Vizitka
|
Porno byla krátká epizoda ve vašem životě. Položilo vás, když se choulostivé snímky objevily?
Ano, protože to položilo mou dceru. Ona je viděla dřív než já. Nezlobím se na toho, kdo je vytáhnul, mně vadí, že jsem na to nemohla připravit dceru. Nenáviděla mě, dva dny se mnou nepromluvila, měla hrozné záchvaty pláče a pak se bohužel dostavil tik. Dnes už je to nejhorší za námi, ale já mám z toho, co jsem jí způsobila, těžké výčitky svědomí.
Nevěděla, co máte za sebou?
Je jí deset let, v tomhle věku nemůžete s dítětem mluvit jako v šestnácti. Fotky jsem nikdy nezapírala, jen jsem je nepopisovala do detailů. Věděla, že jsem fotila akty, ale pornem jsem se nechlubila. Už jsem to sama zapomněla, skoro doslova. Bylo to v době, kdy žádný internet neexistoval, já si bláhově myslela, že to nikdy nikdo doma neuvidí. Ve smlouvách z té doby mám, že to nikdy do Čech nepřijde.
Syn to vzal líp?
Vzhledem k tomu, že trpí lehkou mozkovou dysfunkcí, tak tyhle věci naštěstí ještě neřeší. Zajímá ho pískoviště a lego. Jeho zpožděný vývoj se při troše štěstí a díky dobře vedené péči mé a učitelů vyrovná někdy kolem puberty. Podařilo se mi po poradě s psychologem konečně najít úžasnou školu, zaměřenou na podobně problematické děti. Náš zásadní rozhovor se tedy odkládá.
Proč jste to vlastně nafotila?
Každýmu, kdo to viděl, je jasný, že kvůli ničemu jinýmu než penězům jsem to udělat nemohla. Jak to fungovalo? Byl to fofr, hroznej kolotoč, denně fotíš, tak to vezmeš, vyděláš prachy a jdeš. V osmnácti nic neplánuješ, přemýšlíš akorát do druhého dne.
Potřebovala jste peníze?
Jsem z malého města, nedostudovala jsem a od patnácti se živila focením. Věděla jsem, že peníze chci, že chci pryč z rodného města. Mámě a tátovi jsem si o ně říct nemohla. Máma je v invalidním důchodu, já jí spíš pomáhala a s tátou jsem nevyrůstala.
Tím jste se nikdy nehájila.
Nechtěla jsem. Stejně by to všichni brali tak, že se chci očistit. Je to znát, když chybí táta, co stačí, aby se jednou podíval a ty se vzpamatuješ. Já si dělala, co jsem chtěla. K otci jsem žádný respekt neměla, protože nás opustil a máma na mě nestačila. Byla jsem jako neřízená střela.
Jak přijali rodiče ten fakt, že jste fotila i tvrdší než erotické snímky?
Nevěděli to. I když jsem kdysi jela fotit do Itálie akty, mámě jsem řekla, že jedu za kamarádkou do Německa. Neměli o ničem potuchy. Tátovi jsem pro jistotu po té kauze dva týdny nezvedala telefon, ale asi by tak jako tak nic neřekl. Ví, že nemůže. Když tam měl bejt, tak tam nebyl. Ale už jsme v pohodě, bere si děti i na víkend a pomáhá.
Co na to váš přítel? Tušil aspoň on něco dřív než média?
Vím, že to zní jako klišé, ale mám nejúžasnějšího chlapa na světě. Jelikož jsem si všechno nepamatovala, tak to ze mě lezlo postupně, až když jsem to viděla. Vzal to úžasně, podpořil mě, byl tam, když jsem ho potřebovala.
Každý kdo je vidět, asi musí tak trochu s mediálním honem počítat. To vás to překvapilo?
Teď už to vím, ale když jsem do televize šla, vůbec mě to nenapadlo. Byla to pro mě akorát práce, kterou vydělám peníze, ale nic z toho dění kolem jsem si neuměla představit. Žila jsem s pocitem, že jsem holka skoro z vesnice, že nikoho nezajímám.
Proslavily vás akty a reklama. Jste dvojnásobná Playmate. Jste drahá?
Jak můžu být dnes drahá? Podívejte se na mě, jsem babička. Focení jako byznys už jsem pověsila na hřebík. Možná si udělám konečně nějaké fotky pro sebe a podle sebe.
Jaká byla vaše nejlépe placená fotka?
To byl asi americký Playboy, i když honoráře se v Čechách tradičně hodně přehánějí. Myslíme si, že jsou to miliony, ale Playmate má klasicky 25 000 dolarů. Jenže já neměla zelenou kartu, takže jsem inkasovala 2 500 dolarů a šla domů.
A mám se ptát, jaká nejhůře?
To byly asi ty víc než erotické. Paradoxně.
Dala jste nakonec výpověď a pryč je veškeré moderování. Nelitujete?
Víte, všichni mají pocit, že jsem chudinka, co si zpackala kariéru, nebo blbka. Známí vyhrožovali, že budu litovat, ale ze mě zatím opad všechen stres, ulevilo se mi. Užívám si pohody, svého domu, hrabu se v záhonech, vařím dvakrát denně teplé jídlo, žiju si svůj rodinný život. Jo a mám úžasnýho chlapa.
