Jindřiška z Pelíšků: Je to jediný film, ve kterém se můžu vidět

  0:58aktualizováno  0:58
Nechtěla být jenom doma s dcerami, ani si pořídit chůvu. Proto Kristýna Nováková pracuje jen tolik, aby hlídání zvládla rodina. A až letos se poprvé vypravila na dovolenou bez dětí. Tuto sobotu přinese do charitativní aukce na Jarmarku OnaDnes.cz pár kousků ze své skříně.

Herečka Kristýna Fuitová Nováková | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Nakupujete oblečení z druhé ruky?
Dlouho jsem nenakupovala, protože dost věcí na holky jsem měla od ségry po její Anetce. A najít v second handu něco pěkného ve správné velikosti mi přijde časově náročné. Ale teď se těším, jak si projdu Jarmark.

Kristýna Nováková (34)

  • Divadlo začala hrát v deseti letech, o dva roky později dostala první filmovou roli: sestru Anny Geislerové v přepisu bestselleru Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách. Tam si ji všiml Jan Hřebejk, který ji obsadil do Pelíšků jako Jindřišku, dceru Jiřího Kodeta a Emílie Vášáryové (1999).
  • Nedostala se na konzervatoř, proto šla studovat grafickou školu. „Po týdnu jsem si uvědomila, že je to omyl, tak jsem přestoupila na management cestovního ruchu.“ Pracovala v castingové agentuře a jako letuška, pak vystudovala DAMU.
  • Hrála ve filmech Milenci a vrazi, Ro(c)k podvraťáků, 3 sezóny v pekle, Chyťte doktora, Kuky se vrací, Líbánky, štěstí má i na seriály (Letiště, Ordinace v růžové zahradě, Bazén, Já, Mattoni, Temný kraj). Naživo ji můžete vidět v představeních divadla Studio DVA Poprask na laguně, Funny Girl a Vzhůru do divočiny!
  • Z manželství s režisérem Jaroslavem Fuitem má dcery Rozárii (7) a Marianne (3)

Umíte provětrat šatník?
Povedlo se mi to teď dvakrát kvůli stěhování. Probrala jsem ho tak dokonale, že v něm skoro nic nemám. Spoustu jsem toho odvezla na chalupu, pak občas vytáhnu něco, na co už jsem zapomněla, že mám. Co si dlouho neobleču, dám do sběrných kontejnerů na charitu. I dětské věci. Mám štěstí, že holky po sobě dědí, jsou obě narozené v listopadu, tak se trefujeme velikostmi do ročního období.

Jakou módu máte ráda vy?
Dost dlouho mi trvalo, než jsem našla svůj styl. Od patnácti do pětadvaceti let jsem jich vystřídala hodně. Nejsem závislá na módních trendech, spíš koukám na to, aby to bylo pohodlné. Líbí se mi kombinovat třeba ležérní džíny s pěkným vrškem. Poslední dobou mám v oblibě košile. Vyhovovalo by mi, kdyby bylo celý rok kolem dvaceti stupňů a nemusely se řešit kabáty. Nemusím sportovní módu, tepláky a mikinu s kapucí si ráda obléknu doma nebo na venkově.

Jsou vaše dcery parádnice?
Rozárka si diktuje, jak se oblékne do školy. Samozřejmě se nechává ovlivňovat spolužačkami, takže mě prosí, ať jí koupím něco, co mi přijde úplně strašné, ale ona argumentuje, že bez toho bude úplně mimo. Pokud jí to koupím, tak v nějaké mírnější, hlavně míň kýčovité verzi. Marianka zatím taková parádnice není, jediné, na čem jí záleží, aby se jí točila sukně. A když se netočí, sundá ji.

Tíhnou k nějakému druhu umění?
Rozárka je výtvarně nadaná, maluje od malinka. Pořád. Je nadšená, když mám scénář potištěný jen z jedné strany, za odpoledne ho pomaluje skoro celý. A ráda si listuje v encyklopediích. Měla období žraloků, pak lidského těla, teď frčí v upírech. Marianka zase tančí. Taky pořád. Pustí si hlasitou hudbu, dobře cítí rytmus a žasnu, jak se může tříleté tělo vlnit tak ženskými pohyby. Přitom má asi deset kilo i s postelí.

Kdy vy jste začala chodit do divadelního kroužku?
Až někdy v deseti letech. Spolužačka mi vyprávěla, jak chodí na dramaťák. A ať tam jdu s ní, abych taky měla nějaký kroužek. Byla jsem zvědavá, šla jsem tam a zůstala.

