|
CESTA ZA SNY
|
Marie Copps pochází z Tachova, a kdyby nebylo životního zlomu v osmadvaceti letech, seděla by ještě dnes v bance v kanceláři a dělala práci, která ji nebaví. Dnes může sloužit za příklad tvrzení, že sny se plní každému, kdo na nich s nadšením pracuje.
"Na sebe jsem šila od čtrnácti let. Intuitivně, bez střihů a dost odvážně," vzpomíná Marie na své začátky v rodném Tachově. "Móda byla moje vášeň. Jenže se mi nechtělo odejít studovat do Liberce na návrhářskou školu. Takže jsem doma vystudovala ekonomku a pak pracovala deset let v Komerční bance v Tachově."
Až doteď je to příběh klidný a všední. Marie se taky mohla vdát, mít děti a zůstat už doma navěky. Jenže v osmadvaceti přišel jakýsi zlom. Prý spíš v její hlavě než v okolí. "Začala jsem s angličtinou a rozhodla se, že do třiceti ji zvládnu perfektně. Chtěla jsem i studovat psychologii a věnovat se víc svým koníčkům. Pak jsem odjela na jazykový kurz do kanadského Toronta a tam jsem se zamilovala."
Kromě lásky našla Marie v Kanadě i inspiraci. Stejně jako v Americe se tam totiž hodně věnují domácímu dekoru, a tak se česká bankovní úřednice konečně vrhla na něco, co ji opravdu bavilo. Pak se vdala a porodila dceru Lauren Grace. Mezi neustálým pendlováním Česká republika - Kanada si udělala v Plzni rekvalifikační kurz z floristiky a na semináři v Mělníku se ještě zdokonalila. V roce 2003 vydala floristický katalog pro nevěsty.
Přestože sama výrazně ženské oblečení nenosí, navrhla letos kolekci večerních šatů. "Já kdybych večer někam šla, vezmu si smoking a košili, ale strašně ráda vytvářím šaty s osobností. A nejradši bych i šila pro opravdové osobnosti. Mým dalším snem není otevřít si butik, ale poskytovat zajímavým zralým ženám po třicítce osobní módní konzultace a soukromý servis. Zkrátka šití na zakázku pro stálé klientky." Její šaty měly takový ohlas, že ji oslovila Michaela Maláčová, aby oblékla některé z finalistek soutěže Česká Miss 2006. "Na tom jsem se vyřádila. Divoké zelené bolerko, květiny v tropickém stylu, odepínací sukně…"
Až doposud zvládala všechno zároveň s péčí o dcerku, které je letos 5 let a už se těší do školky. Když se malé Lauren Grace ptala, čím bude, až vyroste, odpověděla jí: "Já budu jako ty. Designérka a maminka." "To jsem úplně oněměla," vypráví Marie Copps. "Byla bych šťastná, kdyby si i Lauren šla za svým cílem a nespokojila se s nudnou jistotou."
Příští rok postaví před Marii nutnost rozhodnutí - bude žít doma, nebo v Kanadě s manželem? Dcerka totiž nastupuje do školy, a tak už musí někde zakotvit. "V Torontě to miluju, ale pracovně se mi daří lépe tady. No, bude to těžké rozhodování…"
