Psycholog z centra Psychoterapie Anděl Jan Kulhánek každopádně tvrdí, že „pro zdravý psychický vývoj dítěte je skutečně dobré, když se dítě adekvátně svému věku osamostatňuje a když se učí mít na světě své místo, které je bezpečné, kde se cítí dobře a kde zároveň umí být i samo.“
S rodiči, nebo samo?Na spaní dětí s rodiči v jedné posteli maminky na eMimino.cz nevidí nic špatného. |
Trend by podle něho měl být podobný jako u jiných věcí, které se týkají dětí – od fyzické závislosti dítěte na matce k samostatnosti. Od společného sdílení postele během kojení k vlastní postýlce. Časování je podle Kulhánka individuální, ale mělo by k němu dojít někdy mezi jedním rokem a třemi lety. Osobně preferuje spíš ten jeden rok.
Ale co když si dítě sice na vlastní postel zvykne, ale ještě ve školním věku chce tu a tam usínat s rodiči? Jste z toho nešťastní a bojíte se, že je na vás možná nezdravě závislé?
Uklidní vás zahraniční výzkumy. Doktoři William Sears (v knize Safe Sleeping with Your Baby) nebo Jay Gordon (Good Nights: The Happy Parent ́s Guide to the Family Bed) vysvětlují, že děti, které spí se svými rodiči, jsou na mámě a tátovi méně závislé než děti, které spí samy. Nedělá jim takový problém se od rodičů odloučit – jako kdyby byly nacucané láskou nadlouho dopředu. Místo složitého lákání na vlastní postel (plyšáci, světýlko, pohádka) a namáhavého domlouvání jim prostě poskytnete svoji náruč a deku. Tedy bezpečí ve dne v noci.
Zmiňovaní odborníci operují s dalším zajímavým objevem: děti, kterým není zapovězená manželská postel, jsou celkově šťastnější, méně plačtivé a líp se v životě vypořádávají se stresem. Snáze se prý přizpůsobují v kolektivu, uvolněněji komunikují a – pozoruhodný detail: necucají si palce. Devadesát šest procent cumlajících dětí nemá zkušenost se spaním v rodinné posteli! Pravděpodobně si palcem ještě ve školním věku suplují nějakou nenaplněnou potřebu.