Přišli tam filmaři, hledali dívku do filmu Výchova dívek v Čechách, aby hrála mladší sestru Ani Geislerové. A vybrali vás. Už někdo chtěl „půjčit“ vaše dcery?
Nepůjčila bych je. Ani je neberu na žádné akce. Ne že já bych na nějaké chodila, teď jsem byla výjimečně na otevírání Motýlího domu v obřím hračkářství na Příkopech, protože mě o to požádala kamarádka. Nevzala jsem holky s sebou, nechci je někde ukazovat.

Vy jste v dětství strávila pět let v Egyptě. Co si z toho pamatujete?
Asi se mi tam hodně líbilo, protože když jsme přijeli na prázdniny do Prahy, ptala jsem se, kdy pojedeme domů, do Káhiry. To jsem mohla být ve věku Rozárky. Teď si díky tomu, co ona prožívá, vybavuju vzpomínky, o kterých jsem si myslela, že jsem je dávno zapomněla. Třeba Rozárka má strach ze tmy a mně se vybaví byt s dlouhou chodbou, ve kterém jsme v Káhiře bydleli, jak jsem se tam bála. Nebo nějaký strom, po kterém Róza leze, mi připomene strom na zahradě ambasády.

Co tam vlastně rodiče dělali?
Táta tam pracoval jako rentgenový technik, maminka na ambasádě.

Jak jste zvládla návrat domů?
Začátky ve škole byly těžké, začlenit se do čtvrté třídy, kde se všichni znali. I výuka byla jiná, protože na ambasádě bylo málo dětí, škola byla taková rodinná. Musela jsem si zvyknout na spoustu nových věcí. Například v Egyptě jsem nikdy nikam nechodila sama. Bydleli jsme v uzavřeném areálu, byla jsem pořád s mamkou a taťkou nebo s kamarády, co jsem znala. Jejich rodičům jsem říkala teto a strejdo, všichni jsme se znali. Najednou jsem se ocitla v Praze a měla chodit sama domů ze školy. Několik ulic.

Jaká další dobrodružství jste prožila?
Tábor v lese pod stanem, pro mě něco neznámého a nepředstavitelného. Už si nevybavuju, jestli jsem tam chtěla jet, nebo naši usoudili, že bych měla. Každopádně to bylo něco strašnýho. První týden jsem probrečela.

Jako kdybyste vylezla ze skleníku...
Že jo? Rozbořily se všechny moje jistoty, což byli hlavně rodiče a sestra neustále nablízku. Procestovali jsme celý Egypt, všude jsme byli my čtyři.

Práce a děti se mi doplňují

Patříte k ženám, které si chodí do práce odpočinout od mateřských povinností?
Tak jsem to vnímala, když jsem měla pocit, že jenom kojím, přebaluju, vařím, uklízím, převlékám... Ale jakmile se mi občas sešlo hodně práce, stýskalo se mi, chtěla jsem s holčičkami být. Nikdy jsem nebyla jenom doma, měla jsem alespoň pár představení do měsíce. Teď se mi práce a děti hezky doplňují. Se starší chodíme do divadla, výlety už jsou v pohodě, protože pro malou už nemusíme tahat kočár, pleny a spousty dalších věcí, dá se s ní už povídat, je rozumbrada, můj táta jí říká parťáku. Na to jsem dbala, abychom všechno zvládali bez chůvy.

Fotogalerie

Kdo hlídá?
Je to kombinace několika lidí z rodiny, hodně pomáhají moji rodiče a sestra. Vždycky jsme to nějak zvládli.

Sestra má starší děti, takže u ní vidíte, co vás čeká?
Všímám si, co dělá puberta, protože jejímu synovi už je patnáct. A její Anetka je jen o rok a půl starší než Róza, takže to jsou velké kamarádky. Když byly dcery maličké, jakmile se objevila teplota, vyrážka nebo jiný problém, volala jsem sestře o radu. Je jen o šest let starší, ale svým naturelem je maminkovský typ, dodnes se s ní hodně radím.

Zažila jste v poslední době nějaké „poprvé“?
Dovolenou bez dětí – a to už jsem máma skoro osm let! Musím přiznat, že to pro mě bylo těžké. První polovinu pobytu ve Francii jsem pořád říkala „to by se líbilo Mariance“, „tahle pláž je pro holky jak dělaná“ a „tohle by Róze chutnalo“. Byla jsem v myšlenkách s nimi a měla pocity viny, přestože v tu dobu byly taky u moře, netrpěly doma odložené.

Druhou polovinu dovolené jste si užila?
Zvykla jsem si, naordinovala jsem si, že nejsem jenom máma. Každá žena by měla mít chvíle jenom pro sebe, jenomže takhle dlouhá doba je napoprvé šok. Do té doby jsem byla bez dětí, jenom když jsem odcházela pracovat. To nemívám výčitky ani během léta, protože většinou jsou u mých rodičů za Prahou, na zahradě, mají tam bazén a veškeré vyžití, mají se tam výborně, nejsou zavřené někde v paneláku. A hned po zkoušce jedu za nimi, takže když jsem najednou měla dovolenou bez dětí, připadala jsem si divně.

