Nabídek na internetu bylo víc než dost. Jen tak jsem kliknula a hned tam naskočilo cosi o tom, že pán má rád sex a prádélko, ale není fetišista.
HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
No teda. Asi jsem se spletla. Zkusila jsem jiné stránky a zase střela vedle. Nějaká ženská tam na férovku hledala milionáře, který by si ji vydržoval. A za to prý pěkný sexík.No a pak tam bylo, že jedna hledá tři a tři zase hledají jednu a pak čtyři hledají pět...
Tak dost, řekla jsem si. A konečně jsem našla rubriku pro lidi, kteří se chtějí opravdu vážně seznámit. Iluze o normálnosti mě ale za chvíli přešla, protože i sem se nacpali všudypřítomní úchylové. a nebo naprostí magoři.
Alespoň tak mi pisatelé inzerátů připadali. I když na druhé straně – kdo je vlastně normální? Konečně snad najdu někoho, koho zrovna nevypustili z psychiatrické léčebny. Nejdřív mě nadchl chlap, který byl podobný Bruceovi Willisovi, ale vzápětí jsem pochopila, že je to nějaký podvod. A když už jsem to chtěla definitivně vzdát, přece jenom mě tak tři inzeráty zaujaly. Napsala jsem jim.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
První odpověď mě málem dostala do kolen. Prý doufá, že nevysedávám po hospodách a nekouřím. Pak ho zajímalo, jak vypadám, což bych docela pochopila. Ale vzápětí se vyptával, zda bydlím sama, jak velký a jak zařízený mám byt. No jako kdybych si dopisovala s nějakým realitním makléřem. A nebo s tipařem, který pěkně můj byt otestuje a pak dá echo zlodějům.
Ten druhý www.ctitel. byl přece jenom o něco lepší. Nejdříve mi psal mailové básně a když jsem mu prozradila číslo svého mobilu, pokračoval esemeskovými sonety. Zkrátka básník třetího tisíciletí. Pak jsem ale pochopila, že já ho vůbec nezajímám a že se díky tomu psaní zhlíží sám v sobě. To když jsem mu napsala, že bychom se snad měli také sejít a on na to, že mu vyhovuje, když jsem taková mailová, virtuální. Takhle jsem si opravdu vážné seznámení nepředstavovala.
Tak do třetice. Martin se zdál být ze všech nejlepší. Sice to nebyl žádný básník, ale schůzku mi nabídl hned ve druhém mailu. Na poslední chvíli mi ale zavolal a omluvil se. Prý nějaká rodinná oslava. Znovu se ozval po dvou dnech. Že se snad konečně setkáme. A vyšlo to.
Martin, docela pohledný a milý muž, mně přinesl perníkové srdce. Prý ho pekla jeho máma.
Musím ji prý určitě brzy poznat a také ona se chce se mnou setkat. Procházeli jsme se, pak jsme zašli na kafe a můj nový ctitel mluvil o své mámě až moc často. Zarážela mě taková jeho dětinskost. Ve svých šestatřiceti letech stále bydlí s maminkou, která mu vaří, pere, zkrátka se o něj stará. A já na to, že tohle mnozí chlapi dělají sami. Vyděsil se, že prý by to nezvládl. Napadlo mě, jestli bych se náhodou nemusela starat o velké dítě. A to bych v budoucnu chtěla mít dítě s ním.
Začala jsem také přemýšlet o tom, jaký vlastně by měl
ke mně vztah. Ale na druhé straně je takový milý. Sama opravdu nevím.
Mám si tedy začít něco s chlapem, který ve svých šestatřiceti letech stále bydlí u své matky? 
A nebo z toho mám hned na začátku vycouvat, abych pak nebyla nemile překvapena? 
Nebo to mám zkusit, protože každý má prostě nějaké mouchy? 
Neměla bych se napřed setkat s jeho matkou, abych pochopila, proč s ní žije?
|
Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 14. 5. ve dvacátém díle příběhů ze života Dany. |
