Jaké je postavení muže a ženy v Rusku?
Myslím si, že tady jsou muži hrozně rozmazlení. Nejsou ochotní brát na sebe zodpovědnost. Žena v Česku je maminka, hospodyňka, manželka, o všechno se stará. V Rusku je to trošku jinak. Muži na sebe berou více zodpovědnosti a více závazků. Ženy jsou víc oceňovány a víc očekávají od mužů.
Co například?
Kateryna Zubkovská* Narodila se v roce 1965 v Petrohradu. * Vystudovala Státní univerzitu v Kyjevě - obor : ruský jazyk. * Manžel je lékař, mají jednu dceru. * V Čechách žijí 13 let. * Kateryna učí ruský jazyk v Ruském středisku vědy a kultury v Praze (RSVK). |
U nás se nyní často stává, že je muž v domácnosti a žena pracuje.
V Rusku by to bylo naprosto nepřijatelné, muž by si vysloužil smích a pohrdání.
Působíte velmi kategoricky. Jaké jsou ženy v Rusku?
Jsme kategoričtější ve všem. V dobrém i zlém. Není nic uprostřed. Muži mohou být hrubí, ale zároveň jsou velmi galantní. Mohou být velice štědří, ale zároveň toho mohou hodně vyžadovat. Tady se necítím být ženou natolik jako v Rusku. Tam jde žena po ulici a cítí pohledy, zájem a pozornost ze strany mužů. Tady si mě nikdo nevšímá.
Bylo těžké si na to zvyknout?
Byl to pro mě ze začátku šok, zároveň je to ale i příjemné. V Rusku nemůžete jít do práce nenamalovaná, bez make-upu, nosíte boty na vysokých podpatcích. Všichni posuzují váš zevnějšek. Absolutně ve všem dáváte najevo své společenské postavení: oblečení, šperky, auta, do jaké školy chodí děti, kam jezdíte na dovolenou. Ze svého statusu nemůžete jít dolů. Když jsme si koupili malé ekologické auto, naši kamarádi v Kyjevě to nechápali a byli docela zklamaní. Ale mě berou za extravagantní, a tak to tomu přisuzovali. Tady můžu být sama sebou, nemusím se předvádět.
Jsou v Rusku nějaká feministická hnutí?
Asi jsou, ale nevím o tom. Panuje tam "patriarchát", žena je žena, muž je muž. Nejhorší označení pro ženu ze strany mužů je "feministka". Muž má velkou zodpovědnost, musí rodinu zabezpečit, žena se stará o rodinu, reprezentuje ji, ale to neznamená, že při tom nepracuje a nedělá kariéru. V Rusku ženy pracují hodně, mnohé mají svůj byznys a většina z nich je samostatná. Společnost ale přitom od ní očekává ženský způsob chování. Bohužel existuje i jiný model vztahu. Bohatý muž si vezme mladou krásnou ženu, aby se s ní chlubil. Muž ji pak bere jako součást obchodu. Je sice galantní, ale nebere ji rovnocenně. Moje noční můra byla, že se má dcera provdá za boháče.
A jací jsou Rusové – muži?
Citově jsou uzavřenější. Není zvykem, aby muž příliš ukazoval city nebo projev slabosti, toho se bojí nejvíc. Klíčové slovo je "respekt", musejí se chovat tak, aby ho vzbuzovali. Ztratit respekt okolí nebo respekt k sobě je to nejhorší, co se mu může stát. Za každou cenu chtějí působit jako tvrdí chlapi. Rusové orientovaní na úspěch velice těžce nesou prohru. Neradi hledají kompromisy. Jsou štědří, utrácejí, neumí a nechtějí šetřit. Velkorysost je ceněna. Lakomost je nejhorší vlastnost. Není to moc praktické a rozumné. Proto se stává, že přijdou o všechno. Mnoho těch, kdo byli úspěšní, jsou teď na mizině. Návody v českých časopisech jak ušetřit v ruských nenajdete, spíš jak utratit.
U nás je poměrně vysoká rozvodovost, jaká je v Rusku?
