Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Češky se neumějí prodat, stěžuje si módní návrhářka Klára Nademlýnská

  5:12aktualizováno  5:12
Když si ještě před maturitou brala o osm let staršího cizince, moc lidí vztahu dlouhou životnost nedávalo. Ona budoucí módní návrhářka, on fotograf, kolem kterého se věčně točí modelky. Manželství ale přečkalo drsné začátky jejich kariér v Paříži i podnikání v Praze.

Klára Nademlýnská. | foto: Lucie Robinson

Když se rozhlížím po vašem ateliéru, vypadá to tu jako před stěhováním. Chystáte se změnit adresu?
Ne, já všechny ty věci kolem sebe potřebuju k práci. Rozházené časopisy, papíry, kousky látek, návrhy, keramika od syna... Když to pozoruju, dostávám nápady.

Dokážete v tom zmatku něco najít?
Bez problémů, spíš ve sterilním prostředí, kde jsou věci pečlivě vyrovnané, bych nevěděla, co kde je.

Asi to patří k umělecké povaze. Stůl naší módní redaktorky vypadá stejně a my ostatní chodíme obloukem kolem, abychom jí tam neuklidily.
U nás takhle funguje manžel. (smích) On je přes pořádek a občas se kvůli tomu hádáme. Sbírám hračky, mám ráda bižuterii, po bytě visí spousty zarámovaných fotek, postávají vázy, misky. A můj manžel tohle zrovna nemusí.

Říká vám, ať si uklidíte?
Kolikrát přijde a komentuje, co všechno mám na stole. Uklidím, ale za chvíli stejně leží jedna věc přes druhou. Ve většině domácností bývá na nepořádek chlap, u nás máme mě.

Je manžel puntičkář?
Na pracovním stole mu taky leží všechno možné, ale ateliér má perfektně uklizený.

Umíte se zbavovat starých věcí?
Dost těžko, je mi líto třeba vzorků látek, ale i oblečení a můj šatník kvůli tomu praská ve švech.

Klára Nademlýnská.

Co byste si na sebe nikdy neoblékla?
Na to nedokážu odpovědět. Někdy ženy prohlašují, že by v něčem v životě nevyšly, ale po čase změní názor a zjistí, že jim zrovna ta věc sluší. Já se v oblečení musím cítit dobře, potřebuju mít pocit, že je to moje druhá kůže. Jinak vím, že je zle.

Koupíte si přesto občas něco, co vám tak úplně nesedí?
Už jsem se to odnaučila. Dřív jsem to dělala, ale takový kousek jsem si stejně nakonec na sebe nikdy nevzala a jen mi zabíral místo.

Jste ráno před šatníkem nerozhodná?
Oblékám se intuitivně a rychle, postávání před šatníkem nemám ráda. A hlavně na to nemám čas, protože vozím syna do školy. Pro mě je podstatnější se pořádně nasnídat, bez jídla bych nemohla přes den fungovat.

S manželem jste v osmnácti odešla do Francie. V který moment jste se rozhodli?
Od začátku vztahu jsme přemýšleli, že půjdeme někam do ciziny, v komunistickém Československu jsme před sebou neměli žádnou budoucnost. Čekali jsme jen na moji maturitu.

VIZITKA

* Klára Nademlýnská (40) se narodila v Praze.
* Vystudovala Střední průmyslovou školu oděvní v Praze.
* Po maturitě odešla v roce 1988 do Paříže, kde nejdříve pracovala jako modelka. Sedm let dělala modelistku střihů a po čase začala spolupracovat na kolekcích jako návrhářka. V roce 1994 představila svoji první autorskou kolekci.
* V roce 1998 založila vlastní firmu a otevřela si butik v Dlouhé ulici v Praze, kde sídlí dosud. Navrhovala i modely pro firmu Pietro Filipi.
* Od roku 2001 byla do letoška tváří značky Klára Nademlýnská modelka Tereza Maxová.
* Je vdaná, jejím manželem je fotograf Goran Tačevski, který pochází z bývalé Jugoslávie. Mají spolu devítiletého syna Natana.

