marnivé holčičky, tak na máminu parádu moc nezbývá.

Zuzana Vilímová také přiznává, že v nabitém programu matky-taxikářky není snadné najít čas pro sebe. Chodí do sboru a občas si ukradne část dopoledne pro své vzdělávání. Loni navštěvovala konverzační lekce angličtiny a od září začíná chodit na počítačový kurz. „Nechci zaspat dobu a vím, že bez dokonalé znalosti práce na počítači mám dveře ke slušnému zaměstnání zavřené,“ říká Zuzana.

VYLÉTÁNÍ Z HNÍZDA

Na otázku, jestli už přemýšlela o tom, co bude dělat, až její dcery opustí rodičovskou náruč, odpovídá Vojtěška pokrčením ramen. „To opravdu nevím, ale zatím to neřeším. Do práce, kterou jsem opustila před lety, se ale určitě nevrátím.“

Nemá cenu si něco namlouvat - startovní pozice profesionální matky po dvaceti letech není na pracovním trhu nijak růžová. Vaše maturitní vysvědčení nebo výuční list jsou stejně zaprášené jako vaše znalosti v dávno vystudovaném oboru, o nějaké praxi ani nemluvě. Umíte skvěle zašívat ponožky, péct buchty, foukat na bolístky a organizovat čas partě teenagerů, ale je tohle všechno dost pro potenciálního zaměstnavatele? Navíc je tu vtíravý pocit, že není o koho pečovat a komu dávat najevo lásku, což jsou aktivity, které se po zaměstnancích obvykle nežádají. „Mnoho žen řeší syndrom prázdného hnízda tím, že svůj cit a péči věnují někomu, kdo to potřebuje,“ říká psycholožka Jitka Douchová. „Třeba pracují jako dobrovolnice na lince bezpečí, pomáhají seniorům či handicapovaným lidem nebo hlídají vlastní vnoučata, o která v rozvětvených rodinách nebývá nouze.“
A to je docela pěkný plán na další desítky let, nemyslíte?

MOHLA BYSTE BÝT MÁMOU NA PLNÝ ÚVAZEK?

VĚNOVALA BYSTE SE NA ÚKOR SVÉ KARIÉRY JEN RODINĚ A VÝCHOVĚ DĚTÍ, KDYBY VÁM TO FINANČNÍ PODMÍNKY DOVOLILY?

KAMILA DLABALOVÁ,

41, Hrubý Jeseník
Když se nám před čtrnácti lety narodilo druhé dítě, měla jsem jasno. Do zaměstnání jsem se už nevrátila a starost o rodinu jsem spojila se svou zálibou - chovatelstvím.

DAGMAR KOUTSKÁ,

40, Praha
Dětem jsem se věnovala dvakrát po dobu mateřské a vždy jsem se pak těšila do práce.
O kariéru jsem s ohledem na rodinu usilovat přestala a snažím se o kompromis. Ideální, leč zatím jen snový by byl poloviční úvazek.

HELENA VACKOVÁ,

28, Bělá pod Bezdězem
S dcerou jsem byla 3 roky na mateřské a ráda jsem se vrátila do práce. Děti víc ocení, když se jim věnuje spokojená máma, než když jsou pod dozorem někoho, jehož obzor se zúžil na vedení domácnosti.

Jste s dětmi doma: Na co máte nárok a jak to bude s důchodem?

Peněžitá pomoc v mateřství (28 týdnů, z toho 6 až 8 týdnů před porodem) se vyplácí z nemocenského pojištění a činí 69 % denního vyměřovacího základu. Od 1. 1. 2007 70 % redukovaného vyměřovacího základu a budou ji moci pobírat i otcové.

Rodičovský příspěvek (může být vyplácen i otci) činí dnes 3696 Kč (od ledna 2007 se zvýší na cca 7600 Kč) a rodič ho může pobírat do 4 let věku dítěte. 
Tato doba je v rámci důchodového pojištění nazývána náhradní dobou pojištění - za matku (resp. otce) platí důchodové pojištění stát.

Pokud pečujete o dítě déle a nemáte žádný příjem, je ve vašem zájmu se přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění, které si budete platit, dnes je to minimálně 2548 Kč měsíčně (viz zákon č.155/1995 Sb.). Další informace o důchodovém pojištění získáte na příslušné správě sociálního zabezpečení (www.cssz.cz).


Autoři:



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách: hlasujte pro vítěze druhého kola!

Léto v plavkách - Kos

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Dress code nemusí být v létě peklo. Pět tipů, jak na něj vyzrát

Výrazné kousky a doplňky mají na pracovišti stopku. Zbytečně by odváděly...

Formální oblečení může být pro někoho v parném horku jako noční můra. Dlouhé rukávy a upnutá sukně můžou rapidně...



K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí vůči ní. Na okolí působí jemněji, muži jsou...

Další z rubriky

Nebýt ve výchově jako moji rodiče. Poradíme, jak se vyhnout jejich chybám

Ilustrační fotografie

Není žádnou vzácností, že člověk odchází do života s předsevzetím, že za žádnou cenu nechce vychovávat svoje děti tak,...

Čtyři největší chyby, které děláme při výchově dětí, ale nevíme o nich

Pláž, ilustrace

Ať se snažíme, jak se snažíme, aby náš vliv na potomky byl co nejlepší, stejně se nám někdy výchova poněkud vymyká. A...

Přijali jsme čtyři děti, všechny měly těžký začátek, říká pěstounka

Ilustrační snímek

Myšlenka na pěstounství se mnou vyrostla, říká paní Helena. Když už biologická rodina selže, je skvělé, že jsou tu lidé...



Najdete na iDNES.cz