Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům tady. V těch amerických se považuju za pozorovatelku, než že bych byla jejich součástí,“ říká v pondělním magazínu Ona Dnes.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Martinou Formanovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Knihu se šestnácti povídkami o mileneckých a partnerských vztazích, ale i o těch mezi rodiči a dětmi, pokřtila před pár dny. Jako pozorovatelka amerických vztahů říká, že ženy v zámoří řeší podobné problémy jako ty v Česku.

„Snad jen v některých věcech jsou možná víc nekompromisní,“ uvažuje manželka režiséra Miloše Formana. Ta české ženy vždycky považovala za velmi obětavé a pracovité. „V generaci mých rodičů chodily do práce, staraly se o všechno doma, nakupovaly, uměly ruční a manuální práce, vychovávaly děti a ještě u toho dobře vypadaly. Tohle u Američanek nevidím.“

Na amerických ženách Martinu Formanovou překvapuje především to, že když se stanou matkami, mnohým už tolik nezáleží na vzhledu.

Martina Formanová

• Narodila se před 51 lety v Brně.
• Vystudovala gymnázium a FAMU, obor dramaturgie a scenáristika.
• Pracovala jako modelka, v roce 1994 odjela do USA. Seznámila se tam s režisérem Milošem Formanem (85). Rok po narození dvojčat Jamese a Andrewa, v roce 1999, se vzali.
• V roce 2002 jí vyšla první kniha Skladatelka voňavého prádla. Její zatím poslední knížka, v pořadí už sedmá, se jmenuje Povídky na tělo a vyšla před pár dny.

„Já jsem v Connecticutu dodnes šokovaná, když vidím ženy, které přišly z New Yorku coby krásné a emancipované se svým vlastním profesním životem, a najednou se jako matky od dětí oblečou do tepláků a je jim spousta věcí jedno. V Česku o sebe ženy pořád hodně dbají.“

Co to dělá s jejich vztahy? „To je pro mě docela záhada, muži to akceptují. Samozřejmě se tam manželství také rozvádějí, ale určitě tam nepanuje tak volná atmosféra jako tady,“ říká. Volnou atmosférou myslí nevěru.

„Vyrůstala jsem v době, kdy doktor Plzák měl v rozhlase pořad, ve kterém říkal, ačkoli to později popíral, že milenecký vztah má sloužit k tomu, aby si člověk odpočinul od problémů v manželství. Tohle si pamatuju jako moudro, které bylo vcelku společensky akceptované. Pak jsem přišla do Ameriky a zjistila, že něco takového tam bylo a je absolutní tabu. Rozhodně neříkám, že to tak v některých manželstvích nefunguje, ale vyznávat takový životní styl veřejně by neprošlo.“

Sama nechce soudit, co je správně a co ne, nejdůležitější podle ní je, aby měli oba partneři nastavená pravidla a hodnoty stejně. Pokud je pro jednoho věrnost absolutní podmínkou, chápe, že nevěra může způsobit ránu, z níž se už manželství nikdy nevzpamatuje.

„Na druhou stranu znám dost vztahů, v nichž určitá volnost panuje, přesto se neopustí. Já osobně zastávám názor, že nechci nic vědět. Miloš dřív hodně cestoval, jezdil sám, ale já nemám pátrací povahu. Nikdy jsem mu nechodila do mobilu a stejně přistupuje on ke mně. Pro nás je důležité, že v zásadních situacích jsme tu jeden pro druhého a že máme rodinu, na které nám záleží.“