Rok 2020 znamená pro ženy v americké politice zlom. V Kongresu USA jich zasedne 131, o čtyři víc než v roce 2019 a nejvíc v historii. Do Sněmovny reprezentantů si lidé znovu zvolili nejen kompletní „četu“, tedy čtyři progresivní barevné kongresmanky, oblíbený terč Trumpových rasistických útoků, ale i tři indiánky. Stát Delaware bude mít poprvé v dějinách transsexuální senátorku, Nové Mexiko dává všechna svá křesla ve sněmovně barevným ženám. A Missouri si zvolilo první černou kongresmanku.
Největším úspěchem se může pyšnit právě Kamala Harrisová, která krátce po vyhlášení výsledků tweetovala: „Tyhle volby nejsou jen o Joe Bidenovi nebo o mě. Jsou o duši Ameriky a naší vůli za ní bojovat. Máme před sebou spoustu práce. Tak s ní pojďme začít.“
S Harrisovou přichází příslib budoucnosti, jakou by si pro sebe demokratická strana v době postobamovské přála. Po Trumpově řádění na postu nejmocnějšího muže světa bude v extrémně rozdělených Spojených státech hodně co opravovat. „Demokracie není zaručená, její ochrana vyžaduje nasazení a oběti,“ prohlásila Harrisová ve svém prvním povolebním projevu. Naštěstí pro Ameriku jsou velké výzvy tím posledním, čeho by se Harrisová bála.
Na první černošskou viceprezidentku není dost černá, čelí Harrisová útokům |
Narodila se 20. října 1964 v Oaklandu v Kalifornii, tři roky před svou mladší sestrou Mayou. Její matka Shyamala Gopalanová přijela do Spojených států z jižní Indie v roce 1958 jako devatenáctiletá studovat endokrinologii. Na University of Berkley se seznámila s jejím otcem Donaldem Harrisem, který sem přicestoval studovat ekonomii v roce 1961 z Jamajky. Pár se ovšem nedal dohromady při studiu, ale během studentských protestů, které tou dobou probíhaly na všech úrovních po celých Spojených státech. Vzali se ještě na škole v roce 1964 a Goplanová ve svých 25 letech porodila dceru a získala titul Ph. D.
Jen díky vám, co jste vyšli do ulic
Podle listu Mercury News se Harris a Gopalanová ze všech sil vrhli do hnutí za občanská práva a malou Harrisovou s sebou vozili na demonstrace v kočárku. Letos během protestů hnutí Black Lives Matter pověsila Harrisová na Instagram fotku svých rodičů z té doby a napsala: „Moji rodiče pochodovali a křičeli při protestech hnutí za občanská práva v šedesátých letech. Jen díky nim a dalším lidem, kteří vyrazili tehdy do ulic, jsem dnes tam, kde jsem.“
Mladé manželství nevydrželo a pár se rozešel, když bylo Harrisové pět. Její otec odešel učit na University of Wisconsin-Madison. O dva roky později se rozvedli a Gopalanová vychovávala své dvě dcery v Oaklandu jako svobodná matka. Podle Harrisové velmi dbala na to, aby si obě byly vědomy obou částí svého původu, nejen té indické. „Moje matka věděla, že vychovává dvě černé holky. Věděla, že její adoptivní domov se na mě a Mayu bude dívat jako na černé. A byla rozhodnuta udělat vše proto, aby z nás vyrostly sebevědomé černé ženy,“ řekla BBC.
Ta malá holka jsem já
Na podzim roku 1969 byla Harrrisová mezi prvními dětmi ve státě Kalifornie, které každé ráno vozil školní autobus v rámci desegregace do většinově bílé školy v „lepší“ čtvrti. O tuto zkušenost se opíral její pravděpodobně nejvýraznější moment v debatě demokratických kandidátů, když se opřela do Joe Bidena pro jeho tehdejší přístup k této politice a prohlásila: „Ta malá holka jsem byla já.“
Když Harrisová nastoupila na druhý stupeň, její matka rodinu přestěhovala do kanadského Montrealu, aby na zdejší McGill University přednášela a věnovala se výzkumu. Později se na půdě Lawrence Barkeley Laboratory stala velmi uznávanou odbornicí v oblasti výzkumu rakoviny prsu. Otec se v roce 1972 přesunul na blízký Stanford, kde ho obě sestry často navštěvovaly a kde zastává dodnes funkci emeritního profesora ekonomie.
