Prožili jste něco zajímavého? Posílejte nám své příběhy na e-mail ona@idnes.cz. Text vložte do těla e-mailu, ne do přílohy. Pokud nás příběh zaujme, po nezbytné redakční úpravě ho zveřejníme. Ideální délka příspěvku je kolem 2 000 znaků. Vyhýbejte se prosím vulgárním výrazům a dodržujte gramatická a stylistická pravidla.
Manželství pro mě vždy bylo posvátnou institucí. I po deseti letech společného života jsem svého muže milovala a byla přesvědčena, že je ten nejlepší a jediný možný na světě.Pravda, motýlci v mém břiše už netřepotali křídly při každém našem setkání a občas jsem si večer raději zalezla do svého koutku s knížkou než po stopadesáté s manželem dlouhosáhle rozebírala, jak ho šéf dnes zase naštval.
Řeči mých kamarádek o jejich malých záletech jsem naprosto nechápala stejně jako různé články popisující nevěru jako něco zcela normálního a běžného. Mě prostě ani nenapadla.
Ale i na mě došlo. Změnila jsem zaměstnání a velmi brzo se spřátelila s kolegou z vedlejšího oddělení. Zjistili jsme, že máme hodně společných zájmů, jsme naladěni na stejnou vlnu a máme stejné názory. Vzájemné sympatie vzrůstaly a bylo jasné, že není daleko doba, kdy city zvítězí nad rozumem.
A zase se začali ozývat motýlci, zase jsem dostávala zamilované SMSky a zase jsem byla sluníčko, beruška a kočička. Přišly tajné polibky a milování na místech, na kterých bych si je nikdy nedovedla představit.
Přišly také výčitky. Výčitky manžela, že stále nejsem doma, že nemám zájem o společné víkendy a jen se podivně culím nad mobilem. Výčitky svědomí, že svého muže zrazuji a že jako manželka jsem zklamala. O rozvodu jsem však nikdy neuvažovala.
Dvojí život jsem vedla skoro rok. Pak růžové brýle spadly. A najednou jsem viděla, že sice mám s člověkem, se kterým podvádím manžela, stejné zájmy a názory, ale jinak je to netolerantní, náladový, hádavý a především velmi nespolehlivý člověk. Navíc nám začala váznout i komunikace v práci. Náš vztah jsem proto ukončila a vrhla se na obnovu toho, co jsem zničila, svého manželství.
Možná to bude znít divně, ale mé manželství je nyní ještě lepší než před mou nevěrou. Manžela si za to, jaký je, vážím mnohem víc než předtím a mé špatné svědomí mě nutí, abych především já byla lepší. A ti motýlci se občas také ozvou.
Ještě dnes mě mrazí, když si uvědomím, že kvůli touze po větší romantice jsem mohla přijít o to nejcennější, co v životě mám. O to, co dává mému životu smysl.
