Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Politici žijí v akváriu a jsou si rovní a rovnější, říká novinářka Nora Fridrichová

  0:56aktualizováno  0:56
Byla parlamentní zpravodajkou, teď moderuje pořad 168 hodin. Televizní publicistika novinářku Noru Fridrichovou baví, i když říká, že v české politické žurnalistice musí člověk často dvakrát polknout po tom, co všechno musí vyslechnout.

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT | foto: Dalibor Puchtapro iDNES.cz

Díváte se na televizi?
Většinou jen jako kulisa mi běží ČT24. Někam do šuplíku v paměti si ukládám informace, které dřív nebo později využiju. Povalování u televize beru spíš jako zmar.

Nora Fridrichová (32)

* Narodila se v Pardubicích.
* Vystudovala gymnázium v Pardubicích, poté nastoupila ke studiu žurnalistiky na FSV UK a magisterský titul získala na London University.
* V roce 1998 nastoupila do TV Nova, později pracovala na TV3 a od roku 2000 pracovala jako reportérka České televize.
* Tam působila v Redakci publicistiky, od roku 2004 sledovala dění v Parlamentu ČR a od roku 2006 moderuje zpravodajsko-publicistický pořad 168 hodin a pořad Nad věcí na ČRo1 Radiožurnál.
* Je rozvedená, ve svém volném čase se ráda věnuje sportu.

Získala jste během své práce parlamentní zpravodajky přátele mezi politiky, nebo vás brali spíš jako nepřítele?
Někteří politici se snaží s novináři vytvářet přátelské vztahy, protože věří, že se jim to může vyplatit. Já si ale dnes v politice tykám asi jen se dvěma lidmi, a to díky tomu, že je znám z dřívějška a v mých reportážích nevystupují. Můj vztah k české politické reprezentaci je veskrze odtažitý. V české politické novinařině často člověk musí dvakrát polknout poté, co si musí vyslechnout. Občas to není hezký pohled.

Nejste workoholička?
Já vlastně nevím. Práce je mým největším koníčkem, ale zároveň si nejsem jistá, jestli to je výhra. Není to tak, že bych se do práce vyloženě těšila, ale jakmile začnu, ponořím se do ní a pracuju s chutí. Třeba když se zavřu do televizního archivu, to je pro mě až vzrušující výlet. Ty staré pásky, na kterých je každý mladší. Navíc ještě nemám rodinu, takže práce zatím nemá konkurenci.

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT

168 hodin se vysílá v neděli večer, trávíte víkendy v práci?
Ano. Ze začátku nebylo snadné si na to zvyknout. Trvalo mi to asi dva roky, ale dnes už mi to ani nepřijde. Ale naplánovat něco s rodinou a přáteli, to je prekérní záležitost, protože volno mám v pondělí a úterý. Zatímco o víkendu, kdy mají volno ostatní, město spí, tak v pondělí se probouzí do nového cyklu, vše začíná nanovo a rozjíždí se. A já v tom fičáku vlastně nikdy úplně nevypnu. Vždy na konci zimy mívám krizi a začínám se těšit na letní pauzu.

Co třeba do reportáže nezahrnete?
Například to, jak se k vám politik chová. Na kameru odříká věty s naučeným výrazem, to je pak v televizi. A když se kamera vypne, pak dokonce i ženě řekne věci, které byste si za rámeček nedala. Respektuju, když někteří politici pohrdají novináři, na to mají právo. Náš vzájemný kontakt by si však mohl udržet alespoň některé základní prvky důstojnosti a slušnosti. Tito politici svým chováním vlastně dokazují, že žijí v akváriu, kde jsou si podle nich všichni rovni a někteří rovnější.