Bylo těžké před rodiči obhájit o osm let staršího muže, navíc cizince?
Překvapivě to víc než rodiče řešili lidé v mém okolí. Nechápali, jak si můžu vzít cizince. Moji rodiče Gorana přijali normálně, asi to bylo tím, že jsme spolu vždycky mluvili na rovinu a nic jsme před sebou netajili.

Manžel pochází z bývalé Jugoslávie. Kde jste se vlastně seznámili?
V Praze při pořádání studentských módních přehlídek. Já byla na oděvní průmyslovce, on studoval FAMU.

Co vás na něm tak zaujalo?
Oba jsme si navzájem okamžitě padli do oka, bylo to dost spontánní. Goran měl v tu dobu jiný vztah, hodně to řešil a nakonec se rozhodl pro mě, přestože mezi námi byl osmiletý věkový rozdíl. Dnes se nad tím nikdo nepozastaví, ale tenkrát to bylo dost neobvyklé.

Tušili jste, co vás čeká v Paříži?
Absolutně ne, nevěděli jsme, do čeho jdeme, neuměli francouzsky, neměli žádné kontakty, přesto jsme to riskli.

Vážně jste tam nikoho neznali?
Tři lidi, ale nevěděli jsme, kam nás nasměrují. Na začátek jsme měli nějaké peníze, které manžel našetřil ještě jako student ze zakázek, ale rychle padly na bydlení a režii. Než jsme se trochu zorientovali, naučili jazyk, získali známosti a začali vydělávat aspoň nějaké peníze, trvalo to dva roky a byly to tvrdé dva roky.

Čím jste v cizině začínala?
Jako modelka. Díky tomu jsem se seznamovala s lidmi z oboru. A taky jsem pomáhala manželovi při focení se stylingem. Pak přišla kamarádka a řekla, že nakupuje u jedné francouzské značky, která právě hledá modelistku střihů. Domluvila mi schůzku, dva týdny jsem tam byla na zkoušku a nakonec zůstala sedm let.

Jak vás přijali Francouzi bez znalosti řeči?
Začátky byly drsné. Francouzi, i když na ně mluvíte anglicky a oni řeč umí, tak vám odpovídají francouzsky. Ale na druhou stranu máme z úplných začátků dodnes pár dobrých kamarádů.

Co pobyt v cizím prostředí udělal s vaším začínajícím manželstvím?
Říká se, že taková situace buď partnery rozdělí, nebo spojí. My jsme naštěstí byli ten druhý případ. Sblížilo nás to.

Měli jste někdy sbalené kufry a řekli si, že odjedete, protože se vám Paříži nedařilo?
I když byly situace, kdy jsme byli bez peněz, jeden čas jsme zase nemohli sehnat bydlení a stěhovali se z bytu do bytu, sbalené kufry jsme nikdy neměli. Do Prahy jsem chtěla až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že budu pracovat sama na sebe.

V Paříži byste jako módní návrhářka prorážela hůř?
Asi by to taky šlo, ale bylo by to komplikovanější a podstatně dražší. Tady u nás se všechno teprve rozjíždělo. Rozhodně bylo lehčí tu sehnat místo pro butik, v Paříži byl v tomto směru trh přesycený. Na druhou stranu dodavatele bylo lehčí sehnat tam a z počátku jsem si ve Francii nechávala šít i některé věci.

V který moment si na sebe začal butik v Praze vydělávat?
Po pěti letech se to přehouplo do fáze, kdy jsem ho nemusela dotovat.

Kdo vám do té doby pomáhal?
Rodiče a manžel, investice byly z počátku obrovské.

Klára Nademlýnská.

Vy jste si začátky podnikání po dvou letech "zkomplikovala" ještě dítětem. Mohla jste si dovolit zůstat nějakou dobu doma?
To nepřipadalo v úvahu. S Natanem jsem hned pracovala. Býval se mnou v ateliéru, když jsem jela na veletrh látek, doprovázela nás maminka nebo manžel. Vypadalo to tak, že oni venku vozili kočárek, a když měl Natan hlad, šla jsem kojit.

Byla jste tam mezi ostatními ženami rarita?
V tu dobu na veletrhy jezdilo s miminkem docela dost žen. Dříve něco takového vidět moc nebylo, zřejmě ženy zůstávaly na mateřské, děti jim někdo hlídal nebo firmy posílaly bezdětné, ale tenkrát po roce 2000 bylo poměrně často vidět, že žena měla u sebe mimino a do toho vybírala látky.

