Její babička Anna Žídková vydala svou první knihu v šestasedmdesáti letech. Od té doby už jich napsala sedm. Ještě zajímavější je, odkud vlastně pochází. Je totiž nalezenec a do tří let let žila v dětském domově. "Ten byl v Budapešti. Přitom se ale babička prý měla narodit na Ukrajině. Je záhada, jak se do Maďarska dostala," vypráví Berenika Kohoutová.
Vizitka:Berenika Kohoutová (21) se narodila v Praze Ireně Obermannové a Danielu Kohoutovi. Na Gymnáziu Jana Nerudy studovala klasický zpěv, poté přestoupila na hereckou konzervatoř. Hrála v divadlech Na Fidlovačce, Jiřího Grossmanna, Komedie, Švandově divadle. V televizi se zviditelnila rolí dcery zneužívané otcem ve filmu Tatínkova holčička (Soukromé pasti), nyní je k vidění v seriálech Ulice a Život je ples. Zpívala v kapelách One Big Boat, Discoballs, nyní působí ve skupině Femme Plastique. |
"Kdo je její matka, měl vědět jeden z tamějších doktorů a babičce to měl říct, až vyroste. Ale to se nepovedlo. Navíc ten domov je už zrušený, tak je těžké cokoliv vypátrat. Ona má spoustu teorií – že její maminka zemřela při porodu, že má zfalšovaný rodný list. Nakonec si před lety nechala prozkoumat DNA a zjistila, že je Židovka z nějaké staré izraelské rodiny. Ale to jsme tušily, protože ona se vždycky chovala jako typická Židovka."
Bereniky maminka, známá spisovatelka Irena Obermannová, razila při výchově svých dcer liberální výchovu. A tak v patnácti letech Berenika Kohoutová vyrazila s kamarádkou na festival, na což dodnes ráda vzpomíná.
"Taky to dnes moc nechápu, nejspíš asi nevěděla, o co přesně jde," připouští. "Vždycky se o nás hrozně bála, ale zase nám tyhle věci nechtěla upřít. Pustila nás a pak doma trnula. Takže jsme s kamarádkou odjely na tři dny na Mighty Sound Festival v Táboře. Tam se o nás starali pankáči, kteří měli oči navrch hlavy z toho, kolik nám je. Přežily jsme to a byly jsme šťastný."
Sestra Rozálie je o šest let starší, studuje FAMU a točí filmy. "Je workoholik. Já jsem strašně líná, je mi plno věcí jedno," komentuje to mladá herečka a zpěvačka kapely Femme Plastique.
Coby děti se spolu praly, ale později ji vzala na milost. "Teď jsem si dala za úkol ji rozhýbat, už stárne a začíná být nudná – až si to přečte, zabije mě (smích). Když spolu jdeme na večeři, končí to tak, že se celkem dost opijeme. Vystačíme si samy, máme skvělý večírky. Umíme za to vzít," směje se Berenika Kohoutová.
Přestože vyrůstala mezi samými ženami, nemá prý ráda feminismus. "Jen ten extrémní, kdy ty ženské se za každou cenu chtějí rovnat chlapům a jde jim jen o to, dokázat, že je k životu nepotřebují. Proč bych ale měla sekat dřevo, když to neumím a chlapovi to půjde líp? Jinak jsem samozřejmě ráda za emancipaci. Přirozená dělba práce je v pořádku. Já třeba nevařím, učit se to zatím nehodlám, takže když to umí chlap, beru to jako plus."
