S každou jsem řešila nějaké jejich problémy, jednou s manželem, potom s dětmi, s milencem, nevěrným manželem, rozvodem atd.atd.
Myslela jsem si, že jsem zažila už všechno. Když jsem přestala doufat, stal se zázrak. Seznámila jsem se s Jirkou. Právě se rozváděl po dlouhém nefunkčním manželství ze kterého měl 20 letou dceru Mílu. Tedy žádný problém. Začali jsme spolu bydlet. Všechno bylo krásné, jsem v jiném stavu a brzy budeme mít miminko.
S Mílou se moc nemusíme, ale když s námi nebydlí, tak v tom nevidím problém. Trochu se kvůli ní s Jirkou občas pohádáme, má pocit, že k ní nejsem dost vstřícná, ale ona se ke mně chová odměřeně. Z dovolené jsem jí přivezla dárek a ani se na něj nepodívala. Nechápu, co jí na mě vadí, s její matkou se Jirka rozešel před tím, než poznal mě, já vlastně jen uspíšila jeho rozvod.
Vrchol ovšem přišel v den Jirkových narozenin. Je hodně oblíbený, takže u nás byla spousta jeho kamarádů a známých a on pozval i Mílu. Po půlnoci, když už byli všichni v povznesené náladě Jirka roztáhnul velké plátno a vyzval přítomné, aby na něj namalovali cokoli chtějí. Všichni se vrhli na štětce a po chvíli bylo plátno plné motýlků, kytiček, přání k narození miminka, srdíček. Bylo to moc hezké a dojemné. Pak přišla Míla a přes celé plátno nakreslila kosočtverec s čárkou. „To seš Ty, Katko!“ vykřikla na celý pokoj.
Všichni se podívali. Myslela jsem, že se propadnu hanbou do země. Jirka se mě vůbec nezastal a ještě to zlehčoval, ostatní se smáli. Já vím, že byli všichni opilí kromě mě, ale přesto mi myslím, že tenhle nevychovaný fracek už nesmí přes můj práh. Jirka se mě před ní nezastal, takže si myslí totéž? Co mám dělat?
1. Mám Jirku vyhodit, i když spolu čekáme dítě?
2. Mám mu dát nůž na krk, buď ona, nebo já?
3. Mám trvat na Mílině omluvě?
4. Mám všechno přejít, jako by se nic nestalo?