Jak zvládáte září s nástupem do školy a školky?
Škola nám vloni, s nástupem Rozárky do první třídy, úplně změnila život. Do školky jsme chodili na devátou, do školy se musí vstávat o hodinu dřív. A byli jsme zvyklí jezdit na dovolenou mimo sezonu, to mi chybí. O prázdninách je největší vedro a všude jsou mraky lidí. O jarních prázdninách na horách taky. To mi nevyhovuje. Rozárce zase nevyhovují úkoly – nechápe, proč když přijde domů ze školy, nemůže si hrát.

Fungujete jako příklad? Že se taky musíte učit texty?
To jí říkám a vidí to, má ale protiargument, že nemusím počítat a psát perem. Má to těžké, protože všechno chce mít perfektní a nesnáší, když někoho zklame, včetně paní učitelky. Navíc je levačka a těm krasopis moc nejde. Chce po mně, abych jí vedla ruku jako paní učitelka, ale to jako pravák neumím. Navíc je někdy hodně dětská. Včetně bujné fantazie, takže občas sedí a je myšlenkami někde jinde.

Jaká je Marianka?
Neskutečně společenská a bezprostřední. Dá se do řeči s každým, představí se, řekne, jakou má postel, s kým se kamarádí ve školce, že je máma herečka. Kdybyste dělala rozhovor s ní, řekla by vám, i co neví. Miluje školku a nemůže se dočkat, až začne chodit do školy. Je zajímavé, jak má každá úplně jinou povahu. Rozárka je až přecitlivělá a hodně nad vším přemýšlí a trápí se a Marianka to má tak trochu na háku. Tipuju, že to bude mít v životě jednodušší.

Nesnáším konflikty

Nová komedie Vzhůru do divočiny!, kterou jste zkoušeli již o prázdninách, navazuje na Sex pro pokročilé Karla Rodena a Jany Krausové, jeden z největších trháků Studia DVA. Je to pro vás zavazující?
To si nepřipouštím. Jde o volné pokračování, takže diváci nemusí nutně vidět Sex pro pokročilé, kde hrají jen Karel a Jana sami. Novinka se liší i tím, že je připsaná ještě role Diany, kterou hraju já. Manželé chtějí občerstvit svůj vztah, tentokrát nejedou do hotelu, ale do kempu. A přidá se k nim mladší sestra jednoho z nich. Víc neprozradím...

Co jste se od nich, partnerů na jevišti i v civilu, při zkouškách naučila?
S oběma už ve studiu DVA hraju, takže se už známe. Karel i Jana jsou velmi silné osobnosti, je pro mě zajímavé je sledovat jak při práci, tak v přístupu k životu.

Ve Studiu DVA účinkujete v několika hrách a jezdí sem hostovat i Emília Vášáryová, která vám hrála maminku v Pelíškách. Setkáte se občas?
Bohužel, ještě jsme se nepotkaly. Na konci srpna tu Emilka hrála, chtěla jsem se jít podívat, ale nemohla jsem. Bylo by fajn se vidět, potkaly jsme se naposledy na festivalu DAMU Zlom vaz, Emilka tam byla v porotě, viděla moje absolventské představení, pak jsme si měly možnost chvíli popovídat.

Uvědomovala jste si v těch šestnácti, kdy jste jí a Jiřímu Kodetovi hrála dceru, že stojíte před kamerou s legendami?
Věděla jsem, co je to za velké herce, ale kdybych Pelíšky točila teď, uvědomovala bych si to víc. Nasávala bych od nich všechno, co říkají, jak se chovají, nechala bych si ráda poradit. Bylo nás tam víc mladých a až zpětně mi došlo, že Honza Hřebejk nastavil takovou atmosféru, že nás trémy zbavil. Bála jsem se pana režiséra Krejčíka, který hrál lékaře, protože herci si o něm povídali, jak je přísný a zlý. Na mě takový nebyl, naopak byl milý a radil mi.

Očima autorky

Kristýnu jsem před lety poznala jako bezdětnou dívku, pak maminku jedné dcery, teď už i druhé. Pořád je milá, drobná a usměvavá a když má culík, vidím v ní Jindřišku z Pelíšků, která Jiřího Kodeta přiváděla k šílenství přednáškou o rozdílu mezi knedlíkem a nokem. Během těch let si pořád stejně důsledně hlídá soukromí. Možná proto, že se na ni dvakrát až moc upínala pozornost okolí: když v dětství po dlouhém pobytu v Egyptě přišla do české školy, a po nástupu na střední školu, když právě v kině běžely Pelíšky. Ten zájem nesnášela dobře. Svoje děti nevodí na žádné akce, kde bývají fotografové. A i s ohledem na ně nechce zveřejňovat žádné peripetie partnerského soužití.  