Asi každé druhé manželství se rozpadne. Rozvodovost je velká, ale musíte pochopit, že většina dvojic v Rusku nežije ve volných partnerských vztazích. Proto se manželských svazků uzavírá víc než v Evropě. Netoleruje se nevěra, to je jednoznačný důvod pro rozvod.
Myslíte, že v nemanželském soužití jsou jiné vztahy?
Pro mne je partnerský vztah nepřijatelná představa. Žena je ochotna vše obětovat, léta života - ty nejlepší. Stará se o muže, když si on buduje kariéru nebo studuje. Podporuje ho. Pak muž po sedmi, osmi letech řekne, že "ho to už nebaví" a najde si jinou partnerku, obvykle o hodně mladší. Pak je žena bez domova, bez muže. Protože zde muži většinou vydělávají víc, přijde i o životní úroveň, na kterou byla zvyklá. Vše ztratí, on nic. Je to problém žen, protože to tolerují.
Co kdyby chtěla žít v podobném uspořádání vaše dcera?
Řekla jsem jí: "Jestli jsi ochotna se tak ponížit, máš na to právo a já mám právo s tím nesouhlasit a nepřijmout to." Partnerský vztah by měl končit svatbou, kdy na sebe muž a žena berou zodpovědnost. Manželství není zárukou štěstí, ale je to šance. V manželství společně překonávají krize, nemoci, zatímco z volného vztahu je lehké odejít při prvních náznacích potíží. Vztah v manželství budujete celý život. Pro mě je manželství láskou v dobrém i ve zlém.
Ve Švédsku je mnoho rodičů, kteří žijí odděleně, dítě si střídají a navštěvují se podle své chuti, jak se na to díváte?
A vychovávají v tom i své děti. Připadá mi to velmi sobecké a nesprávné pro děti.
Kdo má v rodině větší vliv?
Jasně, že rozhoduje žena, ale muž by si měl myslet, že je to jeho rozhodnutí a tomu učíme své dcery. Zároveň však projevujeme mužům úctu, mají vážnost a své postavení v rodině. Ptám se svých studentek po víkendu, co dělaly. Většina odpovídá, že uklízely, žehlily, vařily. Myslím, že bychom měly věnovat víc pozornosti svým manželům. Chtěla bych spíš slyšet, že tancovaly, užívaly si, zažily s manželem něco krásného.
Možná by měly být nějaké kurzy "ženství"...
Asi ano. A myslím že to bychom se mohly naučit od muslimských žen. Má matka se podruhé provdala. Můj nevlastní otec byl muslim z Kavkazu. Nebyl ortodoxní. Každému bych přála takového otce. Tak krásně se o nás staral. Myslím, že muslimský svět by mohl být i přínosem pro Evropu. Má kamarádka z Moskvy se provdala za tuniského diplomata a vyprávěla mi o svém životě. Jestli je v rodině jedno auto, automaticky si ho vezme žena, aby mohla na nákupy, za kamarádkami, k mamince a muž jede do práce hromadnou dopravou. Ženy jsou v bezpečí domova. Ona může vejít do kavárny, kde jsou muži, i když to nejspíše neudělá. Ale mužům je vstup do kavárny pro ženy zakázaný. Slovo harém je spojeno se sexem a mnohoženstvím, ale především je to tak, že muž si se svou nastávající bere zodpovědnost za celou její rodinu, pokud v rodině není muž, který se může postarat o všechny nezabezpečené a neprovdané.
Máte prý určité věštecké schopnosti, můžete to přiblížit? Jaká je v tomto směru v Rusku tradice?
Rusové jsou strašně pověrčiví, je to religiózní země, věštkyň je tam až moc. Kulturně má blíž k Asii a lidé milují vše čínské, i léčitelství. Bohužel někdy věří, že je možné vyléčit netradičními způsoby vše včetně rakoviny. Velké firmy pak vydělávají mnoho peněz na bylinných produktech. Církev nesouhlasí s věštěním budoucnosti a já myslím, že člověku to nepomáhá. Za prvé, člověk neuvěří té předpovědi, je to pro něj šok, pochopí to, až přijde ten čas a bude chtít to pochopit. Mně osobně moje schopnost vadí. Věštec je totiž nešťastný, nevěřím ve spokojené senzibily. Vím, že to bolí, přináší neklid, nemůžete ty věci změnit, ale víte o nich. Je to osud. Snažím se to nedělat. Chci to co nejvíc vymazat, protože to nikomu nic dobrého nepřináší. I když na univerzitě jsem vždy dostala otázku, kterou jsem si přála.
