Takhle na chlapce vzpomíná: "Filip byl největší smíšek z rodiny, třídní komik, stejně starý, jako je náš syn Cyril, o dva a půl roku mladší než Krištof, takže spolu kluci vyrůstali. Odmalička byl úplně jiný. Pořád zpíval, tancoval. Hrozně rád se oblékal. Jeho ségry říkaly, že jim nikdo neporadil líp, co si vzít na sebe nebo jaký účes by jim slušel..."
Čtěte ve čtvrtek
Velký rozhovor s Ester Janečkovou o tom, proč se její synovec zabil a co nám vzkazuje, čtěte zítra v Magazínu DNES.
Od září měl bydlet v Praze u rodiny Ester Janečkové. Dnes už si je jistá, co Filipa táhlo: Praha je mnohem méně homofobní než menší města. "Asi tři dny před smrtí měl za školní úkol popsat sám sebe, ale text mu nějak sklouzl a on v něm začal řešit, jak mu vadí rasismus, odsudky odlišného chování a podobné věci. Zjevně byl přecitlivělý, čehož jsme si nikdo pořádně nevšiml. V dopise na rozloučenou píše, že nechce žít v netolerantní společnosti."
Mimochodem ten dopis měl zřejmě promyšlený. "Přesně napsal, komu co odkazuje, nachystal si kupičku oblečení do rakve, k jedné knížce dal vzkaz, tuhle vraťte mé spolužačce. A každému z nás, z rodiny, napsal nádherný dlouhý vzkaz."
Filip se poprvé se svojí orientací svěřil v prosinci jedné své sestře, po Vánocích druhé, a té řekl, že další, za kým chce jít, bude teta Ester. "Chtěl to udělat v půlce ledna na oslavě třetích narozenin naší dcery Sáry, jenomže tam byl bohužel zmatek a já si vůbec nevšimla, že se mnou chce mluvit," vzpomíná Janečková.
