Ne každé pískoviště je bezpečné

  • 7
Pohozené jehly, skleněné střepy, škrkavky. To vše může ohrozit děti, které si hrají na veřejných pískovištích. Zdálo by se tedy, že jediným rozumným řešením je pískoviště zrušit. To by však byla škoda - pokud je o tyto plochy dobře postaráno, je riziko minimální.

Jak ochránit dítě na pískovišti? Čtěte ZDE




Snad každý rodič zná ten pocit úlevy, když může v klidu sedět na lavičce v parku a před ním se jeho potomek spokojeně batolí v písku a staví hrady, silnice a bábovičky.

Taková chvíle klidu by však snadno mohla být zaplacena velkým strachem - ne každé pískoviště je totiž pro děti bezpečné. Co všechno se jim zde může při hře stát?

"Asi největší nebezpečí bych viděla od pohozených jehel. Pokud se dítě píchne, je zde riziko nákazy žloutenkou typu B poměrně vysoké," říká dětská lékařka Hana Cabrnochová.

Jehla totiž může být infekční ještě dlouhou dobu po kontaktu s infikovanou krví. "Jak dlouho, to záleží mimo jiné i na teplotě a vlhkosti. Může jít ale i o týdny," říká Jana Koštálová, epidemioložka ze Státního zdravotního ústavu. "A nejde jen o jehly v písku, děti se častěji píchnou o jehlu pohozenou v parku někde ve křoví," dodává Košťálová.

Pokud se něco takového stane, je určitě na místě navštívit lékaře. "Většina batolat je proti žloutence očkována, přesto se může stát, že některé dítě toto očkování nemá. Pak je třeba zkontrolovat hladinu protilátek a dítě případně oočkovat," říká Hana Cabrnochová.

Varuje zároveň i před střepy, které jsou schované v písku. "Může se stát, že večer mládež na hřišti popíjí a je jim jedno, co se děje s rozbitými lahvemi. Děti se pak snadno pořežou," varuje Hana Cabrnochová.

Písek je třeba chránit před kočkami
Dalším nebezpečím jsou střevní paraziti - hlavně škrkavky. Může jít o škrkavku dětskou. Na pískovišti však přichází v úvahu nákaza hlavně škrkavkou psí nebo kočičí. Ty se přenášejí prostřednictvím psích a kočičích výkalů.

Nejde přitom o nic vzácného - udává se, že tyto parazity v sobě nosí až polovina koček a každý pátý pes. Onemocnění u dítěte může probíhat bez příznaků a přijde se na ně až při kontrole krve. Jindy mohou být příznaky škrkavkové nákazy velmi pestré.

"Myslíme na ni například, když dítě trápí delší, opakující se bolesti břicha," vysvětluje Hana Cabrnochová. Ještě nebezpečnější je, pokud tato nemoc postihne oči nebo centrální nervový systém.

Pískoviště by mělo mít svého správce
Před psy většinou lze pískoviště ochránit třeba i nízkým plůtkem. Pro kočky však taková překážka nic neznamená. Přitom právě ony přenášejí další nebezpečnou nemoc - toxoplazmózu. Ta se navenek příliš neprojevuje. Může ale vážně ohrozit děti s oslabenou imunitou a pak hlavně těhotné ženy.

Výčet onemocnění, jejichž původci se schovávají v písku, není zdaleka úplný. Mohou zde být třeba ještě roupi, tasemnicové zárodky anebo hlístice. Přesto není nutné dítěti hru odepřít. Jen je třeba si vybírat ta pískoviště, nad kterými je pravidelný dohled.

"Tak jako máte koupaliště oficiální, za která odpovídá konkrétní zřizovatel, a koupaliště volná, tak jsou i hřiště, za která někdo nese zodpovědnost, a hřiště, o která se nestará nikdo," říká Magdaléna Zimová z Centra hygieny životního prostředí Státního zdravotního ústavu.

Rodič by se tedy podle ní měl zajímat o to, jestli hřiště má svého konkrétního správce. Ten by měl mimo jiné zajišťovat pravidelnou výměnu písku. Většinou se písek mění jednou ročně. "Žádné striktní nařízení tu však není. Pokud je o pískoviště jinak dobře postaráno, může k výměně docházet třeba jen jednou za dva roky," vysvětluje Zimová.