Ve finále, které se konalo v Praze v Národním domě na Vinohradech, soutěžilo 20 dívek a 19 mužů, mimo jiné z Francie, Ruska, Kolumbie, Číny, Indie, Mexika či Thajska. Praha dominuje v pořádání soutěže.
„Jediné dva ročníky se doposud konaly mimo metropoli - v roce 2001 na španělské Mallorce a v roce 2010 se světová soutěž uskutečnila v Gruzii v Tbilisi,“ uvedl Miloslav Bouška z organizačního týmu. Právě neslyšící z Česka dali v roce 2001 podnět ke vzniku soutěže.
Jan Emmer se do soutěže přihlásil po desetiletém přemlouvání kamarádů. Jako neslyšící se narodil, rodiče se s ním přestěhovali do Spojených států.
„Chtěli, abych měl kvalitní vzdělání, proto se i s dědečkem rozhodli, že se přestěhujeme do Los Angeles, kde byly lepší podmínky pro neslyšící,“ uvedl.
Po převratu to ale Janovu maminku táhlo zpátky, a tak se v roce 1990, kdy byl Jan ještě malý, vrátili zpátky do Prahy. Po studiích v Česku pracoval krátce v Senátu, nyní je již téměř sedm let zaměstnán na městském úřadě v Praze 6 v administrativě. Ve volném čase jezdí i jako řidič ve firmě Uber.
Do soutěže šel s handicapem, protože neumí dobře mezinárodní znakový systém, který je minimálně z 80 procent jiný než český znakový jazyk.
„Má znalost byla na opravdu nízké úrovni. Ale ostatní soutěžící byli úžasní, podporovali mě, učili. Koukal jsem se hlavně na ruce, odezíral jsem. V rámci mezinárodního znakového systému samozřejmě všichni artikulovali v angličtině, což pro mě byla také velká výzva,“ řekl.
Na rozdíl od mnoha dalších soutěžících neměl ani žádné modelingové zkušenosti.
„Třeba takový kluk z Ruska, který skončil na druhém místě, měl brilantní, vypilovanou chůzi. A na soustředění nám prozradil, že už dva roky pracuje jako model,“ dodal.
