Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď Vondráčkové: Chtěla jsem tři děti, ale nebylo mi shůry dáno

  0:26aktualizováno  0:26
Helena Vondráčková oslaví své jubileum koncertem v O2 Aréně. Dnes už si nehýčká sny a je spokojená, jak věci v životě jsou. Umí je přijímat a je srovnaná s tím, že jí v roli mateřské nebylo shůry dáno. Své vztahy s partnery si musela prosadit navzdory přání rodiny.

Zpěvačka Helena Vondráčková | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Helena Vondráčková

  • Narodila se 24. června 1947 v Praze, celé dětství ale prožila ve východočeských Slatiňanech s o 4 roky mladším bratrem Jiřím a o deset let starší sestrou Zdenou, matčinou dcerou z předchozího manželství.
  • Vystudovala gymnázium a na pěveckou dráhu ji v roce 1964 přivedlo vítězství v soutěži Hledáme nové zpěváky. Pouhý rok 1965 stačil na to, aby se  s hity Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí. Ještě než v roce 1968 vytvořila v angažmá v divadle Rokoko s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem slavné trio Golden Kids, jehož slibný start záhy utnul režimní zákaz činnosti Marty Kubišové, zahrála si hlavní roli ve filmové pohádce Šíleně smutná princezna.
  • Od 70. let je na sólové dráze. V jejích počátcích se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. S  písní Malovaný džbánku získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V témže roce ztvárnila další hlavní roli v komedii Jen ho nechte, ať se bojí.
  • Na výsluní se udržela přes 50 let. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V 90. letech, kdy se dosavadní elita české popové scény dočkala útlumu, přidala do svého portfolia muzikálové role, včetně prvního zahraničního muzikálu Bídníci uváděného u nás. Věrna jim je dodnes. Přelom tisíciletí ji znovu vrátil „do hry“, když vynesl tanečnímu albu Vodopád první příčku prodeje a písni Dlouhá noc statut hitu roku. Titul Zpěvačky roku ji v roce 2002 udělila Akademie české populární hudby. V roce 2005 vystupovala ve slavné Carnegie Hall v New Yorku. V roce 2006 obsadila v anketě Český slavík 3. místo a v roce 2017 převzala z rukou prezidenta Miloše Zemana české státní vyznamenání.
  • V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Hellmuta Sickela, který pro ni napsal řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám nebo Sprint. Bezdětné manželství bylo rozvedeno v roce 2001. Podruhé se vdala v roce 2003. Jejím manželem a současně manažerem je o několik let mladší podnikatel Martin Michal.

Kdykoliv mluvíte o svém dětství, jakoby vaše slova hladila. Laskavé hvězdy vás uhnětly?
Prý jsem byla umotaná z velké lásky, což je moc důležité. Narodila jsem se v červnu, ve znamení Raka, ve velkém, prostorném domě nad řekou. Z terasy jsme se dívali přímo na Chrudimku a na zámek. Byla to ohromná romantika. A je fakt, že voda je takové moje táhlo. Drží se mě zuby nehty celý život. První sport, který jsem uměla, bylo samozřejmě plavání. První píseň, kterou jsem nazpívala, byla Červená řeka. A teď mám hausbót, který chtěl sice můj muž, ale já se tak k vodě zase vrátila.

Máte s Rakem hodně společného?
Já myslím, že ano. Cítím se dobře v jeho charakteristice slunečního znamení. Jsem mírumilovná, společenská, se smyslem pro rodinu, nekonfliktní a nemám ráda nepříjemné a nevyřešené situace.

Mohla jste se v té podobě zabydlet, domnívám se z vyčtených střípků, jako v reakci na přísnou rodičovskou výchovu?
Řekla bych, že má výchova byla spíš důsledná. Tedy ve srovnání s bratrem, který byl víc raubíř a občas ten nářez dostal. Mám ještě o deset let starší sestru, ale ta odešla brzy na studia do Prahy a domů se vracela jen na víkendy. Pro nás, mladší sourozence, to býval vždycky svátek. Seděli jsme s bráchou za plotem a čekali na ni. Když nepřijela, byl to smutný víkend.

