Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šéfka Českého centra v Tokiu: Manželovi jsem utekla a opustila i práci

  0:38aktualizováno  0:38
Do Tokia odešla před téměř čtyřiceti lety za svým manželem. Oproti životu v komunistickém Československu na Evu Takamine čekala odlišná kultura a později také zjištění, že dobrodružná povaha jejího muže není slučitelná s manželstvím. V Japonsku zůstala i po rozvodu a teď tam jako ředitelka Českého centra propaguje rodnou zemi.

Eva Takamine, ředitelka Českého centra v Tokiu. | foto: Ondřej Košík

Čtěte v pondělí

Eva Takamine, ředitelka Českého centra v Tokiu.

Velký rozhovor s Evou Takamine čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Poprvé se do Japonska dostala ve svých šestnácti. Přijela tam s Kühnovým dětským sborem. Ze země byla nadšená, ale nenapadlo ji, že se tam jednou přestěhuje.

„Tehdy jsem díky sboru vůbec hodně cestovala. Měli jsme všichni služební pasy a poměrně často jsme vyjížděli na Západ. Skvělá životní zkušenost,“ vzpomíná Eva Takamine. Na zpáteční cestě z Japonska, která tenkrát trvala pět dní, se seznámila se svým o sedm let starším budoucím manželem. Ten tehdy žil v Paříži, kde dělal asistenta učitele karate.

Když dokončila gymnázium, nepokračovala dál ve studiu. „Rozhodli jsme se, že se vezmeme a začneme žít v Japonsku,“ říká. Adekvátně svému věku si myslela, že když vztah nevyjde, jednoduše se vrátí zpátky. Rodiče samozřejmě „viděli dál“ a svatbu jí rozmlouvali.

Eva Takamine

  • Narodila se před 57 lety v Liberci. Po studiích na gymnáziu v Praze odešla do Japonska. Jako dítě a dospívající se věnovala zpěvu a mimo jiné zpívala také v Kühnově sboru. Díky tomu procestovala řadu zemí světa. Na cestě z Japonska domů se seznámila i se svým budoucím manželem.

  • V Japonsku mimo jiné působila jako lektorka češtiny na ministerstvu zahraničních věcí, věnovala se tlumočnické a překladatelské práci.

  • Studovala na Sorbonně v Paříži a také fotografii ve fotografickém studiu Désir v Tokiu.

  • Patnáct let vykonávala funkci vedoucí PR oddělení v módní návrhářské firmě Jurgen Lehl v Tokiu.

  • Při práci se věnovala zpěvu a organizovala pravidelné sólové koncerty. V roce 2011 vydala CD My Favorite Things.

  • Od roku 2013 v Českém centru Tokio působí jako ředitelka.

„Měli o mě strach, nikdo tady nevěděl, co tam na mě čeká, jaké to tam bude. Dobře to vystihla babička ze Šumavy, která řekla, že pro ni je to, jako kdybych umřela, což tenkrát opravdu tak bylo. Sice jsem se vystěhovala oficiálně, nešlo o emigraci, ale Japonsko bylo daleko a cesta dlouhá a drahá. Teoreticky se šlo vrátit, prakticky ne, protože jsem měla svoji hrdost,“ říká dnes Eva Takamine.

V Japonsku pro ni bylo všechno jiné. Manžel sice v dopisech psal, že sehnal bydlení, ale v Tokiu na ni čekal malý byt sotva o patnácti metrech čtverečních.

„Byl to miniaturní pokoj s kuchyňkou. Já byla panelákové dítě zvyklé na málo prostoru, ale tohle byl extrém. A navíc tam byla zima. První zimu jsem byla pořád nastydlá, vzpomíná Eva Takamine.

Nebyl to jediný šok, postupně přišlo i rozčarování z manželství. „Nechci říct, že byl nezodpovědný, spoustu věcí si ani neuvědomoval, on byl spíš takové velké dítě, dobrodruh. Vylezl třeba na nějakou horu a řekl, že to udělal pro mě,“ říká. Problém byl ten, že jeho práce oba dva neuživila.

„Ze studentského života, kdy se o vás starají rodiče, jsem se najednou musela v cizí zemi postarat sama o sebe.“

Když se nakonec rozhodla pro rozvod, byl dramatický. Tehdy v devadesátých letech se lidé v Japonsku už sice rozváděli, ale její muž něco takového odmítl.

„Musela jsem utéct, práci, kterou jsem dělala, jsem opustila, aby mě nenašel. Měla jsem strach. Vím, že jsem pro něj hodně znamenala, ale taky jsem měla svoje potřeby, což si on neuvědomoval,“ líčí svůj příběh. I přes potíže Eva Takamine po rozvodu dál v Japonsku zůstala, vypracovala se a od roku 2013 působí v Českém centru Tokio jako ředitelka. 

Autor:



Nejčtenější

Máma neví, že mě baví zabíjení, řekla dvanáctiletá dcera ve Výměně manželek

Blanka s přítelem Valentýnem a jejich nejmladší dcerka Saša.

Mia žije s přítelem a dvěma dětmi v Kladně. I když je jí teprve 25 let, o jejich výchově má docela přesnou představu....

VIDEO: Jak se ze služky Gottwaldové stala první dáma. A lidé se jí smáli

Marta Gottwaldová (Na snímku z roku 1948)

Toužila být obdivována jako její předchůdkyně Hana Benešová. Jenže Martě Gottwaldové, která začínala jako služka a...



Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Tchyně Martina a zeť Ján se v porodnici, kam doprovázeli Marii k porodu, hodně...

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec skončí. Jiná o něj žadoní, ale nakonec porodí...

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Jak nosit džíny čtyřikrát jinak?

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude rozumět s naším typem postavy, a máme...

Pětkrát o očekávání: Submisivní muž ženě neimponuje, říká psycholožka

Ilustrační snímek

„Bez ohledu na proměnu společnosti a generační rozdíly očekává stále žena většinou muže, který bude vůdčí osobností,...

Další z rubriky

Švédka chce být rekordmankou a touží po největším pozadí na světě

Natasha Crownová chce být zapsána v knize rekordů jako žena s největším pozadím...

Natasha Crownová (24) se považuje za modelku. Podle svých vlastních slov je stejně pohledná jako její hubenější...

VIDEO: Jak se ze služky Gottwaldové stala první dáma. A lidé se jí smáli

Marta Gottwaldová (Na snímku z roku 1948)

Toužila být obdivována jako její předchůdkyně Hana Benešová. Jenže Martě Gottwaldové, která začínala jako služka a...

Jsem tak trochu rebelující černá ovce rodiny, říká sestřička z Ordinace

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Ha Thanh Špetlíková, která je známá jako zdravotní sestřička ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, dostala svou první...



Najdete na iDNES.cz