Účelem takové kontroly osobních věcí je zjistit, jestli některá u sebe nemá třeba drogy nebo nějaké nebezpečné předměty, které by mohly odsouzené použít proti zaměstnancům.
Reportáž z vězení ve Světlé nad Sázavou Oddělení recidivistek s ostrahou - ženská věznice Světlá nad Sázavou |
Filcung je také o pořádku, protože odsouzené u sebe nesmějí mít jiné než povolené věci zapsané v seznamu „Mají tendenci si například soustředit potraviny, ze kterých se dá vyrobit něco, co třeba připomíná alkohol. Nechávaly nám různě kvasit třeba chléb, ale ty kontroly jsou tak časté, že to ani nestíhají, takže v poslední době jsem se s tím vůbec nesetkala,“ uvedla Myšičková a dodala, že se bohužel občas u někoho najdou i drogy, které se podaří do věznic propašovat buď přes návštěvy, anebo ženy využijí své tělní dutiny, do kterých si zvládnou látku zasunout a pronést.
Tu, která něco takového udělá, vyšetřuje policie. Pokud spáchala trestný čin, je trestně stíhaná, anebo je potrestána kázeňsky tím nejpřísnějším způsobem.
Vincenzo: Na svobodě si můžu dělat, co chci
Helena se ke svým třem dětem vrátí až za pět let.
Helena (33), matka tří dětí, sedí v Opavě. Je odsouzená na více než pět let za krádeže, výrobu a distribuci drog. Po roce léčby v „odvykačce“ se vrací na oddělení a doufá, že půjde co nejdřív do práce.
„To je mi jedno, jaká bude, hlavně že budu něco dělat,“ tvrdí s tím, že jí tu tak bude čas rychleji utíkat. Zkušenější vězeňkyně jí radí, aby si zamykala skříňku a nikomu nic nepůjčovala. „Lidi jsou vypočítaví. Nemám, mám jen pro sebe, tady je to jedna vychcandíra vedle druhé.“
Kam přijde Vincenzo (50), tam je předmětem hovoru i rozbrojů. „Vůbec nevypadá žensky, až teprve v koupelně se potvrdilo, že je tu správně. Ale vždycky si mě prohlížel, tak jsem šla raději pokaždé pryč. Chtěl nám rozepínat podprsenky,“ baví se o ní odsouzené mezi sebou a střídaly přitom ženský a mužský rod.
Vincenzo je ve vězení podruhé. Vrátit se do něj už nikdy nechce.
Vincenzo krásně zpívá, má jedno dítě a odsouzená je podruhé. Poprvé se na svobodu dostala v roce 1996 díky amnestii, tentokrát právě končí 26měsíční trest za krádeže.
„Dvacet let jsem nic nepáchala. Chyběly mi dva týdny, abych dodržela podmínku. Měla jsem skoro čtyři promile, nevím co mě to napadlo, byla jsem s partou a nevěděla, co dělám. Peníze jsem měla u sebe a to, co jsem ukradla, jsem ani nepotřebovala. Alkohol mě sem dostal, bedny a alkohol,“ vylíčila co se stalo před více než dvěma lety.
Vincenzovi končí trest, ale protože sprostě urážela velitelku, musela si ještě odsedět několik dní samotce - tzv. „díře“. „Za hovno mě dali na díru, ale nevím proč nevyšel ́královský výstup ́ (svoboda rovnou ze samotky - pozn. redakce),“ přemýšlela Vincenzo po propuštění před branami vězení.
„Jsem si jistá, že se už nikdy v životě nevrátím do vězení! To je svinstvo, nic dobrého tam není, je to peklo,“ řekla televiznímu štábu, který ji sledoval až do Kladna, kde se měla přihlásit v azylovém domě.
„Tohle je moje místo tady, sem jsem chodila chlastat s kamarádama,“ spokojeně se usmívala v restauraci na kladenském nádraží Českých drah a hned si objednala pivo. „Pivo jsem neměla dva roky a dva měsíce, tak si dám.“
Když se od hostů u sousedního stolu dozvěděla, že v azylovém domě, kam má namířeno, se nesmí pít a je tam kurátor, rozhodla se, že tam nepůjde. „ Už mě to deptá, co smím a co nesmím, jsem volná, tak už si můžu dělat, co chci.“ prohlásila a s igelitkou v ruce se po kolejích pustila za svobodou.
Margita se chtěla podřezat
V oddělení pro odsouzené s poruchami chování si svůj trest za výtržnictví, krádeže a ublížení na zdraví odpykává Margita (24). Zrovna se vrátila z psychiatrické léčebny, kam jí převezli poté, co se chtěla podřezat. „Chtěla jsem se zabít, protože mě nebavil život,“ vysvětlila spoluvězeňkyni.
„Proč ses chtěla zabít?“ Zpovídala Libuše (vlevo) Margitu, která se právě vrátila z psychiatrické léčebny.
„Zapálila jsem si povlak od polštáře a pak ho dala do umyvadla pod tekoucí vodu. Dýchala jsem zapalovač, abych se zfetovala, pak jsem tu křičela heil Hitler a odvezli mě,“ vylíčila s tím, že to za to stálo. „Deprese mám pořád. Snažím se být silná pro mámu a tátu. A zdravá - to ale nejsem, mám žloutenku typu C v chronickém stadiu, takže brzo umřu, asi tak za pět let,“ rozpovídala se a dodala, že by chtěla z Opavy převézt do Světlé nad Sázavou.
„Chci změnu, jiný lidi, jiný velitele, už mě to tady nebaví, mám tady toho plný zuby,“ zuřila a když jí spoluvězeňkyně připomněla, že už ve Světlé necelý rok byla, ale vrátili ji odsud „protože tam zlobila“, nic si nepamatovala.