Čili poslušnou holku ve vás nikdo probouzet nemusel?
Já byla klidná holka a rodiče neměli důvod být na mě přísní. Jednou jedinkrát jsem dostala pohlavek. To už jsem ale žila v Praze, přijela jsem domů, nějak jsem mamce odsekla a tátovi se to nelíbilo. Přilítla mi, ani jsem nevěděla jak. A příčesek, co jsem tehdy měla ve vlasech, skončil za kamny. To byla jediná výjimka, jinak se u nás vše řešilo domluvou a pokáráním. Je ale pravda, že jsme byli vedeni k pracovitosti. Maminka byla sice v domácnosti, ale přivydělávala si šitím, a i my jsme museli přiložit ruku k dílu. Navíc jsme měli velikou zahradu, prádlo se máchalo v řece, okna se musela mýt ručně, a že jich bylo požehnaně. Nic z toho se ale nevylučuje s tím, že u nás doma vládla harmonie a soulad.

Je pravda, že vám rodiče ovlivňovali život i dávno poté, co jste z láskyplného hnízda vylétla?
Je to pravda.

Helena Vondráčková v kánoi na Slapech

Helena Vondráčková v kánoi na Slapech

Helena Vondráčková a Martin Michal na romantické plavbě po Vltavě

Helena Vondráčková a Martin Michal na romantické plavbě po Vltavě

Jak?
Víte, měli jsme mezi sebou strašně silné pouto. Naše rodina byla jako kulička. A naši mi z obavy, abych byla v pohodě a šťastná, zbytečně moc mluvili do některých věcí i vztahů. Bohužel to moji partneři neunášeli, bylo to pro ně dost velké zasahování do mého soukromí.

Jak jste s něčím, čemu by se dalo říci opičí láska, zacházela vy?
Já jsem s tím nemohla moc dělat. Prostě to tak bylo. Stěží bych nějak nastavené rodiče přinutila, aby zničehonic brali věci tak, že je to můj život a moje rozhodování.

Bratr stále nestrávil můj druhý sňatek

Troufla jste se někdy postavit na zadní?
No jasně. Kdybych si netroufla, asi nejsem tam, kde jsem.

Fotogalerie

Jak taková soukromá vzpoura vypadala?
Došlo i ke konfliktu. Kvůli mé práci byly mé návštěvy rodného domu v posledních letech zřídkavé, a když mi doma začali něco vyčítat, pohrozila jsem, že budou-li pokračovat, seberu se a pojedu pryč.

Leč nikdy se vám nepodařilo dostat vztahy do rovných kolejí?
Vždycky to nějak drhlo. Tím bych to uzavřela.

Soudě podle jinde vyřčených slov, převzal tuhle rodičovskou štafetu později i váš bratr Jiří?
Špatně se mi o tom mluví, byla to pro mě nečekaná věc, naprosto nepochopitelná. Měli jsme spolu celé roky úžasné vztahy, podporovala jsem ho finančně a několik let u mě dokonce bydlel, a asi proto se na mě tolik upnul. Chci říct, že každý můj vztah mu nějakým způsobem vadil. Ten poslední s mým současným mužem Martinem naprosto brutálně. Snažila jsem se Jirkovi vysvětlit, že jsem dospělá, ze strany partnera o jeho historii přesně informovaná a věci si vyřeším sama. Chtěla jsem, aby kolem mě přestal pátrat, aby to nechal být. Nedošlo k tomu, bohužel. Místo toho se do celé soukromé věci vložila z jeho iniciativy média, stala se z toho kauza na několik let a začalo mi to škodit i v profesi. On si dodnes zůstal věrný svému názoru a já taky.

