Děti totiž nepotřebují v osmi letech umět hrát tenis, ovládat základy programování a plynně hovořit dvěma jazyky, potřebují rodiče, kteří na ně mají čas, naslouchají jim a jdou jim příkladem.
Milovat, ale ohraničovat
Vychovávat dítě nevypadá jen jako náročný úkol, ono to náročné opravdu je. Zatímco pro oprávnění k řízení auta musíme projít teoretickou přípravou, pak praktickým tréninkem a nakonec ještě složit zkoušky, k vychovávání dětí nám stačí to, že jsme je zplodili. A čím víc máme informací o tom, jak se to správně dělá - ať už od tchyně, z knížek nebo od matek v sousedství - tím víc v tom plaveme.
"Moji rodiče byli na mě a na bratra hodně přísní. Vyznávali heslo, že je škoda rány, která padne vedle, že ohýbat se má proutek, dokud je mladý," říká třicetiletá Eva. "A tak jsem rozhodnutá, že svoje děti budu vychovávat úplně opačně. Žádné zákazy, příkazy, bití, ale mazlení, láska a tolerance," dodává.
Jenže žádný extrém není ideální. Není sporu o tom, že děti potřebují bezpodmínečnou rodičovskou lásku, ale kromě toho bychom jim neměli zapomenout nastavit mantinely. Nejen proto, aby z nich nevyrostli nevychovaní spratci, ale zejména proto, že děti bez hranic jsou v širém světě ztracené, nemají pevnou půdu pod nohama a nevnímají své rodiče jako autoritu.
Podle renomované dětské psycholožky Jiřiny Prekopové potřebuje dítě ke svému plnému rozvoji zároveň dva principy: lásku a řád. "Stále častěji se setkávám s rodiči naprosto psychicky vyčerpanými výchovou dítěte," píše v knize Malý tyran. "Jsou svým potomkem zotročení, ačkoliv mu chtěli dát svobodu a v tomto duchu ho vést. Nevědí už, jak dál, protože se k nitru svého dítěte nemohou dostat ani laskavým chováním, ani pochvalou a pokáráním. Jsou to rodiče, kteří už téměř litují, že přivedli na svět dítě..."
Co může mít vliv na vývoj dítěte?
Zdroj Jiřina Prekopová: I rodiče by měli dělat chyby (Portál) |
Jsem tu a poslouchám tě
"Můj syn mě vůbec neposlouchá. Můžu mu říkat, co chci, ale on jen něco zabručí a dál si ťuká do počítače," stěžuje si Ludmila, maminka patnáctiletého Honzy. Možná však jeho chování není jen projevem puberty, ale také reakcí na to, jak se k němu už odmalička chovali jeho rodiče. Když za námi potomek chodí s obrázkem, který namaloval, měli bychom si vždycky najít čas na jeho prohlédnutí i pochvalu. Nádobí nebo škrábání brambor totiž počká a je škoda promarnit každou šanci, kdy můžeme dát dítěti najevo, že nás zajímá a je pro nás důležité.
"Pro vývoj dítěte je velmi důležitá podpora aktivní pozornosti, kdy oslovený reaguje na výzvu okamžitě, stejně jako aktivní naslouchání," vysvětluje Prekopová. Podle ní si mnoho lidí nemyslí, že by se tyto schopnosti měly u dítěte rozvíjet, a pak se diví, proč dítě ve škole neposlouchá výzvy učitele. Často bývá takový nedostatek diagnostikován jako syndrom deficitu pozornosti (ADHD) a dítěti se předepíše nějaké psychofarmakum.
"To je ale všechno příliš pozdě, protože s nácvikem není možno začít nikdy dostatečně brzy," upozorňuje psycholožka. Základ pro komunikaci, tedy pro reagování a aktivní naslouchání, vzniká ještě před porodem, v matčině těle. Když dítě slyší matčin hlas a podle toho reaguje pohyby, je na matce, aby zase ona hlasem a pohyby reagovala na dítě.
Hlavně být spolu
Jedním z nejvzácnějších darů, které můžeme svým dětem dát, je naše přítomnost. Rodiče, kteří jsou úspěšní v práci a budují si kariéru, mohou sice poskytnout svým dětem lepší a dražší hračky, nebo jim zaplatit kvalitní učitele klavíru či trenéry baletu, ale často jsou tak zaneprázdnění, že na své děti mají jen minimum času.
"Odepřít dítěti společný čas je skutečně vážná chyba," varuje Jiřina Prekopová, autorka knihy I rodiče by měli dělat chyby, kterou vydalo nakladatelství Portál. Podle ní by si měli máma s tátou vyhradit pro své děti co nejvíce společného času na mazlení, hru, pozorování, pochvalu, vyprávění o společných zážitcích...
Protože to, co do dítěte vložíme v prvních pěti deseti letech jeho života, se nám v blízké budoucnosti vrátí. A i na nás je, jestli to budou léta plná pohodového rodinného soužití nebo krutých generačních sporů a adolescentních vylomenin. A navíc - malé a roztomilé jsou naše děti jen chvilku. Byla by škoda prošustrovat těch pár vzácných let a vyměnit společné chvíle za novější auto, vyšší pracovní pozici nebo další díl televizního seriálu...
