Když jsem byl malej, tak mi říkali, že jsem celá máma. Teď mi zase říkají, že jsem celej táta, což mě trochu uráží, protože doufám, že v obličeji mu moc podobný nejsem (směje se). Po mámě jsem zdědil asi výtvarné cítění. Odmalička jsem hodně kreslil, a i když se tomu dneska už nevěnuju, někdy v budoucnu bych se k tomu zase chtěl vrátit. Po tátovi jsem bojovný a do jisté míry cholerik, ale díky mámě si to dovedu přiznat. Po ní také umím dávat najevo city. A řekl bych, že jsem po ní jemnější. U mámy jsem byl hodně dlouho, dlouho mě živila a pomáhala mi. Když jsem měl velké deprese, všeho nechala a byla se mnou. Zachovala se tak, že jí to nikdy nezapomenu. Vážím si jí i jako herečky. Nedávno jsem ji viděl v divadle, a když jsem odcházel, byl jsem na ni neskonale hrdej. Viděl jsem ji hrát šílenou ženskou, hezkou, postiženou... je to pro mě herečka mnoha tváří.
PŘÍTELKYNĚ MĚ ROZMAZLUJE
Obdivuju svou přítelkyni za to, že to se mnou vydrží. Strašně dlouze jsem ji dobýval. Umínil jsem si, že chci jen ji a mít s ní i dítě, a ona mě nechtěla, což mi samozřejmě imponovalo. Ona je taková teplokrevná a já taky, takže nám to spolu klape. Pohádáme se a pak se udobříme, prostě se spolu nenudíme. Splňuje pro mě všechna kritéria dokonalé ženy, je krásná, není hloupá a ještě se o mě stará. Je původem Afričanka a má to asi v genech. Dneska málokdy vidíte krásnou ženskou, která je i hospodyně, ale já mám rád ráno teplé snídaně a jsem už hrozně rozmazlený. Vážím si toho, že s ní jsem, a už se připravujeme na rodinu.
FANYNKY JSOU POTŘEBA
Fanynky jsou potřeba, bez nich by nebyly koncerty a úspěch, to je jasný, ale často mě překvapí. Vstoupím do tramvaje a tam mě osloví padesátiletá paní, která říká, jak se jí líbím. Ne že bych měl něco proti starším dámám, ale vždycky jsem snil o tom, jak při mých písničkách řvou krásný holky... Mít fanynky má ale i stinné stránky. Když se vám začnou svěřovat se svými problémy, může to nabýt takových rozměrů, až vás to začne omezovat. Také se mi párkrát stalo, že jsem nějaký holce řekl ahoj a ona pak volala mé přítelkyni, že jsem ji balil.
TŘETÍ BABIČKA VĚRA CHYTILOVÁ
Mým snem bylo zahrát si s mámou a pak přišla paní Chytilová s filmem Hezké chvilky bez záruky a bylo to. Nejdřív obsadila mámu, a když byla jednou u nás doma a my jsme se tam hádali, což u nás ale není nic strašného, tak si asi řekla: „Jé, to by bylo zajímavé, že bych toho využila (skvěle imituje režisérčinu charakteristickou mluvu) a jenom to do filmu přenesla.“ A tak jsme se tam hádali, a když nám to pak pouštěli, vypadalo to jako home video, prostě jako u nás doma. Bylo to příjemný natáčení, zahrál jsem si s mámou, složil jsem k tomu i muziku a s paní režisérkou jsem se skamarádil. Je to příjemný člověk, je jako moje třetí babička. Svým naturelem je naší rodině hodně podobná. Jednou byla u nás, seděla vedle mé babičky a vypadaly jako dvě ségry. Ze začátku jsem si říkal, že to je legenda, o které se učí i v Americe, a měl jsem z toho strach, ale nakonec to bylo v klidu. Kdo z ní byl vystresovanej, ten od ní dostal svoji dávku, ale kdo si to nenechá líbit a přizpůsobí se, tak toho respektuje. Mně neřekla nikdy nic, hned na začátku jsme si srovnali názory a nakonec to dopadlo tak, že když jsem jel natáčet, měl jsem pocit, že jedu k babičce na oběd.
|
VIZITKA
|
Narodil se v roce 1980 jako syn herečky a výtvarnice Jany Krausové a moderátora a herce Jana Krause. Odmalička maloval, ale nakonec se rozhodl věnovat muzice. Založil si vlastní kapelu, s níž koncertuje a také vystupuje v otcově pořadu Uvolněte se, prosím. V roce 2002 debutoval deskou David Kraus. Patří mu hlavní role v muzikálu Obraz Doriana Graye. Čas od času se pustí do herecké práce, nejnověji s režisérkou Věrou Chytilovou ve filmu Hezké chvilky bez záruky, kde si zahrál spolu se svou matkou.
