Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem prostřední...

  0:31aktualizováno  0:31
Pokud patříte k jedináčkům, nezoufejte. Má to dvě výhody. Nikdy se nebudete muset se svým sourozencem dohadovat, kdo z vás na tom byl lépe, a nikdy nebudete po svém sourozenci plakat...

Irena Fuchsová | foto: Pavel Nesvadba

Sešlo se nás na té akci víc, samé ženy, některé s sebou měly i své děti.

"To je moje dcera," řekla kamarádka a já koukala na usmívající se dvanáctiletou dívenku. Věděla jsem, že kamarádka má tři děti, a tipla jsem si. "Ty jsi prostřední, viď?" Dívenka přikývla. "Tak to jsi na tom jako já," vzdychla jsem si. "Jednou jsem někde četla, že děti, které jsou prostřední, jsou geniální! Protože byly odstrkovaný! Taky jsi takový chudák, jako jsem byla já?" Opět přikývla, a když jsem zjistila, že i ona má staršího a mladšího bratra, začaly jsme si notovat.

"Ale já byla nejstarší ze tří a taky to nebyl žádný med," přihlásila se nakonec nesměle o slovo další, čímž spustila lavinu. Ostatní se okamžitě do mě a mé dvanáctileté taky-trpitelky pustily.

"Já byla mladší, a jestli si myslíte, že moje sestřička byla anděl, tak se pletete! Všechno jsem odnesla já!" "Já měla dva mladší bráchy a jsem šťastná, že mám dcery!" "Můj brácha byl o deset let starší a já mám dodneška pocit, že se mě chtěl celé dětství nenápadně zbavit, a to tak, že navždy!" "Moje mladší sestřička byla největší zmije na světě!" "Starší sestry mě nenáviděly!" "Mladší brácha byl rozmazlený fracek!"

Co sourozenec, to jiný názor. Asi to opravdu nejde generalizovat. A v mém věku se už dá, bohužel, jenom vzpomínat.

Bratr byl o dva roky starší. Když jsem se v roce 1950 narodila, stala jsem se tatínkovou Mášenkou. Možná proto, že táta viděl, že maminka s babičkou, která bydlela s námi, milují doslova opičí láskou bratra. Byl to modrooký andílek a narodil se několik měsíců po smrti dědečka. Obě si asi říkaly, že se narodil, aby vyplnil po dědovi místo.

Já nevyplnila místo po nikom, a přesto jsem si užívala místo na výsluní tatínkovy lásky do sedmi let. Pak se narodil můj druhý bratr a tatínek mě šoupl na druhou kolej. Bylo to kruté, řeknu vám! Ze dne na den začal můj boj o ztracenou pozici, který jsem nikdy nevyhrála. Ale je pravda, že jsem nebyla velká bojovnice. Možná i proto, že na boj o výsluní nebylo u nás doma moc času ani sil. Bojovali jsme o jiné věci. Třeba o to, abychom se v klidu vyspali. Tatínek totiž pil, rád a hodně.

Se starším bratrem jsme složili zbraně kolem mých patnácti let a také jsme tehdy laskavě vzali na vědomí existenci nejmladšího sourozence. Starší bratr se stal mým největším kamarádem. Věděli jsme o sobě všechno, měli jsme se rádi, respektovali jsme se. "Vždycky jsem dostal za tebe nářez! Bylas rozmazlená a žalovala jsi na mě!" Nevyčetl mi to, pouze to jednou, ve svých pětadvaceti, konstatoval.

Nevzpomínám si, že bych na něj žalovala, spíš to bylo naopak, ale rozmazlená jsem byla. Když mě v roce 1955 přivezli rodiče z Janských Lázní, kde jsem byla skoro rok, babička mě vzala do náruče. Bratr se nade mě naklonil, chtěl mi dát pusu, a já mu dala facku. Vidím to před očima i teď a stydím se za to pořád. Bylo mu tehdy sedm. Nedávno jsem o tom řekla mamince. Jak mě to pořád mrzí. Vzpomněla si na to a já čekala, že řekne, chudák Kája. Ale řekla něco jiného. "Bylas unavená z vlaku..." Bratr se nedožil třicítky.

"Prosím tě, nech už toho! Co bych měla říkat já? Umřel mi syn!" Tak se do mě pustila matka, když jsem se dva měsíce po jeho smrti při pohledu na záložku v jeho knize rozplakala. "A mně umřel bratr! Mami, já ho přece znala jenom o dva roky míň než ty," bránila jsem své slzy. "Narodila jsem se a on už tady byl! Odmalička byl se mnou! Víš, co všechno jsme spolu prožili? Já a on? Víš, co společných vzpomínek mi s ním odešlo? Mám pocit, že nejsem celá! Že s ním odešla i půlka mě!"
 
Přestala jsem být prostřední. Stala jsem se starší sestrou. Mladší bratr mě už dávno dohnal, rozumíme si, máme se rádi. Ale... pocit, že si můj starší bratr odnesl před osmadvaceti lety půlku mě s sebou, ten pocit je ve mně pořád…


Autorka Irena Fuchsová je kolínská spisovatelka; napsala (zatím) sedmnáct knih, jejichž tituly shodně začínají slovem Když... Takzvaně civilním povoláním je suflérka neboli nápověda. Po dlouhých letech v kolínském divadle přešla do Prahy a nyní podpírá paměť hercům Činoherního klubu. Je vdaná, má syna a dceru a čtivé internetové stránky www.kdyz.cz.


Autoři:






Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Nakupování online je sice pohodlné, ale přináší i svá úskalí. Často si nemůžete...
Zklamaná zákaznice? Už nikdy. Ukážeme, jak předejít hororovým nákupům

Nemilá překvapení při nakupování zažil asi každý z nás. Rozlepenou podrážku či díru na svetru můžete v kamenném obchodě snadno odhalit. Co ale dělat, pokud si...  celý článek

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Další z rubriky

ilustrační snímek
Jak sdělit špatnou zprávu? Nechoďte kolem horké kaše, radí vědci

Nikdo nechce být poslem špatných zpráv, ale někdy se tomu nedá ani při nejlepší vůli vyhnout. Nejčastěji je to třeba v případě rozchodu s partnerem, ale třeba...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Terezie: Děti mi vyčítají, že upřednostňuji jejich sestru

Jsem matkou tří dětí. Všechny už jsou dospělé a zatímco dvě nejstarší žijí spořádané životy, nejmladší dcera se tzv. nepovedla. Už od puberty s ní jsou jen...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.