Miminko je boží dar
„Když nám řekla, že čeká miminko, tak jsme se rozhodli, že si ho nechá. Že se o něj postaráme a že jí budeme pomáhat,“ popsala situaci v rodině maminka dvaadvacetileté Heleny. Jako věřící lidé vnímají totiž dítě jako boží dar.
Podporu maminky a sestry Martiny si Helena vyžádala i na porodní sál. Jsou to její dvě nejbližší bytosti na světě, protože tatínek nedávno zemřel, což ji psychicky hodně vzalo.
„Nevím, jak se budu chovat při porodu,“ uvažovala dopředu Helena. „Ale když mě něco bolí, tak jsem i cholerická,“ upozornila.
Sestra Martina, které se zatím nepodařilo otěhotnět, ač by si miminko moc přála, doprovodila Helenu do porodnice ochotně i s obavami. „Bojím se, ať jsou hlavně v pořádku, sestra i miminko,“ svěřila se.
„Je to osud,“ dodala k tomu, že Helena bude mít dítě za svobodna a bez otce. „Nevadí, že bude sama matka s dítětem, má tady nás,“ vysvětlila věřící mladá žena.
Malému Františkovi se sice na svět moc nechtělo, ale po mnohahodinovém čekání se porod konečně rozběhl. „Helenko, pomodli se a bude všechno dobrý,“ radila maminka. „Panenka Marie a pánbíček tě ochrání.“
S bolestmi se Helena hodně těžko vyrovnávala a také jí chybělo sebevědomí, že porod zvládne. Jak porodní asistentka, tak maminka a sestra jí energicky dodávaly odvahu.
¨„Musíš to vydržet, to musí každá ženská,“ povzbuzovala dceru maminka a připomněla, že babička porodila osm dětí. „Musíš být silná, nesmíš zahanbit,“ apelovala na Helenu.
S rodinnou podporou a za povzbuzování porodní asistentky sebrala Helena všechny zbývající síly a její syn František byl na světě, vítán nejen svou maminkou, ale také dojatou tetou a babičkou.
