Můžeme se vůbec v nouzovém omezeném režimu zlepšovat?
Ano. Náš potenciál je vlastně talent, který dostáváme do vínku od svých předků. Pokud děláme činnosti, které nás baví a dostávají nás do takzvaných flow stavů, to je často moment, kdy svůj talent rozvíjíme. Pro ten stav platí dvě věci: je vypnutý čas, nevnímáme ho, protože jsme pohlceni tím, co děláme a za druhé, je vypnutý ten interní kritik, což je amygdala - já tomu říkám část našeho mozku, která vlastně přežila miliony let a která vám v minulosti, když hrozilo reálné nebezpečí, říkala v podstatě: Bojuj nebo zamrzni!
Jan Mühlfeit
Takže flow stavy teď potřebujeme nejen pro osobní růst, ale i proto, abychom byli odolnější vůči stresu, který nás teď v souvislosti s pandemií obklopuje?
Strach je běžná emoce, bojíme se buď toho, co se stalo, nebo toho, co se stane. V přítomném okamžiku ve stavu flow na vás strach ani stres nemůže, protože jste tady a teď. Zlepšujete si zároveň vlastní imunitu zdravotní, protože ve flow se generují dvě důležité chemikálie: endorfin, který jedna zabraňuje bolesti, člověk se cítí dobře, zlepšuje imunitu a druhá je dopamin, kdy se těšíte, až dokončíte rozdělané. To je vlastně ta písnička, to co říkal Zátopek: „Když nemůžeš, tak přidej.“ Takže rozhodně vám radím: rozvíjejte svůj potenciál v těchto těžkých chvílích, protože zamakáte sami na sobě, ale navíc si zlepšíte imunitu, kterou samozřejmě v dnešní době všichni potřebujeme.
Koronavirová psychologická poradna online |
Na co bychom měli v době nouzového stavu zapomenout?
Naše dnešní situace je nebezpečná ve dvou směrech. První je strach a druhý je sociální izolace. Strach má každý a nejlepší způsob, jak se mu bránit, je se stoprocentně soustředit na nějakou činnost. Čeho se vyvarovat? Zprávy bychom měli sledovat jednou, dvakrát za den a naopak studovat, dělat věci, který nás maximálně těší a dostávají do flow stavu a s lidmi, kteří nás baví.
Jak vyřešit sociální izolaci?
Je mi padesát osm let, já jsem nikdy nic takového nezažil, že bychom byli takto izolovaní. Jsme v sociální izolaci, ale nesmíme zůstat v digitální izolaci. Mám případy od známých, že si jejich šéfové dělají pizza obědy. Každý si koupí domů pizzu k obědu, dají si pivo a jedou po Skypu, nebo si po jiných sociálních sítích povídají a tak dále. Aby si udrželi tu sociální sounáležitost. Zaplať pánbůh, můžeme spolu komunikovat, sdílet příjemné, čímž získáváme serotonin, hormon radosti. Můžeme se povzbuzovat, říkat si, že je to těžké, ale půjde to, překonáme to, čímž získáváme hormon oxytocin.
Pomůže nám praktikování mindfulness?
Rozhodně ano. Mindfulness je bytí tady a teď a nesouzení toho, co se okolo vás děje. Kdybychom se podívali na různá učení, ať už to byl Buddha, Ježíš, nebo další chytří lidé, tak ti vlastně říkali, že člověk by měl být v přítomném okamžiku, protože tam nejlépe pozná sám sebe. Minulost je pryč a budoucnost tu ještě není. Budoucnost můžete změnit jedině tady a teď. Tomu se v indických náboženstvích říká karma.
Lidstvo se zásadně nezmění, ale mnozí dozrají,vzkázal čtenářům psycholog Dalibor Špok |
Jak na to, aby byl člověk v myšlenkách maximálně v přítomnosti?