Co vám bratr vyčítá?
Spoustu věcí, které souvisí s tím, že dodnes nestrávil můj sňatek s Martinem. Tvrdí, že si mě bral pro peníze, že odejdu se síťovkou a další nesmysly. Došlo to tak daleko, že spolu mluvíme jen v mezních situacích – když zemřel otec, když bylo potřeba řešit dědické záležitosti. Jinak ne.

Vás to, podle pohledu do tváře, mrzí hodně, že?
Moc. A nejvíc to, že se bratr touhle optikou dívá na všechny lidi, kteří mě mají rádi a kteří se se mnou přátelí. Včetně naší sestry, která se o něho vždycky úžasně starala. Když maminka odešla, byla pro nás oba takovou druhou mámou. Je hrozně hodná a citlivá.

Spustila to přihláška na soutěž, kterou táta přivezl z Prahy

Citlivých duší je vás v původní rodině nejspíš víc. Proto jste si vybrala uměleckou cestu?
Tatínek měl velmi rád hudbu. Ač byl úředníkem, hrál na klavír, dokonce i v orchestru. A také v kostele na varhany. A já už jako děcko k muzice inklinovala. Začala jsem hrát na klavír, ve škole chodila do pěveckého kroužku a tomu dělala všechno možné - od sportu a tance až po jazyky a ochotnické divadlo. Nikdy jsem nebyla holka, která by se nudila. A už na základní škole jsem se zúčastňovala různých soutěží. Bavilo mě to, rodiče mě nikdy do ničeho nenutili.

Za Scénou Helena Vondráčková

Helena Vondráčková v pořadu Za Scénou v lednu 2018

Nemířila jste náhodou k výšinám klavírní virtuózky?
(smích) Ta představa o konzervatoři tu byla, odehrála jsem na její půdě i jeden absolventský koncert, ale pak se to všechno díky tatínkovi zvrtlo.

Táta nebyl pro konzervatoř?
To bylo jinak. Když jsem vycházela základní školu, neuměla jsem se vzhledem k té své všestrannosti rozhodnout, co vlastně chci. Jen jsem věděla, že konzervatoř zrovna moc ne. Právě kvůli té povinnosti cvičit osm hodin denně, aby ze mě byl virtuos. To by mě asi nebavilo. Stejně jako učit v hudební škole. Už jsem si ale prozpěvovala, což mě těšilo, ale nic jsem si od toho neslibovala, a tak jsem šla na gympl. Říkala jsem si, že se tam aspoň nějak rozmyslím. A pak, to jsem byla ve druhém ročníku, tatínek odcestoval pracovně do Prahy a už to jelo.

Jako tři oříšky cvrnknul tátu do nosu nápad přivést vás na profesionální dráhu zpěvačky?
Věděl, že mám předpoklady, a při své služební cestě si někde přečetl, že se koná soutěž „Hledáme nové zpěváky“, tak rovnou přivezl přihlášku. Řekl mi, že zpívat umím a buď se to povede, nebo ne. Navrtal mě do toho a já tu soutěž vyhrála. A konečně se rozhodla, co chci. Přišly nabídky do Semaforu i do Rokoka, otec proti nim nic neměl, jen jsem musela odmaturovat.

S jakou představou jste tehdy šla soutěžit?
Vůbec jsem neměla ambici vyhrát. Na to jsem byla příliš nezkušená a skromná.

A když se to pak povedlo?
Tak jsem byla hodně překvapená. Nepočítala jsem s tím.

Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Vůbec jsem netušila, co bude. Soustředila jsem se jen na to, že mám před sebou maturitu. Je ale pravda, že už během prvního roku jsem dostala písemné pozvání na zkušební nahrávky od dirigenta Československého rozhlasu. Jela jsem do Prahy natáčet a myslím, že tam proběhla i jedna televize - Studio A. To byly jen střípky. Teprve ve třetím ročníku jsem místo chmelové brigády odjela řadu vystoupení v rámci Libereckých výstavních trhů. A to bylo moje první setkání s lidmi ze šoubyznysu. Tam jsem poprvé zpívala s velkým bigbandem, kde hrál Rudla Rokl na klavír nebo Ríša Kubernát na trumpetu a mnoho dalších vynikajících muzikantů. Sešla se tam celá skvadra známých osobností a zpěváků, jako byl třeba Karel Gott či Walda Matuška, se kterým jsem si za Evu Pilarovou zazpívala duet. Přesně si pamatuju, jak mě držel celou dobu za ruku, abych se nebála.

Bylo vám v tomhle novém světě dobře?
Bylo. Mě tam měli všichni rádi. Všichni se mnou kamarádili.

Víte proč?
To nevím. Možná ta blond? (smích)

Děti mi nebyly dány a adopce jsem se bála

Velmi rychle se rozjel vlak s dospělostí. Kde v tom věku byl kus dospívání, kam patří kluci a první lásky?
V tanečních byly první náznaky lásky a přátelství.

Byla první láska pro vás v něčem důležitá?
Spíš zábavná. Byli to dva bratři, podobní si jako vejce vejci. A já je vůbec nerozeznávala, z čehož oni měli nejspíš legraci. Pak přišla láska na gymplu. S tou jsem se po dvou letech, co jsem odešla ze Slatiňan do Prahy, setkala znovu. Zůstali jsme pak spolu ještě další dva roky, ale to už jsem měla našlápnutou kariéru…

…což byl důvod konce vztahu?
Ano. Měl trochu jiné zájmy než já. Nastával tam problém. On se začal cítit trochu na vedlejší koleji. A náš vztah to neunesl.

Napadlo vás v tu chvíli, že takhle to může být s muži po vašem boku pokaždé?
To mě napadlo.

A?
V podstatě jsem věděla, že to tak je. Vnímala jsem to ve svém okolí. Já ale měla nakonec kliku ve výběru partnerů. Oba, Zdeněk Rytíř i Luděk Švábenský, byli ze stejné branže jako já. A jakmile mají lidé stejný zájem, je to v pohodě. Ani můj třetí vztah s Hellmutem Sickelem, který byl současně mým prvním manželstvím, neskončil tak, že by se můj partner cítil vedle mě méněcenný. I on byl z branže. Náš rozvod měl jiný důvod. Ale o něm nechci mluvit.

Sama říkáte, že jste pro rodinu. Mohu se zeptat, proč k vytouženému naplnění mateřství nikdy nedošlo?
Ne vždy v životě všechno vychází. A mně to prostě a bohužel nevyšlo. Chtěla jsem tři děti, ale nebylo mi shůry dáno. Musela jsem se s tím smířit.

O osvojení jste nikdy neuvažovala?
Moc ne, protože jsem ve vzdálenějším příbuzenstvu zažila situaci, kdy si jedna z mých tet adoptovala holčičku, ale geny byly tak silné, že je ani dobrá rodina neukočírovala. A pro mě to byl trochu odstrašující případ. Nebo lépe řečeno, měla jsem z toho obavu.

Dokážete přijímat věci, jak jsou. Platí to i pro vaši kariéru?
Nikdy jsem v hlavě neměla žádný kalkul. Prožívala jsem a velmi intenzivně vnímala jen to, co se mi nabízelo.

Rozpad Golden Kids byl pro mě šancí

Nechce se mi věřit, že se bez ambicí dokáže někdo na cestě vzhůru udržet...
Mluvíme o mých začátcích. Byla jsem amatér, nikdy jsem nechtěla být pěveckou hvězdou. Jakmile jsem se pak ale dostala do kola šoubyznysu, začaly mě jeho obrátky vtahovat. A když pak přišli Vašek s Martou, já byla jak trychtýř. Všechno jsem nasávala. Chtěla jsem v té konkurenci obstát, chtěla jsem být prostě dobrá. Získala jsem zdravou sebekázeň a zdravý drajv do práce. A to nejspíš i proto, že jsem po rozpadu Golden Kids zůstala sama. Najednou to bylo jen na mně.

Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková se jako Golden Kids zapsali...

Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková jako Golden Kids v roce 1969.

Golden Kids ve stejném složení v roce 2003.

Golden Kids ve stejném složení v roce 2003.

Lekla jste se?
To ne. Všechny nás to ale mrzelo. Měli jsme nastartováno na kariéru i mimo český rybníček. Byla to veliká škoda a smůla. Naše snahy o změnu byly marné, tak jsme se začali řešit každý sám. Já se neměla čeho bát. Měla jsem zázemí řekněme producentské, měla jsem za sebou Pepika Vobrubu a Bobana Ondráčka a od nich jsem hned dostala nabídku na práci. A měla jsem i zázemí autorské. Vnímala jsem celou situaci tak, že mám jedinečnou šanci projevit se. Tehdy jsem taky začala chodit na hodiny zpěvu k profesoru Kareninovi, přidal se step, dali jsme se dohromady s Jirkou Kornem, zabrousila jsem i do jazzové oblasti, přišly nabídky od filmu a všechno to vlastně byla otázka toho, že v pravý okamžik něco dobrého přišlo.

Kdy jste si uvědomila, pokud jste si to uvědomila, že tou hvězdou jste?
Všichni to říkají, ale já si to nikdy v pravém smyslu neuvědomila. Moje babička mi říkávala, abych zůstala vždycky tak skromná, jak jsem. A to mám pořád v hlavě. I pořadatelé koncertů se diví, že nemám žádné hvězdné manýry a moje požadavky nejsou nikterak výjimečné. Jsou to jen základní věci, které vím, že potřebuju.

Které to jsou pro zajímavost?
Potřebuji čistou, teplou šatnu, vytopený sál na určitý počet stupňů, čisté ručníky, mýdlo, toaletu v blízkosti a velký stůl, kde je můj vizážista. Pak nějakou studenou mísu, vodu bez bublin, kávu, čaj a tím to končí. Někdy ještě poprosíme o láhev vína, ale to až po představení.

Přemýšlím, zda jste někdy zažila dobu, kdy nebylo do skoku?
Moc ne. Pokud si dobře vzpomínám, v 90. letech s přílivem do té doby zakázaných hudebních vlivů neměla spousta mých kolegů práci, ale já tohle období nějak překlenula. Koncertování, kterého bylo méně, jsme si domluvili s Michalem Davidem, a půjčovali si navzájem kapelu. Já v tu dobu dostala nabídku, abych natočila desku muzikálů a pak už přišli Bídníci, první světový muzikál u nás. Pozvali mě na konkurs a já si rozšířila repertoár o divadelní prkna.

Pocítila jste někdy, že by na vás ulpělo stigma umělce minulého režimu?
Ta snaha tu byla. Někteří novináři, včetně pana Rejžka, se mě snažili do takové polohy vmanévrovat. Ale měli smůlu. Já jsem se nikdy nekamarádíčkovala s režimem. Neměla jsem důvod o něco prosit. Svou práci jsem dělala s láskou a úspěšně, aniž bych k tomu potřebovala režimní berličky. Naopak mi neustále zněla v hlavě věta mého otce, který mě varoval, že se v Praze setkám s lidmi z vysokých kruhů, ale radil mi, abych si je nikdy nepřipustila k tělu. Toho jsem se držela a držím dodnes. A mám svatý pokoj.

Zpěvačka Helena Vondráčková

Zpěvačka Helena Vondráčková

Uškodilo vám takové nařčení v osobním životě?
Dostávala jsem dopisy, kde mi to lidé vyčítali. Snažila jsem se všechny mýlky stokrát vysvětlit, jenomže lidé pravdu prostě slyšet nechtějí a s tím já nic nezmůžu. Myslím ale, že časem pochopili a teď už je klid.

