Hana Vagnerová: Nemusím lidi, kteří autoritativně rozhodují za druhé

Hana Vagnerová se díky roli Petry, kterou uvidí v neděli večer televizní diváci v příběhu Moje pravda, zamyslela nad tím, jak moc její život řídí vlastní matka. Je herečka také tak pod jejím vlivem jako Petra?

Moje pravda

Petra se snaží utéct od manžela. Jde to těžko. Velká láska je pryč a dnes se navzájem ničí. Zatím jen psychicky. Aby zastavila destruktivní hru a našla řešení, musí Petra poznat, jak velký podíl viny na rozpadu vztahu má ona sama, jak moc kopíruje chyby své matky a jak před opakováním špatného modelu ochránit vlastní dceru. Další epizodu z cyklu Nevinné lži, tentokrát s Hanou Vagnerovou, Janou Preissovou a Jiřím Vyorálkem v hlavních rolích, odvysílá ČT1 v neděli ve 20 hodin.

Zaujala vás role Petry v televizním filmu Moje pravda?
Líbilo se mi, že se hrdinka nachází v mezní životní situaci. Tím, jak nedokázala o věcech komunikovat, se sama zavřela do pasti a už kolem sebe jenom kopala. Ani si nevšimla, že jí její vlastní máma nutí žít život podle jejích pravidel. Potřebovala si projít těžkým obdobím a vymanit se z matčina vlivu, aby mohla konečně dospět.

Dokázala jste v ní najít nějakou paralelu se svým životem?

Uvědomuju si, že jsem díky neschopnosti o věcech naplno mluvit v minulosti už několikrát o nějaký vztah přišla. Teď se snažím být co nejvíc upřímná a komunikovat v klidu a na rovinu. Je to jedna ze zásadních věcí pro kamarádství i pro partnerství. Ale stejně tak jako moje postava ve filmu jsem se už několikrát v životě sama sobě dokázala ztratit.

Do jaké míry podle vás vztahy našich rodičů ovlivňují naše vztahy?
Myslím, že zásadně. Přejímáme podvědomě věci, které odmalička známe, anebo se naopak urputně snažíme být jiní. Ale prostředí, ve kterém vyrůstáme, má podle mého názoru obrovský vliv na to, jak budeme věci vnímat a jak budeme schopní žít ve vlastní rodině.

Pozorujete na sobě nějaké shodné rysy nebo vzorce chování s rodiči?
Určitě. Hrozně moc. Za některé jsem ráda, s některými bojuju. Asi jako každý. Ale já mám kliku, že jsem z rodiny, kde se máme všichni rádi a držíme při sobě. Takže vypořádat se s nějakými maličkostmi není až taková námaha.

Myslíte si, že se podobné vzorce chování dají změnit?

Myslím, že dají. Je důležité na sobě vědomě pracovat a uvědomovat si, kde je můj schovaný problém. Já jsem byla několikrát na takzvaných rodinných konstelacích a je to naprosto výborná věc.

Mají podle vás dospělé děti právo mluvit rodičům do života?
Záleží vždycky na konkrétním vztahu. Asi mají tendence radit, protože když jde o někoho blízkého, vždycky si přejeme, aby se měl co nejlíp, a může se nám zdát, že známe řešení. Ale nemám ráda, když někdo rozhoduje za někoho autoritativně a nutí ho do rozhodnutí, které by dotyčný sám neudělal. To mě naprosto vytáčí. A to nejen ve vztahu k rodičům nebo dětem.

A mají podle vás rodiče vlastně právo mluvit do života dospělým dětem?
Myslím, že pro rodiče je těžké si uvědomit, že jejich děti už jsou dospělé a mají vlastní životy, proto asi mají často tendence svým dětem život stále řídit a chránit je. Tak to bylo i s postavou mojí filmové maminky. Snažila se svojí dceru uchránit a tím víc jí ubližovala. Já mám v tomhle ohledu štěstí, že máma byla vždycky ochotná nás vyslechnout, nechala nám prostor se vybrečet a když jsme stáli o její názor, tak nám poradila. Ale rozhodnutí vždycky nechávala na nás a podporovala nás, ať jsme se rozhodli pro cokoli

Jak byste se v té filmové situaci Petry, kdy má dítě s manželem se sklony k násilí a generálskou matku, zachovala vy?

Já doufám, že bych celou situaci řešila jinak. Že bych ji nenechala dojít tak daleko a byla bych schopná se svým partnerem komunikovat klidněji, aby to tolik neničilo nás a hlavně naše dítě. Ale to jsou jen moje představy a přání. Můžu jen doufat, že bych to zvládla lépe.