Poradna: Syn dává otevřeně přednost otci a odmítá mě, píše Julie

Dobrý den, jsem doma s tříletým synem a někdy mám pocit, jako by mě ani neměl rád. Je pro mne vším a moc mi to ubližuje. Čtenářka Julie poslala dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

O dítě jsme se s manželem snažili celý rok, než se to konečně podařilo. Když se pak Petříček narodil, byla jsem štěstím bez sebe a manžel taky. I když má náročnou práci, vyjednal si na týden dovolenou a další týden pracoval z domova, aby mohl být mně a Petříkovi stále nablízku. Krásně se o nás o oba staral, vůbec se nebál vzít malé miminko do ruky a přebalit ho nebo vykoupat, bylo vidět, že si to také užívá.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Pak samozřejmě musel zase zpátky do práce, ale snaží se chodit domů brzy a zbytek práce pak dodělává po nocích, když už malý spí. Moc se mi jejich vztah líbí a jsem pyšná, že mám tak úžasného manžela i syna. Poslední dobou se ale stále častěji přistihnu přitom, že na manžela žárlím.

Já jsem s Péťou celý den doma, rozumíme si a všechno je fajn, ale samozřejmě, že občas není něco po jeho a on se pak zlobí nebo uráží. Když se pak táta vrátí k večeru domů, běží za ním a kolikrát hned začne natahovat s pláčem a vykládat, jaké křivdy ode mě za den zažil. Přitom minutu předtím byl třeba úplně v pohodě. Bývá mi to dost líto a nevím, jak se k tomu mám postavit. Mám nějak reagovat, nebo dělat, jako by nic neřekl? Spoustu věcí zveličuje a zdá se mi, že si je pro tatínka schválně přibarvuje, aby od něj získal větší sympatie. Přitom to není potřeba, manžel se mu věnuje tak jako tak.

Manžel mi tvrdí, že je to jenom taková fáze, že ho Péťa vidí méně než mě a je to logická reakce. Ale to nepomáhá s tím, že se pak cítím jako mizerná matka.

Děkuji za radu

Julie

Odpověď odbornice:

Milá Julie, píšete o narození vašeho syna po dlouhém snažení, o vztahu syna a otce, že jste pyšná na jejich vzájemný vztah. Zraňuje vás, že se syn v přítomnosti táty chová nefér a ukřivděně. Ptáte se, jak se postavit k synovu chování. Zda je dané chování důsledkem menšího kontaktu s tatínkem, zda je jen určitým vývojovým obdobím, které přejde. Zmiňujete, že na vztah táty se synem v některých chvílích žárlíte a sama se cítíte mizerně.

Mgr. Lenka Brožková, psycholožka

Oceňuji vaši odvahu a otevřenost přijít s těmito osobními otázkami. Je opravdu nelehké zvládnout odmítání od dítěte, které milujete a vychováváte od malička, nosila jste ho a dlouho se na něj těšila. Pro dítě jsou důležití oba, máma i táta, každý však trochu jinak a časem se vztah také proměňuje.

Odmítání jednoho z rodičů je situace docela častá. Příčin může být více a nemám dost informací o vaší rodině, abych mohla situaci více posoudit. Většinou se jedná o vývojové období, které po čase odezní. Je dobré posilovat váš vzájemný vztah se synem, budovat pozitivní zážitky a posilovat pravidla/hodnoty, které jsou pro vás důležité. A také pracovat na vztahu s partnerem, který vám může být velkou oporou při zvládání náročných situací rodičovství.

Důležité je, jak se k takovému chování s partnerem stavíte a jak o něm komunikujete. Určitě je dobré konfliktním situacím předcházet a příliš je se synem nerozebírat. Je potřeba, abyste s partnerem podobně jako i v jiných výchovných situacích měli shodný přístup, jak na synovy křivdy a zloby reagujete. Je fajn, když partner ví o citlivosti situace pro vás a může vás podpořit, byť třeba jen pohledem či pohlazením. Vám to může pomoci odlehčit tíhu synovy preference, když budete mít oporu v partnerském vztahu, nebudete v tom sama.

V podstatě by se dalo říci, užívejte si chvil volna, které díky tatínkově péči můžete mít. Můžete nechat večerní rituály na nich dvou a sama mít více čas na sebe či na domácnost. Vy máte se synem zase jiné chvíle a činnosti, které jsou jen vaše. Můžete tak mít příležitost sejít se s kamarádkou u kávy, dát si vanu, přečíst si kousek nové knihy nebo si jít zacvičit. Nebo se věnovat domácnosti a uvolnit si tak zase večerní čas pro sebe a partnera.

Je na vašem zvážení, do jaké míry se rozhodnete s partnerem synovi neustupovat a nenecháte se odstrčit či se budete snažit situace konfliktu většinou eliminovat. Někdy děti rychle vycítí odlišný přístup partnerů (např. táta = hraní a málo povinností, máma = pravidla, režim), který vyplývá z každodenního fungování i z osobnostního nastavení rodičů.

Významné je spíše stát si za svým rozhodnutím, být si i vnitřně jistá, že to je pro vašeho syna a vaši rodinu správné. Pro dítě jste důležití právě i v tom nastavování a držení hranic. Potřebuje se naučit hranice respektovat a věřte, že je umí pokoušet velkou silou. Zejména když cítí, že hranice není jasná či pevná. S láskou, pochopením a pevně, důsledně. Třeba když se rozhodnete, že mu obléknete pyžamo a syn se začne zlobit, že chce tatínka, tak se nenechte odstrčit a rázně řekněte, že to uděláte vy a hotovo. Partner by vás v takové chvíli měl podpořit a také neustupovat.

Kdybyste situaci potřebovala více probrat či se chtěla ujistit ve svých postupech, tak neváhejte kontaktovat psychologa osobně. Třeba v nějaké poradně pro rodinu v okolí.

Držím palce a přeji hodně radostí a rodinné pohody do nového roku,

Mgr. Lenka Brožková, psycholožka centra Modré dveře