Očima autorky

Po pravdě jsem jela do domu v Řitce, kde Helena žije, s docela rozporuplnými pocity. Neslyšela jsem a nečetla v posledních letech v médiích nic z přímých výpovědí, kde by se objevilo kus člověčiny. Jakoby se kolem Heleny opatrně našlapovalo. Výkladní skříň práce, práce a zase práce. Přitom je to přece žena z masa a kostí, s životním příběhem, který není zdaleka prost hlubokých emocí. Pracuje, jistě, zpěv je její druhé já, a vlastně od útlého mládí, ale taky přitom něco vnímá, něco si myslí a něco cítí. A něco a někdo ji ovlivňuje. To mě zajímalo. Co se navzdory všem veřejným oceněním děje uvnitř. A myslím, že jsem v tom nezůstala sama.  Jinak byste nečetli tyhle řádky  o ženě v hávu všem známé zpěvačky. 

Přesto, musela jste se učit dělat po revoluci některé věci ve své profesi jinak?
Určitě ne. Důležité jsou kontakty a okruh lidí a ty jsem kolem sebe měla. Pravidla šoubyznysu zůstala stejná, měnily se jen podmínky a řekněme obchodní partneři. A hlavně po revoluci se spousta věcí zjednodušila. Třeba jednání se zahraničím. Na první porevoluční sólovou desku přišla nabídka od slovenského kolegy Vaša Patejdla. On byl jejím producentem i autorem písniček. Víte, mě nikdo nikdy nepřinutil dělat něco, co nechci. Neměla jsem nad sebou manažera, který by mi něco takového diktoval. Byla jsem manažerem sama sobě. To až teď v poslední době se o mě takto stará můj muž. Jasně jsme si ale řekli, že já zodpovídám za uměleckou stránku a on za tu provozní. Jsem to já, kdo vybírá písně a dělá dramaturgii koncertů.

Soud s kolegy z Golden Kids být musel, nechali mě v tom

Je-li váš muž zároveň vaším manažerem, nezaskřípe občas takové křížení rolí?
Lhala bych, kdybych řekla, že se někdy trochu nepřetlačujeme. Mívám občas jiný názor než on. Tak diskutujeme. Ale většinou dospějeme ke stejnému závěru. Rozbroje kvůli tomu nemáme.

Kdo má právo veta?
Co se umělecké stránky týče, určitě já. Co se týče produkční parkety, někdy jsem to já, kdo se podvolí.

Když jsme u smluv a produkční sféry, nemrzí vás celá ta známá novodobá kauza s bývalými kolegy z Golden Kids, která začala zrušením účasti Marty Kubišové na plánovaném turné ke 40. výročí tria v roce 2008 a skončila u soudu?
Velmi. Já čekám, kdy Marta i Václav dospějí k tomu, že to bylo špatně.

Proč si myslíte, že to tak dopadlo?
Osobně si s odstupem času myslím, že v tom největší roli sehrál management Marty. Všichni tři jsme si k plánovanému turné řekli, jak to chceme, a hlavně, že to chceme. Pak ale management nejspíš Martu přesvědčil, aby do toho nešla. To je můj názor.

Měla jste příležitost nebo chuť o tom s někým z nich mluvit?
Chtěla jsem. Martě jsem nějakou dobu po jejím vyslovení se o neúčasti na projektu neustále psala, abychom se sešly, že to nechápu, že je to celé nedorozumění. Ale k ničemu to nebylo, nebyla jsem vyslyšena.