Bavila jste se o politice i ve svém volném čase, třeba s kamarády?
No jasně. Parlamentní zpravodajové spolu rádi vysedávají na pivu. Třeba v povolebním patu v roce 2006 jsme xkrát skládali a rozkládali vlády, přehrávali si bizarní scénky ze zákulisí. Obzvlášť někteří kolegové dokážou politiky skvěle napodobovat. Třeba Jakub Železný skvěle předvádí Miloše Zemana i s grimasami. A šéf domácí rubriky ČT Jindřich Šídlo je expert na Miroslava Kalouska, tam i s určitou nikotinovou dikcí.

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT

Neuvažovala jste někdy o vstupu do politiky?
To rozhodně ne. Mně stačí prostor občanské společnosti. Při vší úctě k politikům, na politice není nejvíc tristní snad ani ta samotná politika, ale spíš lidé, kteří se jim pohybují v zádech. Toto prostředí mi není blízké. Navíc po mně žádná ze stran netouží a tento stav je a bude oboustranný.

Vyjela jste za studiem lidských práv do Londýna. Proč?
Vždycky jsem chtěla jet do zahraničí, ale ne na sbírání jahod. Náhodou jsem se dozvěděla o možnosti studovat v Londýně na stipendium britské vlády. Přihlásila jsem se do konkursu na britské ambasádě a vyšlo to. Možná to zní, že se ty věci děly jakoby ledabyle a náhodou, ale pro mě to tehdy byla opravdu velká událost a čest. Odjela jsem v pětadvaceti a vlastně až tam úplně dospěla.

V čem spočívá největší rozdíl mezi českým a britským vysokým školstvím?
Namísto drcení informací se po mně chtěl vlastní úsudek, samozřejmě náležitě vyargumentovaný. "Nebudeme si myslet, že máte špatný názor, pokud si ho budete umět obhájit," říkali nám. Jiný byl i přístup učitelů. Jednou jsem zaspala po večírku a na přednášku se vetřela klasicky asi v půlce. Přednášející si mě hned potom zavolala, jestli nemám nějaký problém a jestli mi může pomoct. To mě úplně zaskočilo. Čekala jsem hubování a místo toho se jí styděla přiznat, že jsem šla spát až nad ránem. Pak už jsem se snažila na špatné návyky z českého školství zapomenout.

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT


Takže od té doby jste chodila na přednášky včas?
Zaspala jsem pak už jenom jednou, a zrovna na závěrečné zkoušky. Tenkrát za to ale nemohl večírek, nýbrž silné dávky kofeinu při učení. Nemohla jsem celou noc usnout, a pak to zaspala všechno. Přiřítila jsem se do učebny asi 10 minut po začátku testu a všichni na mě koukali jak na UFO. Naštěstí jsem to napsat stihla, ale byla to taková symbolická tečka za mým životem britského studenta.

Jak se liší přístup k lidským právům v Británii a u nás?
V Británii to je velké téma. U nás se buď podceňuje nebo se mu lidé rovnou vysmívají, což je dáno nezralostí naší společnosti. Zatímco na západě se lidská práva řeší už od osvícenství, pro naši generaci tady až do roku 1989 vůbec neexistovala a učíme se je až posledních 20 let, to je málo.

Věnovala jste se také postavení Romů u nás. V čem je podle vás problém?
I když dnes už víme, jaká práva máme my, u Romů se pořád tváříme, že je to jiná kapitola a můžou si za ni jen sami. Měli bychom rozlišit dvě naprosto odlišné roviny: Roma a Roma z vyloučené lokality. Děti z vyloučených lokalit musíme maximálně protáhnout školským systémem, který jim pomůže pochopit, že čerpání sociálních dávek není životní program. Stát zároveň musí bránit zneužívání dávek u jejich rodičů a motivovat je k práci. Mimochodem, tohle je nejvíc citlivé, protože se dotýká každého daňového poplatníka - já musím pracovat a on ne. Čili řešením je kombinace tlaku a tahu. A co s Romem, který pracuje a jeho děti rády chodí do školy? Přece nic. Je to Čech jako já nebo vy.

