Třikrát "halí, belí", poprvé napít, přikrýt, podruhé napít, jednou o Červené karkulce, na záchod, definitivně přikrýt a zhasnout.
Takto a podobně vypadají uspávací rituály v mnohých rodinách. Někde smí plyšový medvěd ležet jen vpravo, nikoli na opačné straně, jinde neusne batole jinak než s plenou přes obličej.
"Záleží na rodičích, co všechno jsou ochotni pro usnutí svých dětí udělat," říká Marie Mesanyová z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny.
Na druhou stranu jsou uspávací rituály přirozené. "Rituál začne automaticky navozovat uklidnění. Pravidelně se opakující klidná činnost v sobě nese i informaci, že bude následovat spánek," doplňuje Mesanyová.
Co děláme špatně, že dítě nespí?
Dobrý spánek je především výsledkem dobrých usínacích návyků. Podle Ivy Příhodové z Centra poruch spánku a bdění Neurologické kliniky I. lékařské fakulty v Praze narůstají problémy s nespavostí především u kojenců a batolat.
Za podstatnou část těchto poruch jsou odpovědné nesprávné návyky a přístup rodiny. "Vysvětlení je zřejmě v benevolentnější výchově se snahou dítě co nejméně omezovat a přizpůsobit se jeho potřebám," říká Příhodová.
S tím, jak lidé nevyrůstají v širokých rodinách jako dříve, nemají dnešní rodiče vzor chování ke svým potomkům a ve své výchově tápou.
Psychoterapeutka Jana Schmidtová vysvětluje vyšší výskyt spánkových poruch ještě dalším faktorem, a to narůstajícím počtem dětí vychovávaných v neúplné rodině spolu s velkou pracovní vytížeností rodičů, kteří pak mají na dítě méně času.
"Významným trendem současnosti je zvyšující se zátěž dětí, které se musí vyrovnávat více se stresujícími událostmi v rodině i mimo ni, rovněž tak zvyšující se tlak na jejich výkon. Tyto všechny okolnosti se podílejí na vyšším výskytu spánkových poruch u dětí."
Dítě by nemělo spát v posteli s rodiči
Dítě by se mělo naučit, že v noci se neděje nic zajímavého a vzrušujícího, a toto vědomí mu pomůže znovu usnout bez obav, že o něco přichází.
Málokterá matka však dokáže na pláč chvíli nereagovat a vzápětí si dítě bere k sobě do postele, někdy ho do své postele rovnou ukládá k spánku. Co si o sdílení lůžka s miminkem a batoletem myslí odborníci?
Psychiatrička a psychoterapeutka Jana Schmidtová z pražského klinického a poradenského institutu Aktip říká: "Není důležité, zda spí dítě s matkou přímo v posteli, nebo má postýlku vedle její. Důležité je, aby byla matka nablízku vždy, když to dítě potřebuje. Dítě může spát samo ve chvíli, kdy již spí celou noc, nejdříve ve dvou až třech letech."
K tomu však dodává, že dítě nad pět let už by v posteli s matkou spát nemělo. "Nejen že to může narušit vzájemné vztahy rodičů, ale dítě se také musí vyrovnat s tím, že matka patří k otci. Pokud se toto oddělení od matky neuskuteční, může se to odrazit v obtížích v partnerských vztazích v dospělosti," vysvětluje Schmidtová.
Před spaním s kojencem v jedné posteli varují dětští lékaři v souvislosti s takzvaným syndromem náhlého úmrtí. Postel dospělých je totiž plná polštářů a jiných měkkých objektů, kvůli kterým by se miminko mohlo ve spánku udusit.
Naopak sdílení jedné místnosti na spaní odborníci na tento syndrom doporučují, rodiče tak mají větší kontrolu.
Usnadněte dítěti usínání
• Držte se režimu
Nic není pro spánek dítěte od miminka po maturanta důležitější než pravidelnost. Naučte dítě chodit spát a vstávat ve stejnou hodinu, kojenec by měl spát 15 až 19 hodin, tříleté dítě kolem 12 hodin, puberťák 8 až 9 hodin. O víkendu školáci mohou spát maximálně o dvě hodiny déle než přes týden.
• Dopřejte dítěti rituály
Před uložením dodržujte stále stejné úkony, které jsou pro dítě vodítkem na cestě k spánku. Pomůže teplá koupel nebo uvolňující masáž, ale jen tehdy, když má na dítě uklidňující efekt, některé děti totiž při masáži přímo ožijí. Vyprávějte pohádku s dobrým koncem, zrekapitulujte příjemné události právě končícího dne, zazpívejte ukolébavku.
• Vynechejte hádky a televizi
Zvláště s dětmi v pubertě je těžké někdy vyjít, ale je lepší nechat řešení nepříjemných problémů až na druhý den. Dítě by také nemělo sledovat televizi nebo hrát dramatické hry na počítači těsně před spaním, mohly by je rozrušit a obtížně by usínalo. U postele by vůbec neměl být počítač, televize, ani zapnutý mobil, protože postel je určená ke spánku, nikoli k práci nebo trávení volného času.
• Myslete na bezpečnost
Kojence nikdy nenechávejte spát na bříšku, na měkké podložce a v přetopené místnosti. Tyto skutečnosti totiž zvyšují riziko náhlého úmrtí nejmenších dětí. Také dobře zvažte pořízení palandy pro malé dítě - musí být schopné slézt i vylézt samo. Do předsíně a na záchod můžete nainstalovat fotobuňku, aby se dítě v noci rychle zorientovalo.
• Zkuste metodu 5-10-20
Pokud dítě po uložení pláče, vydržte pět minut nereagovat a teprve pak k němu přijďte. Pohlaďte mu záda, přikryjte ho a znovu odejděte. Rozhodně potomka neberte z postýlky, nerozsvěcejte, mluvte minimálně a potichu. Měl by se naučit, že noc je obdobím odpočinku. Pláče-li dál, vytrvejte dalších deset minut, pak opakujte pohlazení po zádech a ujištění, že jste nablízku. Další návštěvy by se měly odehrávat ve dvacetiminutových intervalech.