Kojila jste na veřejnosti?
Určitě.

Měli proto všichni pochopení?
Nikdo mi to nevyčetl a i kdyby, bylo by mi to jedno. Když dítě začne brečet, musíte řešit jeho hlad, ne to, co si myslí ostatní. My jsme to měli zařízené tak, že na mě manžel nebo maminka zamávala a já věděla, že je čas krmení. Takoví Italové byli v podobných situacích nesmírně ochotní. Pustili mě k sobě do kanceláře a nabídli, ať jsem tam s Natanem tak dlouho, jak budu potřebovat.

Po návratu z Paříže jste se zabydleli v Praze. Manžel se nikdy nechtěl vrátit domů?
Ne, vždycky ho lákal Západ a ani dnes nedělá jen v Česku. Má větší část klientely v zahraničí a je často na cestách. Až před třemi roky se ozvalo volání moře a on propadnul lodím. Kromě focení začal zastupovat několik lodních značek a prodává lodě.

Předpokládám, že už máte svoji rodinnou loď.
No samozřejmě! (smích) Když o ní manžel začal mluvit, navrhla jsem, abychom si nějakou na zkoušku půjčili. Ale on je ten typ muže, co se do všeho vrhá po hlavě, tak jsme si ji rovnou koupili. Já jsem vlastně nijak výrazně neprotestovala, protože z dětství mám na vodu krásné vzpomínky. Můj dědeček byl lodní inženýr, sám si postavil katamarán a jezdili jsme s ním po Vltavě. S babičkou se pak vydávali ještě dál přes východní Německo k moři.

Žijí ještě manželovi rodiče?
Ne, ale v Záhřebu má zbytek rodiny a cestou k moři se u nich vždycky zastavíme.

Naučil syna chorvatsky?
Ne, říká, že až Natan bude potřebovat chorvatštinu, naučí se ji. Leccos pochytil, dovede si třeba objednat v restauraci. S příbuznými se domlouvá česko-chorvatsky.

Jak doma oslavujete Vánoce?
Klasicky česky. Nevaříme ani chorvatská jídla, manžel měl jedno období, kdy rád vařil, ale dělal mezinárodní kuchyni.

Je rozdíl mezi českými muži a těmi z jihu?
Podle mě jsou obecně jižané k ženám daleko pozornější. A také mi čeští muži přijdou trochu jako líní Honzové z pohádky. Neplatí to obecně, ale dost často to tak bývá. Lidé z jihu jsou daleko vřelejší, otevřenější, a to mám ráda.

Manžel není líný Honza?
Doma pomáhá, neleží jen na pohovce.

Žárlíte někdy na modelky, které fotí?
Kdybych se stresovala z toho, že se dívá na holky, už dávno bych se zbláznila. Často spolu pracujeme, bavíme se o tom, jak která vypadá. Beru to jako svoji práci. Z krásy modelek si vrásky nedělám.

Má už svůj styl v oblékání váš devítiletý syn?
Teď je v období skatu, kdy nosí čepice s rovným kšiltem, volné kapsáčové kalhoty a trička, nejlépe s nějakou lebkou. Zatím se strefuju do jeho vkusu a nakupuju mu sama.

Manželovi taky?
On má rád košile, ty mu klidně vyberu. Jeho styl jsou džíny nebo sportovní kalhoty. Když si oblíbí nějaký střih a značku, pořídí si hned víc věcí najednou, aby se nemusel do obchodu vracet. Co já vím, tak to tak dělá dost mužů. V tom mají oblékání jednodušší než ženy.

Klára Nademlýnská.Klára Nademlýnská.

Zatímco my procházíme jeden obchod za druhým a vybíráme, jestli někde nemají něco lepšího. Kde se to v nás ženách bere?
Pro většinu žen je nakupování oblečení určitý druh terapie, děláme si tím radost. Ale podobně to mají i muži, jen terapii podstupují v úplně jiných obchodech. Manžel například z každé zahraniční cesty přiveze domů nějaké boty a taky si rád dělá radost hodinkami...