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT

Prý vám chodí dost ostré reakce na reportáže na toto téma. Jak se vám čtou?
Já osobně se na jednu stranu nedivím lidem, kteří mě odsuzují. Vidí ve mně bílou holku, co bydlí v Praze a mluví do něčeho, o čem nic neví.

A víte?
V dětství jsem nějaký čas žila u babičky s dědou, které úřady nastěhovaly do romského baráku. S těmi dětmi jsem si někdy hrála, ale viděla jsem v první řadě tu špínu a celkovou zanedbanost. Určitě jsem sama jako dítě byla rasistka, na prahu dospělosti mě dokonce jeden Rom zmlátil, když jsem bránila kamarádku. Dnes Romy bráním, byť jen verbálně, a rozhodně to není populární věc. I když je to pro mě samozřejmě snazší, protože nemusím bydlet v sociálně vyloučené komunitě. Žít bych v ní nechtěla a chápu problémy lidí, kteří tam bydlet musejí, a stát jim nepomáhá. Já jsem začala sama u sebe.

Zlobila jste jako malá?
Moji rodiče mají život rozdělený na dvě etapy: dokud jsem nezlobila a ten zbytek (smích). Hned na prvním stupni jsem začala domů nosit poznámky. Pořádala jsem honičky o přestávce, vyrušovala v hodině, prostě zlobila. Asi jsem byla poněkud rozjívená. Doma mi nejdřív mi říkali čertík, pak už jen čert.

A jaká jste byla v pubertě? Představovala bych si vás jako punkerku…

Moderovala jsem od šestnácti v rockovém rádiu, čemuž odpovídala i tehdejší vizáž. Takže flanelové košile, těžké boty, lennonky a svítivě oranžové vlasy – prostě strašidlo (smích). Moji rodiče byli a jsou naštěstí velmi tolerantní lidé.

Jak trávíte volný čas?
Jdu do kina nebo na nějakou kulturní událost. Mám ráda sport, kino, divadlo, knížky, saunu.. Musím neustále něco dělat. Vlastně kdybych nepracovala, tak bych šílela a i všichni kolem mě. Představa, že celý den proležím v křesle, mě děsí. Mám v sobě nějaký neklidný prvek, něco jako vrtulku a ta mě žene. Až mě to užene (smích).

Vejdou se vám do života plány mít rodinu?
Já plánuji i neplánuji. Už jednou mi plán nevyšel. Teď přemýšlím ve střednědobém horizontu. Je mi 32 let a myslím, že pokud do 35 zvládnu jedno dítě, tak budu pašák (smích).

Nora Fridrichová - novinářka, moderátorka publicistiky ČT

Autoři: pro iDNES.cz






Nejčtenější

Muži tanga milují, ženy jim příliš nefandí. Důvodem je to, že nejsou úplně...
Tanga přestala být sexy. Ženy dávají přednost rafinovanějším střihům

Už žádný diskomfort a „ypsilon“ vykukující zpod lemu džín. Místo toho pohodlí a elegance. Šňůrková tanga nahradily střihy, jenž zadek alespoň trochu zahalují....  celý článek

Christina Applegateová (Los Angeles, 27. července 2015)
Preventivně jsem si nechala odstranit vaječníky, přiznala Applegateová

Před devíti lety Christině Applegateové (45) diagnostikovali rakovinu prsu a herečka podstoupila oboustrannou mastektomii. Nyní prozradila, že nedávno si...  celý článek

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství, a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Další z rubriky

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely Duran Duran Simona Le Bona (58) si prý...  celý článek

Sarah Fergusonová v Cannes (2011)
Hrdá jsem jen na to, že jsem dobrá matka, říká vévodkyně z Yorku

Skandály proslulá Sarah Fergusonová (57), vévodkyně z Yorku, se po rozvodu s princem Andrewem (57) stáhla na jistý čas do ústraní. Nedávno se ale stala...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.