Partnerské vztahy mohou mít různé podoby. „Běžný pár“ žije pod jednou střechou, společně se podílí na chodu domácnosti a také na přihazování do rodinné kasičky. Pak se ale můžeme setkat s případy, kdy dva žijí takzvaně mingle. Tito lidé se pravidelně setkávají, milují se, chodí se spolu bavit, sportovat, mají společné přátele. Dělají zkrátka vše, co se očekává od tradičního vztahu, jen nesdílejí společné bydlení, každý z nich má vlastní domácnost.
Cestu mingle životem si vybírají svobodní i rozvedení a výjimkou nejsou ani ti, kdo jsou ve svazku manželském. Ostatně samotné označení tohoto vztahového modelu vzniklo ze spojení anglických slov „married, but single“, tedy sezdaní, ale každý zvlášť. Jaké jsou výhody a nevýhody takového soužití?
Mingle není pro každého
Odpověď na otázku je, jak se zdá, poměrně jednoduchá. Jak se u dospělého člověka předpokládá, měl by znát své vztahové preference, a tudíž i vědět, z jakého důvodu se rozhodne do takovéhoto nastavení vstoupit.
Psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková tvrdí: „Pokud chci být nezávislá, baví mě společenský život s přáteli, soustředím se na sebe, případně na rozvoj kariéry a neplánuji zatím rodinu, může mít pro mě mingle soužití mnoho výhod. Jsem-li však člověk, který rád usíná s druhým po boku, užívá si každodenní běžný život sdílený s partnerem, a pokud si navíc přeji rodinu, kde táta a máma žijí s dětmi pohromadě, bude pro mě mingle vztah představovat jen nevýhody.“
Nikde navíc není psáno, že po čem jsme toužili v pětadvaceti, upřednostňujeme i o několik let později. „Co od vztahu očekáváme, se u nás mění v průběhu života vlivem dalších okolností. A pak se často stává, že zatímco někdo si do třiceti užíval mingle život, po třicítce začne toužit po něčem hlubším, důvěrnějším, po partnerově častější přítomnosti,“ dodává Hrouzková.
Co je to mingle?Trend zvaný mingle vznikl v USA a Velké Británii. Později ho „odkoukali“ i lidé žijící v Japonsku, Austrálii a Evropě. Vzali se a dohodli, že děti mít budou, pod podmínkou, kterou stanovil muž: budeme žít odděleně a setkávat se, když budeme mít chuť. |
Vedou rozvedení s dětmi
Moje bývalá švagrová Lucka to měla tak trochu opačně. Krátce před třicítkou porodila dceru a žila spokojeným rodinným životem. Její manželství s Radimem se ovšem po několika letech začalo jevit jako méně šťastné (přišla mu na nevěru s jeho kolegyní), a když bylo malé pět, podala žádost o rozvod.
Během dospívání malé Emmy zažila několik marných pokusů o dokonale fungující rodinu po boku nových partnerů. Poučená životem tvrdí: „Ženská s dítětem musí mít sakra štěstí, aby potkala někoho, kdo by miloval nejen ji, ale i ten pubertální závazek, který si s sebou přináší z předešlého vztahu.“
Nakonec poznala rozvedeného Václava, který měl ve střídavé péči jedenáctiletého syna. „Vašek byl tak skvělý, že jsem o něj v žádném případě nechtěla přijít. Navrhla jsem mu, že budeme prozatím žít zvlášť a pak se uvidí.“ Uplynulo šest let a v jejich vztahu se nic nezměnilo. Kromě toho, že za sebou mají nové zážitky, nové společné přátele a jejich pouto je podle Lucčiných slov mnohem silnější než na začátku. Oba se zkrátka shodli na tom, že by je společné soužití mohlo o hezké chvilky připravit a že jim to za to vlastně ani nestojí.
Tento příběh je mimochodem typický pro velké procento mingles, jak dokládá i Alexandra Hrouzková: „Setkávám se s páry ve středním věku, kdy jsou oba po rozvodu a mají již odrostlé děti. S novým partnerem volí mingle soužití, protože je pro mnohé z nich přece jen těžší si po letech manželského a rodinného života zvykat na nového partnera a sžívat se s ním v jedné domácnosti.“
Psycholožka podotýká, že lidé v takové situaci jsou přirozeně i určitým způsobem opatrní, a než by se hned sestěhovávali, raději zkouší budovat vztah s tím, že si každý drží svou domácnost.
A co děti?
Mně osobně toto nastavení nepřijde nijak zvláštní. Důvody, které mi uvedla švagrová Lucka, mají hlavu a patu. Už jsem se setkala s většími extrémy a například život ve třech nebo takzvaný model „výměna manželek“ bych si tedy představit nedokázala. Nechť si kaž dý zařídí svůj život tak, jak mu to vyhovuje, a dělá vše, co mu zajistí štěstí.
Jediné, co mě u mingle párů zarazilo, byla výchova dětí. Jak může rodina fungovat, když rodiče bydlejí každý zvlášť? Lze to vůbec? Vztahová koučka Lucie Mucalová mi popsala svoji zkušenost z praxe. Obrátili se na ni kdysi partneři, aby jim pomohla vést diskusi o tom, jak bude vypadat jejich mingle vztah a jaká má mít pravidla. Především se prý chtěli ubezpečit, že situaci vnímají oba stejně a nedojde tak k mylnému porozumění.