Věříte na osud?
Věřím na možnost výběru, ale často nepochopíme ten okamžik, který je důležitý, kdy se máme rozhodnout. Může to být malý, jemný okamžik.
Myslíte, že jste typickou ruskou ženou? Že má většina žen podobné smýšlení? V čem by se od Vás případně lišila?
V něčem jsem velice typická, konzervativní a kategorická, to uznávám. Jsem Ruska a jsem na to hrdá. Ale na druhou stranu jsem vyrůstala v multikulturní rodině a žiji v zahraničí již poměrně dlouho, takže některé věci vidím a posuzují z jiného úhlu než moji krajané. Všechny mé odpovědi odrážejí můj osobní názor. Myslím, že můj názor na muslimský svět je pro Rusy velmi netypický.
Co vás vlastně přivedlo do České republiky?
Rozhodnutí odstěhovat se mělo několik důvodů. Za prvé se mi nelíbil ten divoký kapitalismus, který na Ukrajině nastal, a za druhé z ekologických důvodů. Černobyl je 70 kilometrů od Kyjeva. Nechtěla jsem, aby tam dcera vyrůstala. Bylo jí deset let. Věděli jsme, že mnoho lidí zemřelo na rakovinu. Můj manžel a naši přátelé jsou doktoři, proto jsme o tom věděli hodně. V novinách jsme si přečetli inzerát, že nějaká právnická firma zprostředkovává povolení k pobytu a práci, tak jsme jeli. Byla to náhoda. Měla jsem úplně zkreslené představy. Všechno jsme prodali a přijeli sem. Slibovali nám, že budeme moci podnikat a vést normální život. Věděla jsem, že tu na nás nikdo nečeká, spíš že nebudeme moc vítaní.
Jaké byly vaše začátky?
Moje původní představa, že zařídíme penzion, byla velmi naivní a tento nápad se neuskutečnil. Jsem učitelka, manžel lékař. Naštěstí jsme měli do začátků dost peněz. Brzy se mi podařilo pracovat na živnostenský list. Začala jsem vyučovat cizí jazyky. Manžel práci ze začátku nesehnal. Živila jsem naši rodinu dva a půl roku, pracovala jsem dvanáct hodin denně. Kdybych věděla, co nás čeká, asi bych neměla odvahu to udělat.
Dnes máte dům, dcera je provdaná za Čecha, manžel má dobrou práci, cítíte se tu už jako doma?
Ano a ne. Manžel a dcera jsou tady šťastní a to je pro mě nejdůležitější. Mám ráda tuto zemi, svoji práci a díky ní se setkávám s úžasnými lidmi, svými studenty. Beru svoji práci tak trochu jako poslání. Chci, aby Češi poznali Rusko z jiné strany. Často se bavím se svými studenty o Rusku a vím, že každý najde to, co hledá a co chce najít: v Rusku může najít krásu, kulturu, přátelství, ale samozřejmě i spoustu negativních věcí jako všude. Ukrajina v dnešní podobě pro mě neznamená domov, jsem prostě Ruska. Petrohrad i Kyjev jsou dnes jiná města, občas se tam vracím a hledám města svého dětství, pocit domova, ale nenacházím to. Dřív tam byl větší klid, lidé k sobě měli blíž, seznamovali se na ulici, projevovaly se ty nejlepší povahové vlastnosti. I kdybych hledala jinde, už pro mě domov nikde není. Dosáhli jsme toho tady hodně, ale je to cena, kterou musíte zaplatit, když chcete žít v jiné zemi.
Jsou čeští muži rozmazlení?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 20. ledna 2010. Anketa je uzavřena.
