Lenka s Františkem se poznali v hospodě.
Víš, jak to bolí? Nevíš, křičela na otce svého dítěte
Dvaadvacetiletá Lenka a šestatřicetiletý František se seznámili před dvěma lety v hospodě. „Pak zavírali, tak jsme šli každý domů,“ vzpomínala nastávající maminka na to, jak v jednu v noci slyšela ťukání kamínků na okno.
„Vykoukla jsem, kdo to otravuje v jednu v noci,“ dodala s úsměvem. „Hrozně se mi líbila, tak jsem s ní chtěl bejt,“ doplnil jejich love story František, o kterém jeho partnerka řekla, že by měl mít už drobet rozum, když je o 14 let starší než ona.
Po zkušenosti s mimoděložním těhotenství se poté, co otěhotněla podruhé, pořád bála, jestli to bude v pohodě. „Nechtěla jsem to zakřiknout. I oblečení jsem kupovala až v osmém měsíci,“ dodala Lenka.
Na porodní pokoj ji doprovodil nastávající tatínek, ale pro její maminku Martu už tu podle ní nebylo místo. „Lenka vás tu nechce,“ sdělil František tchyni, která stála na chodbě s kamarádkou Helenou.
Lenku trápily bolesti už třetí den, ale porodní asistentka o nich mluvila jako o poslíčcích. I když se snažila Lence co nejvíc ulevit, tak mladá rodička pomalu ztrácela síly i nervy.
Všichni byli nervózní. Jak František po Lenčině boku, tak dvě ženy na chodbě. „Ta má výdrž, ty jo, čtyři dny! Ty kráso, to bych nevydržela,“ přiznala maminka rodičky Marta.
Lence docházely síly i trpělivost.
Matku však u porodu nechtěla.
„Nic nenaděláme,“ utěšovala ji její kamarádka. „Možná kdyby nás třeba viděla, tak by se rozčílila a šlo by to,“ napadlo ji. „Ona už mě takhle nenávidí,“ říká Marta. „To je blbost, že tě nenávidí, ona na to teď bude koukat jinak. Když bude máma,“ uzavřela Helena.
Unavená Lenka žadonila o císařský řez, ale ani porodní asistentka, ani lékař se na to nijak netvářili. „Spousta lidí si představuje, že paní přijede, párkrát zatlačí a vyndáme dítě. Ale tak to není,“ řekl doktor Josef Tihlařík.
„Kolikrát tady pacientky leží několik dní, rodí dlouho, jsou z toho vysílené, mají toho plné zuby a chtěly by císařský řez.“ Podle něj to však není lepší pro matku i miminko.
Zatímco nastávající babička se svou kamarádkou byly vykázány z chodby, kde překážely zdravotnickému personálu, doktor se rozhodl popohnat kontrakce pomocí infuze.
Lenka bojovala s bolestí, někdy jí pomohl křik, jindy sprostá slova. „Nadává mi,“ posteskl si František oběma ženám na čekané. „Víš, jak to bolí? Nevíš!,“ křičela rodička na bezradného nastávajícího otce.
Budoucí babička s kamarádkou se začaly dohadovat, že to nakonec asi přece jen skončí císařem.
„Už je něco venku?“ ptala se vysílená Lenka porodní asistentky. „Zase vidím o kousek víc,“ odpověděla s tím, že to není jako v americkém filmu, kde za tři kontrakce je dítě venku.
Ale pak už byl přece jen konec dlouhého čekání, šťastní rodiče přivítali malého Františka na světě a tatínek utíkal ukázat fotky na mobilním telefonu dojaté babičce.
