Léčba krví zůstává neznámá

Lékaři a léčitelé od nejstarších dob hledali účinné látky a prostředky především v říši minerální, rostlinné i zvířecí, ale zároveň s tím obraceli pozornost i na člověka. Z mnoha "produktů", které tělo nabízí, se při léčbě nejčastěji využívá vlastní krev.

Tato metoda patří mezi takzvané iritační terapie.

Potírání vzácnou tekutinou
V případě léčby vlastní krví se hovoří o takzvané autotransfuzi, při níž se krev injekcí vpravuje do svalů nebo se vtírá do kůže. Z žíly se odebere asi 10 mililitrů krve, která se buď vstříkne do hýžďových svalů, nebo se vetře do kůže.

Vlastní vrácená krev působí díky svému obsahu hormonů, bílkovin, solí a minerálních látek podle zastánců metody jako antibiotikum, které na rozdíl od většiny antibiotik není cizorodé, je tělu vlastní.

Stimuluje imunitu organismu a dokáže jej "přeladit" do původního normálního stavu. Odebranou krev lze navíc ještě obohatit přísadami, které mohou její účinek ještě zvýšit nebo urychlit. Je možné přidat například homeopatické léky v kapalné podobě nebo krev nasytit ozonem.

Při bolestivém onemocnění svalů nebo kloubů se doporučuje krev vtírat do postižených oblastí, což sice na pohled může vypadat poněkud odporně, ale účinek bývá překvapivý.

Horečka nevadí
Jedním z prvních příznaků krevní autotransfuzní léčby může být horečka a stav lehké malátnosti. Oba tyto příznaky dokládají, že krev v těle nebo na těle skutečně působí. Po krátkém čase by se měla kondice dotyčného zlepšit, podobně jako třeba chuť k jídlu.

Chronické bolesti se zmírňují, zatímco skryté nemoci se naopak mohou projevit v takzvaných ohniskových reakcích - postižená místa začnou více bolet a upozorní tak na sebe.

Krevní autotransfuze se velmi dobře uplatňuje v geriatrii, při kožních nemocech, klimakterických obtížích, při hypertenzi, diabetu a ženských psychosomatických bolestech břišní dutiny.

Je však třeba varovat před amatérskou aplikací této metody, protože hrozí potíže kvůli nedostatečné čistotě. Metoda se také nesmí používat moc často. Ideální je v tomto případě vyhledat lékaře, kteří mají zkušenosti alespoň s aplikací autovakcín.

Iritační autotransfuze v Česku zatím nemá velkou tradici, poměrně často se využívá na speciálních holistických pracovištích v Německu a v Rakousku. Zdejší lékaři ani léčitelé nemají vesměs s autotransfuzí ve zde popsaném smyslu zkušenosti.

"Já tu metodu znám, ale nikdy jsem ji nepoužíval," říká lékař Jan Šula, který v Praze provozuje medicínské centrum. Lékaři v Itálii, s nimiž spolupracuje, se však podle něj o používání metody pokoušejí. "Itálie je země alternativní medicíně zaslíbená," uzavřel Šula.