Znamená to, že byste bývala odešla i bez onoho skandálu?
Možná to bude znít jako výmluva, ale z redakce všichni vědí, že jsem výpověď už chtěla dát, když jsem začala mít po nějaké době problémy s přeřeky a nebyla psychicky v pohodě. A to žádný fotky a videa nebyly vůbec na světě. Já nejsem kariérista, nemám na to povahu. Ostrý lokty dokážu mít kvůli dětem, asi i pro peníze, ale ne pro kariéru. Jestli vydělám 50 tisíc měsíčně vyvážením popelnic, to je mi jedno.
Jak se vůbec holka z hor, bývalá závodní lyžařka a dvojnásobná matka stane moderátorkou televizní zpravodajské relace?
Já sama nevím, proč si mě vybrali. Asi o mně někdo věděl, přece jen jsem se pohybovala v mediálním světě, a tak mi zavolali a pozvali na kamerové zkoušky. Známí mě přemlouvali, ale já si říkala, že na to nemám a není to ani moje meta. Navíc jsem v tu dobu zařizovala dům, stěhovala se, bydlela v krabicích, a tak jsem neměla moc času přemýšlet o nějakém castingu. Nakonec jsem si na něj odskočila mezi balením a přednesla text ze čtecího zařízení. Kupodivu dobře. Navzdory tomu, že jsem v životě, četla tak akorát povinnou četbu.
A oni vás vzali.
Překvapivě hned. Místo za měsíc mi volali už druhý den. Pokládala jsem to za omyl. Já, která nemá žádnou školu, jen základku, jdu do zpravodajství?
Vysokou školu má jen málokterý moderátor či reportér. Pracovala jste na sobě?
Začala jsem se učit mluvu u Jany Postlerové. Když mě slyšela přečíst první větu, chytala se za hlavu, ale pak jsme to zvládly, moc mi pomohla. Zpočátku jsem se nemohla vidět ani slyšet. Mluvím nosem, což mi vadilo, ale naučila jsem to přijímat. Kupodivu u prvních vysílání si na žádnou nervozitu nevzpomínám, ta přišla až s dalšími díly.
Mohlo k ní přispět i neustálé porovnávání s kolegyní Ivanou Gottovou?
Na rozdíl od lidí jsem ji považovala za mnohem lepší. Dokonce jsem z ní měla zpočátku velké mindráky.
Zbavila jste se jich?
Časem ano. Každá jsme si našla svůj fanklub a já se naučila na sebe koukat. Musela jsem, abych viděla, co na mně divákovi vadí. Pak ale přišly moje přeřeky a koktání. Stály za tím moje osobní trable a přidal se tlak médií.
Osobní trable?
Víte, já se zase vrátím k tomu srovnání s Ivankou. Rádi a často nás porovnávali, ale my jsme přitom nebe a dudy. Myslím to v dobrém, když říkám, že ona má peníze, které vydělá, na kabelky a boty. Jenže já ne. Žiju sama se dvěma dětmi a televize byl můj jediný zdroj obživy. Ivanka má doma Karla, chůvu, uklízečku a jde v klidu a s čistou hlavou večer do práce. Zatímco já byla ve studiu a přemýšlela, jestli jsou děti v pořádku, co úkoly, kde mám platit jaké složenky. Navíc se u syna Antonia potvrdila v tu dobu lehká mozková dysfunkce, přecházeli jsme do jiné školy, s tím souvisela i kontrola ze sociálky. Měla jsem hodně práce, cestovala po republice, vracela se k ránu domů, v šest probouzela děti do školy a spala tři hodiny denně.
Chápu, že se v takové situaci člověk hůř soustředí na vysílání. Jak vás trápila média?
Jelikož nemám vedle sebe žádný štít v podobě persony jako je třeba Karel Gott, kterého si nechce nikdo poškorpit, tak bulvár propíral dokola můj osobní život. Pronásledovali mě, když jsem vyzvedávala dceru ze školy, čekali na mě před Primou, chtěli zjistit, s kým bydlím. Nemohla jsem žít normálně, nemohla jsem jít se svým chlapem ani do kina.
Říká se, že všechno zlý je k něčemu dobrý. Dal vám něco ten poslední rok, nebo jen bral?
Plno věcí jsem si uvědomila. Především to, že nejlepší, co vás v životě může potkat, jsou děti. Vím, co chci, co ne. Chci normální práci, třeba v produkci. A nechci, aby se o mě zajímala média. Plánuju otevření vlastní restaurace tam, kde bydlím. A toužím mít ještě dvě děti. Karty mi to slíbily.
Očima autorkyNebýt tohoto rozhovoru, asi bych klidně uvěřila tomu, že bývalá modelka aktů dostala díky své pokažené pověsti padáka. To by ale nesměla tahle bezprostřední a sympatická blondýna mluvit o svém působení v televizi s jakousi všudypřítomnou omluvou a někdy až dojemným respektem k téhle instituci. Svůj život dělí na ten před dětmi a po nich. |
