Pravěké podcenění mužské empatie u opačného pohlaví má dvě základní příčiny. První je iracionální feminní povýšenost, projevující se zejména u žen s potomky (dala jsem život, jsem něco víc).
Druhým důvodem pro preferenci ženských naslouchadel může být vlastní neochota poskytnout partnerovi totéž, tedy nestrojený zájem o jeho pocity, názory, bolístky, dokonce i radůstky.
Toto není litanie proti babincům. Ženské schůzky jsou naopak pro muže příležitostí uspořádat si doma odpoledne či večer zase trochu jinak. Nikoli nutně s větším bordelem, ale třeba jen s jiným pořadím rutinních úkonů, s jinak nastavenou pokojovou teplotou, s jídlem, které ona sama nepřipravuje, atd.
Muž dokonce svou partnerku na takové babince rád odváží, dokonce ji i rád vyzvedává a odváží v bezpečí domů, byť by už v pokročilou dobu rozhovor s ní nebyl zrovna přeobsažný.
Čtěte také: Babince mohou způsobit i deprese |
Na babincích se tlachá o všem možném stejně jako na mužských srazech a v obou případech padají hrubší výrazy, jaké by se obě pohlaví před sebou povětšinou ostýchala použít, aspoň v běžné konverzaci anebo příliš často. Věci obecné i intimní se zde probírají v neškodných tautologiích.
Kamarádkám žena samozřejmě může svěřit věci ze své třinácté komnaty, jimiž by muže mohla teoreticky ranit. Ale spíš je svěří jedné jediné důvěrnici při jiné příležitosti než na babinci, jehož slovní šustot může monitorovat kdekdo od vedlejších kavárenských či hospodských stolů.
Pokud jde o věci skutečně důležité pro osobnost ženy a pro partnerské soužití, pokud má jít o profesní peripetie, o zdravotní trable, o ty prosté ženské každodenní nářky, je tu jeden pár uší, jemuž by to všechno mělo být svěřeno prioritně.
Skutečně se názorově a citově obnažit může žena jen před svým partnerem. Od časů, kdy v době bronzové válčil, vláčel, nebo vyráběl hliněné nádoby, mužský tvor přece jen vyspěl a dá se předpokládat, že kývá-li hlavou, jeho mozek při tom pracuje.