Jakou my Češky děláme největší chybu při výběru oblečení?
Neřídíme se samy sebou. Necháme se strhnout tím, co vidíme v obchodech a v módních magazínech. Určitě je důležité sledovat módu, mít přehled, co je moderní, ale ve finále by měla každá žena dát sama na sebe a nebát se zainvestovat do kvalitnějších dražších kousků, které vydrží v šatníku delší dobu. Na denní nošení stačí mít dobře střižené džíny, k tomu jednoduché topy, koženou bundičku nebo sako. Když přidáte i kvalitní boty, celek je dokonalý.

Platí pro ženy v oblékání nějaká omezení?
Zastávám názor, že ne. Podle mě se má žena oblékat podle toho, v čem se cítí dobře. Některá "vynese" krátkou sukni v pětačtyřiceti, jiné nesluší ve dvaceti.

Problém je, že některá pětačtyřicetiletá se cítí v mini dobře, ale okolí to vidí dost jinak.
To je pravda, ale takových případů moc není. Mám spíš pocit, že se my Češky podceňujeme. Spousta žen by mohla víc prodat svoji postavu, mají na to, ale bojí se. Schovávají se za značkové oblečení, s kterým myslí, že neudělají chybu.

Měly bychom od nějakého věku přestat nosit určité barvy?
Nejsem zastánkyně barevné typologie, kdy vám někdo řekne, že se k vaší barvě pleti hodí ta a ta barva, protože v létě máte jiný odstín a v zimě taky. Proto bych neposlouchala rady typu: "Nenoste béžovou". Pět jejích odstínů vám nemusí slušet, dalších pět vám sedne perfektně.

A co když žena netuší, co za barvu jí sluší?
Doporučuju nebát se zkoušet. Když v obchodě vidí šaty, nesmí si říct, že to není barva pro ni, ale měla by si je vyzkoušet. Za to nic nedá, když na sebe vezme pět věcí a až šestá jí sedne. I mé zákaznice často přijdou, něco se jim líbí, ale okamžitě prohlásí, že už to není pro ně. Když si pak věc vyzkouší, jsou mile překvapené.

Odhadnete už po těch letech dopředu, co se bude dobře prodávat?
Ne, to je nevypočitatelné. Jsou věci, které se prodají okamžitě, ačkoliv to nečekám, pak jsou takové, kdy se vyloženě netrefím do vkusu žen a zůstanou nepovšimnuty. Dopředu se s tím kalkulovat nedá.

Chtěla jste někdy se svojí prací "seknout" a jít dělat něco jiného?
Krizí bylo hodně. Mívám období, kdy se "zaseknu" a práce mi nejde. V tu chvíli váhám, jestli má smysl, co dělám, jestli se někam posouvám. Naštěstí ta období netrvají tak dlouho, že bych skončila.

Autor:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Letošní podzim přeje barevným botám, stejně jako zdobení a různým texturám...
Obujte se do podzimu. Neokoukané kousky, které by vám neměly chybět

Poslední sluneční paprsky si můžete užít v pohodlných oxfordkách, elegantních kotníčkových střevíčkách nebo sexy upnutých kozačkách nad kolena. O slovo se...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Jana Bělobrádková se stará o tři děti.
Bartošová, Bělobrádková a Babišová: Své manžely v politice podporujeme

Bez podpory své partnerky žádný politik dlouhodobě neuspěje. Kdo stojí po boku nejvýraznějších osobností letošních voleb? Oslovili jsme manželky lídrů...  celý článek

Další z rubriky

Sarah Fergusonová v Cannes (2011)
Hrdá jsem jen na to, že jsem dobrá matka, říká vévodkyně z Yorku

Skandály proslulá Sarah Fergusonová (57), vévodkyně z Yorku, se po rozvodu s princem Andrewem (57) stáhla na jistý čas do ústraní. Nedávno se ale stala...  celý článek

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely Duran Duran Simona Le Bona (58) si prý...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy
5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy

Vlasy vám zdobí čerstvé ombré, jenže co dál? Na hlavě máte teď hned dvě barvy s rozdílnými nároky a obě se hlasitě dožad... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.