Dívala jste se, když teď v létě Pelíšky běžely v televizi?
Dozvěděla jsem se o tom až po vysílání. Legrace byla, že na druhý den jsme měly domluvený sraz se Silvií Koblížkovou, která hrála Uzlinku. Stalo se nám to podruhé, že jsme spolu byly někde po televizní repríze. Mě si všichni pořád spojují s tím filmem, Silvu taky. Naštěstí na nás lidé reagují velmi přátelsky, je vidět, že ten film mají rádi. Pro mě je to taková historie, že to je asi jediný film, ve kterém se můžu vidět. V těch novějších to málokdy vydržím.

Jste sebekritická?
Jsem, i když se učím nebýt. Stejně s tím, co se mi moc nelíbí, už nic nenadělám. Od Pelíšků mám odstup, tak se dokážu koukat. Odpoutám se od sebe, vidím celek, příběh.

Co vám na sobě vadí?
Hlavně hlas, když ho slyším nahraný. Myslím, že tím trpí hodně herců. V divadle je to jiné, co uděláme, není definitivní. Když si zpětně rekapituluju čerstvé představení, říkám si, kde jsem se do toho mohla víc opřít, kde ubrat, ale můžu to příště změnit. Dřív jsem nerozuměla hercům, kteří své blízké zvali až na desátou patnáctou reprízu, já jsem chtěla, aby byli všichni hned na premiéře. Už to chápu. Když se představení trochu ohraje, uvolním se. Tu zkušenost mám třeba z Poprasku na laguně, kde jsem dostala roli mého naprostého protikladu, Luciettu, šílenou metrnici. Jenomže když jsme začali zkoušet, uvědomila jsem si, že není tak úplně jiná, objevila jsem v sobě nějaké skryté šuplíčky. Čím víc ji hraju, cítím se v té poloze líp a líp. Kamarády a kolegy zvu až teď.

Když se vyřádíte na jevišti, jste pak doma jako beránek?
To by bylo fajn, kdyby to tak fungovalo... Myslím ale, že já to moc nepotřebuju. Nesnáším konflikty, nerada se hádám, nejsem hlučný typ. K nějakým střetům občas dojde, hlavně s dětmi. Obě dcery jsou divoké, hodně živé.

Autoři:

Nejčtenější

Žena už si dvacet let nemyla vlasy a čtrnáct let je nestříhala

Frankie Cluneyová

Frankie Cluneyová (32) z Anglie se pyšní vlnitými vlasy, které jí sahají až na zem. Pečuje o ně i několik hodin denně,...

O holky se postarám, slíbil Mirek snoubence, která zemřela v den svatby

Miroslavova přítelkyně zemřela v den svatby. Jemu zůstaly její dcery Nikola...

Simona zemřela pár hodin před vlastní svatbou a zoufalému snoubenci zůstaly její dvě dcery a třetí půlroční společná....

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Kozačky by neměly chybět v žádném ženském botníku. Jsou jedním ze základních...

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává čas oprášit kozačky a další boty, které...

O 10 let mladší: když se manželství unaví, je třeba radikální změna

Monika Absolonová s manželi Danou a Vladimírem na začátku jejich proměny

Manželé Dana a Vladimír vychovávají kromě svých vlastních dětí i vnuka Míšu, který jim byl svěřen do péče. Péče o...

Moje přítelkyně se stala mužem, ale stále ji miluji, říká Američanka

Aidan se svou manželkou Heather

Heather Silva z Texasu se před šesti lety zamilovala do ženy. O tři roky později se musela smířit s tím, že se její...

Další z rubriky

Do Prahy přijede světová špička parkuru, říká sportovní ředitelka závodů

Klára Damborská a jeden z jejích koní Bruno du Rouet

Závodům v parkuru se Klára Damborská začala věnovat až v dospělosti, přesto slaví úspěchy, mimo jiné má medaili z...

Moje nemoc měla smysl, říká Katka. Ve 22 letech porazila rakovinu

Kateřina Vacková

Ve dvaadvaceti se Kateřina Vacková dozvěděla, že trpí rakovinou vaječníků. Na nemoc se naštěstí přišlo v samém počátku,...

OBRAZEM: Morbidně obézní žena usiluje o to, aby byla nejtěžší na světě

Lilith the Cenobite

Šestadvacetiletá žena z ostrova Faial v Atlantském oceánu, která si říká Lilith the Cenobite, vyrůstala na ulici a...

Najdete na iDNES.cz