Váš obor je umělá inteligence a podobor biokybernetika. To upřímně řečeno zní jako z názvu sci-fi filmu, mohla byste to nějak přiblížit?
Snažíme se přijít na to, jak to, co příroda generovala miliony let na člověku, naučit počítač nebo nějaké jiné technické zařízení. Biokybernetika se pak zabývá návrhem a konstrukcí přístrojů, o kterých byste řekli, že jsou inteligentní, tzn. že v sobě mají nějaké postupy, díky kterým se mohou učit. Není to ale jako ve sci-fi filmech, kde se dokážou zcela samostatně rozhodovat, je to spíš podpůrný systém, který usnadňuje a zrychluje práci lidí. Funguje to třeba tak, že přístroje zpracují data a navrhnou nějaké řešení, ale záleží na člověku, aby potvrdil, jestli to je či není relevantní.
Váš největší úspěch je bezpochyby vyvinutí přístroje I4Control. Mohla byste popsat, jak a komu slouží?
Základem je kamera přidělaná na brýlích, která snímá oční pohyby. Ty jsou potom převáděny na něco jiného – třeba na pohyb kurzoru počítače. I4Control je primárně určen pro handicapované osoby, které mají problémy s pohybováním se. Úplně na začátku byl určen pouze k ovládání počítače, nyní se snažíme to rozšířit i na jiná technická zařízení a třeba polohování postele nebo zatahování závěsů.
Je o váš přístroj zájem?
Zájem je veliký, až mě to někdy děsí. Když jsme na tom začali s mým bratrem pracovat, mysleli jsme si, že když už máte přístroj, tak máte skoro hotovo. To byl ale fatální omyl. Z mých současných zkušeností můžu říct, že fungující přístroj je asi deset procent práce. Pak nastávají nejrůznější byrokratické úkony, protože jde o zdravotnické zařízení, takže musí být certifikované a splňovat spoustu norem. Až když je všechno zařízené, může jít přístroj do výroby. V současnosti jsme právě před dokončením a brzy se snad už začne vyrábět a prodávat.
Pohybujete se v převážně mužském kolektivu, jak vám to vyhovuje?
Já si nemůžu na chlapy vůbec stěžovat, mně se s nimi pracuje asi líp než se ženami. Líbí se mi, že jsou takoví přímí, nedělají žádné intriky. Když jim něco není po vůli, tak to na nich hned vidíte – takže já si opravdu nemohu stěžovat.
Nesetkala jste se s předsudky nebo nedůvěrou, protože jste žena? Spousta mužů si myslí, že ženy přece technice nerozumějí…
To je ale všude. U nás doma se říká, že na ústrky jsme zvyklí. Pro mě to není nic neobvyklého.
Proč je podle vás na technických školách tak málo žen a dívek?
Problém je podle mne v tom, že se ženy techniky bojí. Já osobně jsem měla problém se věci učit nazpaměť, zatímco něco vymýšlet a vyvozovat pro mě bylo jednodušší. Naše fakulta zajišťuje obor biomedicínské inženýrství, a tam už je třeba žen víc. Myslím si, že je to proto, že už je to obor blízký medicíně a to mnoha ženám vyhovuje víc než ryzí technika. Ale pokud někdo bojuje s matematikou na základní škole, pak ho těžko budete přesvědčovat, aby šel na techniku.
Proděkan Fakulty výpočetní techniky VUT v Brně se snažil studentky nalákat tím, že "není lepší prostředí pro nalezení partnera…"
Ten je dobrej! (smích) Je pravda, že chlapů tam najdete spoustu, ale jsou už takoví speciální. Každý je zvláštní individuum. Rozhodně bych tedy nedoporučovala tam dívkám chodit jenom za účelem "lovu manžela". Když máte třeba skupinu právníků nebo lékařů, tak se budou bavit především o tématech a oblastech života, co se týkají jejich oboru a zajímají je. Stejně tak to je i u vědců, takže si dámy musí rozmyslet, jestli by to chtěly.
Jak zvládáte skloubit učení, bádání, shánění peněz a rodinu? Máte rodinu?
Založení rodiny určitě plánuji. Já vždycky říkám, že jsme všichni normální, že všechny ženy mají podobné tužby a vize. Já si chci nejprve vybudovat určitý základ, kariéru, na kterém se pak dá stavět a třeba si odskočit na mateřskou dovolenou. Zatím ale buduji ten základ. Je to časově náročné, protože k samotnému vyvíjení něčeho se dostanete, až když si zařídíte všechno ve škole, studenti odejdou domů a zpracujete administrativu. Bádání je práce po večerech, o víkendech a o dovolené.
|
Ing. Marcela Fejtová (34) se narodila v Praze. Po střední průmyslové škole nastoupila na FEL ČVUT, kde v současnosti dokončuje doktorandské studium. Spolu se svými spolupracovníky je držitelkou několika prestižních domácích i zahraničních ocenění za práci na systému I4Control® – Zvláštní cena poroty v projektu Česká hlava (2004), European IST Prize Winner (2006) či Zlatá medaile MSV 2006. Objevila se také v publikaci Dámský gambit, která představuje současné ženské naděje české vědy (publikaci si čtenářky mohou zdarma objednat na e-mailové adrese Sociologického ústavu AV ČR prodej@soc.cas.cz.) Ve své vědecké práci se zabývá především otázkami využití nových technologií v medicíně či v oblasti asistivních technologií. Ve volném čase se ráda věnuje sportu. |
