4. místo: Jak se u nás peklo vánoční cukroví
Moje maminka s příchodem prosince pravidelně vzdychá: „Raději bych vařila pro dvacet lidí než pekla na Vánoce.“ Přitom je hospodyňkou snadno srovnatelnou s Magdalenou Dobromilou Rettigovou - vařit, smažit, grilovat, fritovat, dusit, nakládat, konzervovat, udit i zavařovat umí. Jen v tom pečení to trochu pokulhává.
Vánoční tradice se u nás vždy odbývala kupovanými lineckými kolečky a cukrovím od různých kamarádek, které napekly dvacet druhů (od každého dva plechy) a teď neví, co s tím...
Minulý rok však maminka podlehla nátlaku a sama od sebe navrhla, že bychom mohly na Vánoce něco upéct. Aktivně vyhledala v knihách recepty, nakoupila kila mouky, cukru a másla, mě pak vyslala pro formičky. V obchodě jsem se dozvěděla, že tyhle serepetičky se přece dědí z matky na dceru a že 20. prosinec je na nákup takových důležitých věcí pozdě. Vyžebrala jsem poslední šesticípou hvězdičku na linecké a doma se rozhodla, že skleničky na panáky poslouží stejně dobře.
Cukroví jsme začaly péct 23. prosince ve dvě hodiny odpoledne. „Tak s čím začneme?“ zeptala jsem se, když jsem přišla do kuchyně. Maminka tam stála s kuchařkou v ruce a snažila se přijít na význam pokynu „Utřete žloutky s cukrem“. Já si lila rum do čaje a vesele navrhovala: „Co třeba rumový kuličky nebo rumová roláda?“ „Začneme s něčím, co se peče,“ rozhodla chytře a posunula si brýle na nose. Využila toho, že měla přede mnou náskok, do té doby jsem si samozřejmě myslela, že rumové kuličky se také pečou.
Začala jsem tedy diktovat recept na vanilkové rohlíčky a maminka vše sypala do misky. Počátečním neúspěchům (vajíčko na koberci, mouka ve vlasech) jsme se nervózně zasmály a jaly se hňácat ze slizkého těsta rohlíčky. Nebylo to snadné, hmota se lepila na prsty a tvarovat nešlo tak rychle, jak jsme si představovaly. U patnáctého rohlíčku maminka řekla, že ji to nebaví. Poté začala tvořit přímo rohlíky, aby to rychleji ubývalo. Plech byl strčen do trouby a začalo se s avizovanými rumovými kuličkami.
Maminka pro začátek do misky vylila rovnou čtvrtku rumu, aby to „alespoň nějak chutnalo...“ A já, omráčena tou vůní, vyráběla šišaté hroudy, které se poté obalovaly v kokosu. Ujídaly jsme ostošest a na rohlíčky se samozřejmě zapomnělo. Výsledkem pak byla jedna nahnědlá placka, z níž jsme odlomovaly obdelníky a připálená místa skrývaly pod vrstvou horké čokolády. Chutnaly ale překvapivě dobře a v kombinaci s horkým čajem šly bez problémů ukousnout.
Forma na linecké hvězdičky nebyla nejlepší volbou. Těsto z ní nešlo vyndat, vyklepat ani vyšťouchnout, každá hvězda měla trochu jiný tvar a slepování připomínalo pexeso. Pokoušely jsme se najít alespoň trochu totožné dvojice a odhadnout od oka množství marmelády, kterou namažeme mezi ně. Všechno se lámalo, zadní kusy z plechu byly tmavě hnědé, přední zase nedopečené.
Tím jsme s vánočním cukrovím sekly nadobro. Tento rok se chceme navrátit ke starému modelu, něco se koupí, něco dostaneme a radši se dosyta najíme obalovaného celeru a bramborového salátu.
Lenka Veverková