Mindfulness je o tom, že se maximálně snažím dělat všechno vědomě. Pokud se totiž plně soustředím na to, co dělám, tak ta opička amygdala, která je původcem našich strachů, v zásadě nemá šanci. Další způsob, jak se naučit ovládat strach a stres, je meditace. Technika, která vypíná mysl a vede nás do toho stavu tady a teď. Lidé mi často říkají, že jim myšlenky pořád někam odbíhají. Ano, nějakou dobu budou „ujíždět“, ale na základě vlastní zkušenosti vím, že se mindfulness naučit dá. Když jsem to dokázal já, může kdokoliv.
Jak vy osobně trávíte tyto bezkontaktní dny plné restrikcí?
Prací. I dřív jsem s mnoha sportovci a byznysmeny pracoval online, protože jsou všude možně po světě. Dodržuji však svůj rytmus. Po probuzení si dám nordic walking nebo si jdu zaběhat, to je hodina, hodina a půl, pak cvičím, pak se dopoledne věnuju učení novým věcem, sleduju nějaké chytré lidi, od kterých se mohu něco naučit, pak dávám nějaké posty, nahrávám videa a odpoledne a navečer jsou to koučinky. Teď hlavně se sportovci, protože je potřeba zapracovat na tom, aby se vyrovnali s tím, že olympiáda bude až za rok, když měli čtyřletý plán, jak se na ni připravit a najednou mají rok navíc.
Myslíte si, že se z této koronavirové pandemie poučíme?
Myslím, že lidé půjdou po této zkušenosti víc do sebe. A také - ačkoliv máme digitální zařízení 21. století - nebyli jsme úplně připraveni. Existuje video TED Talk 2015, kde Bill Gates přesně doporučuje to, s čím my jsme tu bohužel teď bojovali. On se pandemiím věnuje už dlouho. A já doufám, že aktuální zkušenost přinesla ponaučení, a to včetně ekonomického. Sebereflexí bude muset projít i Evropská unie, která je jako koncept dobrá, ale ukazuje se, že v krizových situacích není příliš akceschopná.
Co dělat, pokud se někteří lidé neustále utápí v minulosti?
Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s minulostí, ať už to jsou umělci, sportovci, byznysmeni, je to přijmout. Vy tu minulost nezměníte, tu musíte přijmout, poučit se z ní a odpovědět si na tři otázky: Co mám dělat dál, co mám přestat dělat a co mám začít dělat? To je to poučení. A odpustit si. Protože vy to můžete přijmout, poučit se, ale pokud si člověk neodpustí, pořád mu bublá v podvědomí a bohužel to v těch špatných chvílích vybublá nahoru a pak jsou z toho deprese, úzkosti a tak dále. Je dobré se s minulosti smířit, protože jinak už to nebude. Minulo už bylo, hodinky přece neukazují minulost nebo budoucnost, ty ukazují teď, teď, teď.
Proč se lidé často tolik bojí změn a raději se choulí ve své nevyhovující sociální bublině?
Problém je v tom, že člověk je uzlíček návyků a nemá rád nové situace. V momentě, kdy vybočíme z toho komfortu, tak ta opice začne říkat „Tohle je nebezpečný, tohle je nebezpečný!“ a pokud na to nemáme nějakou odpověď, opice ovládne naše emoce.
Co s tím?
Dělat nové věci, abyste si do mozku ukládali ty nejlepší informace, znalosti a tak dále, protože mozek funguje jako velký chemik. Pokud si tam ukládáte dobré zkušenosti a děláte to, co vás baví, změní hlava vaše návyky, přemýšlení, tělo produkuje víc endorfinu, oxytocinu, dopaminu, což má pozitivní vliv na vaše zdraví fyzické i duševní. Naopak vedlejším produktem dlouhodobých strachů a činností, které vás nebaví, je kortizol, který snižuje imunitu. Na geny přitom doplatí jen deset procent, zbylých devadesát máme v rukou sami.
Kam povedou vaše první kroky, až bude všechno v normálu?
Ono se toho zas tak moc nezmění, akorát některé schůzky a vlastně webináře nebudou digitální, ale budou osobní. Už se na to těším. Chtěl bych všem popřát, abychom se do toho normálu vrátili co nejdřív a abychom to prostě vydrželi. Moje heslo zní: respekt ano, strach ne!
