Rozhodně se tedy do ničeho nežene, někdy mi při tom přijde duší nepřítomný a vlastně jsem ho poslední dobou musela až přemlouvat, aby se mě vůbec jako chlap dotknul. Pak jsem spolu začali spát jen sporadicky.
Nejdřív jsem si myslela, že třeba něco dělám špatně, nebo že jsem ho třeba přestala zajímat, ale vždycky, když jsem na to opatrně zavedla hovor, tak mě začal překotně ujišťovat, že to tak vůbec není a že si něco namlouvám. Ale že by se něco změnilo, tak to ne.
Možná jsem si to uvědomila až v poslední době, nebo je to opravdu záležitost posledních měsíců. Zpočátku by mě vůbec nenapadlo, že bych svého manžela měla podezřívat z toho, že je na kluky, zvlášť když spolu máme několikaměsíční dcerku.
Brala jsem to spíš jako výsledek toho, že je toho na něj v práci hodně (což byl jeho nejčastější argument), navrhovala jsem i to, že bychom zašli do poradny, protože co si budeme povídat, nějaká ta intimní něha mi prostě chyběla a chtěla jsem to vyřešit. Jenže to on odmítal.
Vůbec jsem si zpočátku ani nevšímala toho, že na ženské vlastně moc nekouká. Jednou jsme dokonce šli parkem a prošli jsme kolem mladých kluků, kteří se drželi za ruce a dali si před námi pusu. Jím to viditelně trhlo, ale já si to tehdy vysvětlila tím, že pohled na dva kluky je mu prostě proti srsti. Když jsem zavedla hovor na to, jak je vlastně dobře, že se situace pro homosexuály uvolnila, cosi zabručel a zahnal to do autu.
Jenže pak, když jsem cosi hledala na internetu, se čirou náhodou otevřela na našem počítači gay porno stránka. A mě to trklo. A aby toho nebylo málo, tak mám podezření, že mě podvádí s kolegou z práce, se kterým jsem ho kdysi na podnikovém večírku přistihla při hovoru, který mi zpětně mnohem spíš připomíná flirt než hovor mezi dvěma kolegy.
Žádný "přímý" důkaz nemám, ale je mi divné, že si s dotyčným kolegou docela často volá a ty jeho přesčasy a "spousta práce" prostě připomínají klasickou nevěru mnohem víc, než je zdrávo. Zvlášť když ten kolega je na první pohled "jasnej".
Naštvaná na něj nejsem, ale vůbec nevím, co s tím. Mám ho ráda, vůbec si nedokážu představit, že bychom se rozešli, vždyť spolu máme i dcerku, ale taky jsem na druhou stranu čím dál víc přesvědčená, že je ve skutečnosti gay a spokojený život se mnou jen předstírá.
Jeho samotného to vyčerpává, možná se bojí přiznat, nebo mne nechce zranit, sama nevím. Jeho rodiče jsou věřící, takže bych i chápala, že se třeba snažil svojí orientaci zatajit nebo potlačit, jenže to jaksi neřeší můj problém. Co mám, podle vás dělat? Poraďte mi prosím:
Co mám dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. června 2008. Anketa je uzavřena.