Dodnes si myslíte, že byly skutečně nutné právní kroky z vaší strany?
Byly nutné. Víte, potom co jsme si my tři protagonisté řekli ano, rozjel se rychlík. Můj manžel, který zastupoval pořádající agenturu, pracuje rychlostí blesku. Takže se bookovaly sály, haly, vyráběly se plakáty… Byly v tom náklady a o to šlo. O ušlý zisk agentury.

Kdo náklady nakonec zaplatil?
V první fázi naše agentura, která si tuto nemalou částku pak uplatnila jako daňový odpočet. Po pravdě mě to velmi mrzí. Nečekala jsem, že mě v tom mí bývalí kolegové nechají. Byla to pro mě vyložená zrada a neseriózní jednání.

To samé si myslí strana druhá. Myslíte si, že příležitost vše uvést do pořádku ještě někdy přijde?
Nemůže přijít.

Ani lidsky?
Po tom všem si to dost dobře nedovedu představit. Ale nikdy neříkej nikdy.

RECENZE

Vondráčková zkusila šansony, její snaha zůstala v půli cesty

Zpěvačka Helena Vondráčková (make-up Zdeněk Fencl, oblečení Tatiana,...

Máte před sebou velký koncert v pražské O2 Aréně, který završuje vaše loňské jubilejní umělecké aktivity. Jaký byl onen uplynulý rok?
Uběhl ve velikém fofru. Vyšla mi tři elpíčka, dva CD boxy, knížka, nastudovala jsem muzikálovou roli v Muži se železnou maskou, v Německu jsem vystupovala na festivalu filmových pohádek, do toho točila televize a odzpívala koncerty v Polsku, tři narozeninové v Čechách i na Slovensku a teď mě čeká ten čtvrtý. Jednoduše smršť. Momentálně jsem šťastná, že mám trochu volno a budu se moci připravit na O2 Arénu, ze které jsem měla hrozný strach. Přece jen je to mé první vystoupení v ní. Ale naštěstí je vyprodaná.

Takže máte další snovou metu na dosah. Je ještě něco, co byste si v životě přála?
Už jsem prožila tolik věcí, že si nehýčkám vyložený sen. Mám za sebou Carnegie Hall, což je jedna z největších met, kterých jsem mohla dosáhnout. A musím říct, že jsem spokojená s tím, jak to v mém životě je. Přála bych si, aby mi vydržely hlasivky v pohodě a abych byla zdravá. Když budu fit, tak to, co budu kdykoliv chtít, se mi třeba s troškou štěstí podaří.

Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách: hlasujte pro vítěze druhého kola!

Léto v plavkách - Kos

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Dress code nemusí být v létě peklo. Pět tipů, jak na něj vyzrát

Výrazné kousky a doplňky mají na pracovišti stopku. Zbytečně by odváděly...

Formální oblečení může být pro někoho v parném horku jako noční můra. Dlouhé rukávy a upnutá sukně můžou rapidně...



K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí vůči ní. Na okolí působí jemněji, muži jsou...

Další z rubriky

Z lidí nesmíte dělat blbce, říká královna šumavské gastronomie

Češi jsou podle Sabiny Kmecové velmi nároční zákazníci.

Z anonymity velkoměsta šla s rodinou do místa, kde si každý vidí do talíře. Musela si zvykat na úplně jiný životní...

Nejmladší miliardářka světa Kylie Jennerová vydělala na svých rtech

Kylie v kampani na letní řadu vlastní kosmetiky Kylie Cosmetics.

Modelku, návrhářku, ale hlavně podnikatelku proslavila reality show rodiny Kardashianových. Podle časopisu Forbes se ve...

OBRAZEM: Prezidentský pár slaví stříbrnou svatbu. Jak se změnil za 25 let

Svatba předsedy ČSSD Miloše Zemana s Ivanou Bednarčíkovou proběhla v...

Prezident Miloš Zeman a jeho manželka Ivana slaví pětadvacáté výročí svatby. Tehdy předseda ČSSD Miloš Zeman si vzal...



Najdete na iDNES.cz