S přítelem bydlet nechci, jsem totiž mingle |
„V současné době je ženě čtyřicet a muž je o dvacet pět let starší. Když se poznali, byla to velká láska. Nemuseli si na sebe zvykat, protože měli mnoho společného. Jedno zásadní téma je ovšem dělilo - dítě. Ona chtěla alespoň dvě, on už dvě dospělé děti měl. A zde začal vznikat jejich mingle vztah. Vzali se, dohodli se, že děti mít budou, ale pod podmínkou, kterou stanovil muž: budeme žít odděleně, setkávat se během společného času s dětmi, my dva se uvidíme, když budeme mít chuť si udělat hezký den. Neměl sílu být u výchovy malého dítěte, potřeboval svůj prostor. Žena kývla a takto žijí dodnes. Dětem se oba hodně věnují, jak sami, tak dohromady. Nechybí jim společné dovolené, chvíle s přáteli, ale poté si jde každý do svého klidu.“
Mucalová nezapomněla dodat, že trvalo nějaký čas, než si oba vytvořili jakási pravidla a ujasnili si, jak bude jejich představa fungovat v reálném životě. Nyní jsou prý velmi spokojení. Žena je šťastná, že má děti a muže, se kterým jí bylo vždy hezky. Muž ji do tohoto rozhodnutí nikdy nenutil a dal jí prostor, aby se sama rozhodla. I když prý jejich okolí nevěřícně kroutí hlavou, nad tímto škatulkováním už dávno mávli rukou.
Trendy v mezilidských vztazíchSingle Zatímco v předchozích generacích čelili nezadaní lidé často nepochopení ze strany společnosti, dnes jde o běžný jev. Důvodů, proč je v dnešní době velké množství nezadaných, je řada. Podle studií mezi ně patří například i fakt, že se v naší společnosti prodlužuje dozrávání mladých lidí. Podle psychologů právě ti propadají iluzi nekonečných možností seznamování, cestování, osobního rozvoje a kariérního růstu. Otevřené manželství Relativně nový fenomén, se kterým se setkáváme na poli mezilidských vztahů, mívá různé podoby -od upřímné komunikace mezi manželi až po sexuální svobodu. V tomto modelu je nejpodstatnější dohoda partnerů, do jaké míry bude jejich manželství otevřené. Především pak, zda tato dohoda obsahuje věrnost, nebo úplnou volnost. Podle toho se pak rozlišuje polo otevřené a úplně otevřené manželství. Polyamorie Jedná se o životní styl, kdy jedna osoba žije v několika milostných vztazích. V tomto případě tedy nejde o nevěru. I tento vztahový model může mít různé podoby. Někteří polyamorní preferují vzájemnou věrnost ve skupině (např. dva manželské páry) a další „objekt zájmu“ již nevyhledávají. Jiní jsou mnohem otevřenější, dále se seznamují a vytvářejí tak mnohem větší partnerskou základnu. |
Klid má svou cenu
Ne vždy je nutné být přímo mingle, abychom si dopřáli čas pro sebe. Například moji rodiče spolu začali perfektně fungovat pár let poté, co jsem vyletěla z hnízda. Otec postavil dům za městem, do kterého se má matka úplně nepřestěhovala. Stále si drží byt v centru, kde má zázemí zhruba čtyři dny v týdnu. Jak sama říká, má na dosah své zaměstnání, jógu a kamarádky. Můj táta si zase užívá klid ke sledování fotbalu. A absenci vět typu: „Vezmi si talířek, ať nedrobíš. Nepij zase to pivo. Netop tolik v krbu.“ Nedávno jsem dokonce zaslechla tajnou konverzaci mezi ním a mým manželem. Zcela vážně mému choti vysvětloval, jak se věci mají. „Víš, my bychom ten byt v centru mohli pronajímat a měli třeba i šestnáct tisíc měsíčně navíc. Ale pro mě má ten klid fakt větší cenu.“ Musela jsem se v duchu smát. V tu chvíli mi slova, která vzešla z úst někoho, kdo celý život pracoval a penězi zbytečně nemrhal, fakt roztomilá.
Jak tvrdí psycholožka Alexandra Hrouzková: „Pokud vím, nemá mingle soužití přesná pravidla, jako třeba počet dní strávených spolu. Pokud jsou manželé zvyklí být čas od času od sebe, nemusí to být nutně mingle vztah. Existuje spousta manželství, kde se partneři často nevídají kvůli služebním cestám, mnozí tráví všední dny prací mimo domov a víkendy pak s rodinou. Každá rodina si volí přesně tu formu, která je pro ni v danou chvíli výhodná a vyhovuje pokud možno všem zúčastněným.“
Model „married, but single“ má samozřejmě i mnoho odpůrců, a to především z řad odborníků. Dotyční se podle nich nemohou poznat v tom pravém slova smyslu a už vůbec ne vychovávat společně potomky. Co je ale správně? Netvoříme si ideální cestu především my sami bez ohledu na to, co je napsáno v učebnici nebo co si myslí ti druzí?
