"Maminka pracovala u ČSA a já létala za babičkou do Ostravy na zaměstnaneckou slevu. Od malička jsem byla na letišti jako doma. Kromě cizích řečí mě bavila i hudba, zpívala jsem v Kühnově dětském sboru. Když jsem se ale v patnácti rozhodovala, co dál, vyhrály jazyky," vzpomíná Vlasta Kulhánková.
Po maturitě si k ruštině a angličtině přibrala němčinu, kterou pak změnila na méně tradiční švédštinu. V létě začala vypomáhat v kanceláři SAS (Scandinavian Airlines). Když firma v roce 1968 dostala dva nové lety mezi Kodaní a Prahou a potřebovala novou sílu, Vlasta Kulhánková nezaváhala. U téhle letecké společnosti se z městské kanceláře časem vypracovala až na vedoucí letištní stanice.
"Abych se naučila balancovat letadla, musela jsem nastudovat spoustu učebnic v angličtině, absolvovat kurzy v Kodani a švédském Malmö. Než letadlo vzlétne, musí se vyplnit složitý dokument o jeho váze, množství paliva, cestujících a zavazadlech. Zaznamenat, kolik je na palubě dospělých, dětí a miminek," zaujatě líčí Vlasta Kulhánková svoji práci na Ruzyni.
"Letištní provoz jsem studovala hlavně po nocích. Když jsem uložila malou Terezku, učila jsem se do jedné v noci. K letadlům jsem pak chodila i během těhotenství s mladší dcerou," říká.
Možná i proto dnes obě dcery, šestadvacetiletá Radka i devětadvacetiletá Tereza, pracují v letecké dopravě. Mladší Radka je u ČSA, její starší sestra Tereza pracuje pro Lufthansu. Nějaký čas dokonce paní Kulhánková prala v jedné pračce tři různé uniformy.
Teď se ale Vlasta Kulhánková zotavuje po operaci kolena a dosud chodí o berlích. Přála si dotáhnout službu u SAS až do kulaté čtyřicítky, jenže nakonec je všechno trochu jinak. Na den D, kdy se do Ruzyně vydá naposled, raději nechce myslet. Z pracovní neschopnosti se jen na pár týdnů vrátí, aby zapracovala novou sílu na rezervace a vystavování letenek.
Zhoršené zdraví není ovšem jediná nepříjemná změna, s níž se paní Kulhánková musela v životě smířit. Před sedmnácti lety její manžel odešel za mladší ženou a pořídil si novou rodinu. Všechno zlé je ale pro něco dobré.
Aby se s tím vyrovnala, začala Vlasta Kulhánková podnikat s dcerami dámské jízdy letadlem po světě. Díky zaměstnanecké slevě ho proletěly křížem krážem, viděly téměř celopu Evropu, poznaly Ameriku i Kanadu a podívaly se i do Číny.
"Život mi přinesl tolik pěkného, takže někde zase musel ubrat, aby se to nějak vyrovnalo," usmívá se smířeně. "A co budu dělat v důchodu? Pojedu do lázní, budu mít víc času na luštění sudoku, znovu sednu ke klavíru. A budu se těšit na vnoučata," říká vyrovnaně.