Zatímco v Kanadě vyrůstala v převážně bílém a francouzsky mluvícím světě, pro vysokoškolská studia si Harrisová vybrala černou univerzitu ve většinově černém městě. V roce 1981 nastupuje na Howard University ve Washingtonu. A jak poznamenal Washington Post minulý rok v jejím profilu na titulní straně listu, pravděpodobně šlo hned po vstupu do politiky o její nejdůležitější rozhodnutí, pokud jde o profesní budoucnost. Harrisová chtěla být obklopena černými studenty, černou kulturou a černými tradicemi. To všechno ji „Černý Harvard“ mohl poskytnout.
Pýcha Howardu
„Na Howardu pochopíte, že existuje celý svět plný lidí jako jste vy. Není to tak, že je nás jen pár a možná se náhodou najdeme,“ vysvětluje Harrisová. Během kampaně často zmiňovala své členství v dívčím spolku Alpha Kappa Alpha, historicky nejstarším černém spolku, založeném na Howardu. A právě jeho členky pomáhaly organizovat její prezidentkou kampaň a patřily i nejštědřejším donátorům v kampani Biden-Harrisová. Pro spoustu z nich reprezentuje Kamala „Pýchu Howardu.“ Promovala v roce 1986 s diplomy z politologie a ekonomie.
Následně se vrací do Kalifornie na University of California, kde díky programu pro nadané studenty nastupuje na práva. Během studií zastává funkci prezidentky Asociace černých studentů práv. Studium ukončuje v roce 1989 s titulem Juris Doctor a o rok později vstupuje do kalifornské asociace právníků. Profesní dráhu zahajuje jako zástupkyně v kanceláři prokurátora ve svém rodné okrese Alameda. Odtud se přesouvá do San Francisca, do kanceláře okresního a později, v roce 2003, městského prokurátora.
Její cesta do úřadu viceprezidentky začala před 17 lety, když se osmatřicetiletá právnička rozhodla vyzvat svého formálního šéfa v boji o post okresního státního zástupce. Harrisovou tehdy téměř nikdo neznal, Terence Hallinan byl etablovaný muž s koneksemi, který sám sebe označoval za „nejprogresivnějšího okresního státního zástupce v Americe“. Její přátelé si mysleli, že se pokouší o nemožné. „Hodně lidí jí říkalo, ať to nedělá,“ řekla magazínu Politico minulý rok její celoživotní kamarádka Debbie Meslohová.
Možná první, určitě ne poslední
Na počátku ledna 2004 vstupuje Harrisová jako historicky první barevná Američanka do úřadu okresní státní zástupkyně v San Francisku a působí v něm až do roku 2011, kdy se, opět jako první barevná žena v historii, k nemalému překvapení médií stává ministryní spravedlnosti Kalifornie z titulu nejvyšší státní zástupkyně. Proč? Prostě proto, že „barevná žena z liberálního San Franciska, která je proti trestu smrti, kandiduje proti oblíbenému bílému republikánovi z Los Angeles“, popsal nerovnou bitvu list Politico. V roce 2014 se v Santa Barbaře vdává za židovského advokáta Douglase Emhoffa. Ten si do svazku přivádí dvě děti z předchozího manželství.
V roce 2017 se Harrisová stává senátorkou, v pořadí teprve třetí ženou na této pozici, a ve funkci střídá po dlouhých 24 letech Barbaru Boxerovou. V lednu 2019 oznamuje kandidaturu na prezidentku a v prosinci téhož roku ji pro nedostatek financí stahuje. V srpnu si ji jako partnerku pro svou prezidentskou kandidaturu vybírá Joe Biden.
Na pozici viceprezidentky kandidovala jako třetí žena v dějinách Spojených států po Sarah Palinové v roce 2008 a Geraldine Ferrarové v roce 1984. Na rozdíl od nich do Bílého domu zavítá. A světu vzkazuje: „Můžu být první, která vstoupí do tohoto úřadu, ale určitě nebudu poslední. Protože každá malá holčička vidí, že toto je země možností.“
