Vyvolených typu Marilyn Monroe a Angelina Jolie, kterým atributy jako krása, osobitost, a sebejistosta byly dány shůry, je hrstka. Většina z nás se k podobnému stavu musí dopracovat.
A právě o těchto ženách je následující text. Zkušení plastičtí chirurgové by na nich pravděpodobně našli jisté nedokonalosti, ale ony navzdory tomu (nebo právě díky nim), vypadají zajímavě. O ženách, z nichž vyzařuje spokojenost a sebevědomí. O těch, které se našly a dnes stojí pevně na vlastních nohách.
Pošlete kila do věčných lovišť
Váha dvaačtyřicetileté Aleny Hořelicové se po porodu dvou dětí dostala plíživě hodně nad sto kilogramů a fyzická podoba se odrazila i na jejím výrazu ve tváři. "Věčně zamračená, nervózní, protivná ženská, která věci zbytečně hrotí," popisuje sebe sama Alena Hořelicová.
Pak se přihlásila do kurzu hubnutí. Když viděla, že bude muset cvičit, z první hodiny chtěla utéct. Ale zůstala. A po dvanácti týdnech zhubla deset kilo.
Sebejistota přímo úměrně s váhovým úbytkem stoupá. Samotné zhubnutí však ještě není zárukou toho, že se ze ženy stane osoba, která je spokojená sama se sebou a vnímá ji tak i okolí. Pokud si budete jídlo odpírat a zároveň se přitom litovat, časem nejspíš podniknete na svoji ledničku noční pustošící útok, po němž zůstane prázdná i sklenička s hořčicí. Taková jednorázová výprava vůbec nic neznamená, ale nesmí odstartovat návrat do starých kolejí - tloustnoucí, nespokojené ženské, s minimem sebeúcty v důsledku absence silné vůle.
Důležité je přeskupit si své priority a zájmy. "Pro lidi s problémy s váhou je hlavní životní hodnotou jídlo. Když jim vášeň sebereme, musí energii věnovanou jí nasměrovat jinam," vysvětluje Iva Málková, která vede kurzy hubnutí STOB.
V nich obvykle účastníci najdou motivaci k pravidelnému cvičení, k návratu nebo objevení nových koníčků, ale i ke změně partnera, s nímž se necítili dobře, a problémy ve vztahu "zajídali".
Vsaďte si sama na sebe
Také máte pořád pocit, že když jdete po ulicích měst na západ od našich hranic, jsou tam ženy jaksi sebevědomější a celkově působí sebejistěji? I když rozhodně ne všechny, přesto jich je mnohem víc, než když se projdete po těch našich.
Většinu z nás přepadají věčné pochybnosti - zvládnu tu novou práci, nejsem už moc stará na to, abych měla dítě, mám jít na rande s tím mladším mužem, neměla bych to nové tričko dát raději dceři...? I když někde uvnitř víme, že se obáváme zbytečně, v duchu jako by nás zároveň opravoval nějaký silnější hlas, který tomu sebevědomému nedovolí prodrat se na povrch a řídit se jím.
"U nás tak trochu stále ještě vládne výchova k průměrnosti. Jsi dobrá, když se tvůj názor moc neodlišuje od názoru učitelů, okolí, médií. Jakmile se žena chce prosadit jinak, po svém, nachází v okolí málo podpory," říká psycholožka Ludmila Filipová.
Věříte si?Nabízíme návod k sebevědomí a test, jak jste na tom |
V některých okamžicích je žádoucí nechat se řídit hlasem pochybností. Když na silnici váháme, jestli stihneme bezpečně předjet auto před námi, je dobré ho poslechnout, v tu chvíli je to možná otázka přežití, ale častěji nám o život nejde.
Sláva mateřství
Mateřství změní každou z nás. Odstartovalo i proměnu herečky Veroniky Žilkové. Když se jí narodilo první dítě, dcera Agáta, začala si být jistá sama sebou. "Myslím, že většinu žen mateřství potvrdí. Sebestřednost, která provází každou bezdětnou ženu, ve chvíli, kdy si pořídí dítě, za které je zodpovědná a má strach, zmizí. Sebelásku nahradí láska k někomu," vysvětluje herečka, co jí pomohlo "najít se".
S teorií sebeutvrzení ženy po porodu souhlasí i psycholožka Ludmila Filipová. "Mateřství dává ženě určitou šanci právě proto, že má pocit, že obstála alespoň v tomto požadovaném životním úkolu porodila, uleví se jí, že má někoho tak blízko, že není sama, je důležitou osobou, matkou. Může si ulevit a postavit se sama k sobě s větší laskavostí," říká Ludmila Filipová.
Na druhou stranu narození dítěte přináší do našeho života i řadu negativ. Začneme mít potíže s váhou, cítíme se nedoceněné, ubíjí nás stereotyp z činností, jež z nás vysávají poslední zbytky energie, nedostává se nám peněz. "Ve dvou letech dcery jsem měla pocit, že zešílím. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem prala, žehlila, vařila, uklízela a chodila si hrát na písek," vzpomíná Kamila Sváčková.
S manželem dceři našli soukromou školku. "Než ji přijali do státní, rok šly tři čtvrtiny mého platu na školné, ale stálo to za to. Uvědomila jsem si, že nejsem špatná, ale naopak jsem schopná, když zvládám práci i dítě. Mateřství, byť ta horší stránka, mě paradoxně posunulo dál," vzpomíná.
Záchranný kruh z kamarádek
Nikdo vám nebude rozumět víc než vy sama, ale občas v životě přijdou situace, na které je potřeba tlumočníka, abyste je správně pochopila a našla ten pravý východ. V těchto okamžicích hrají nezastupitelnou roli kamarádky. Fakt, že se jim můžete vyzpovídat a popsat své problémy, je očistný. Zároveň vás svěřování nutí přemýšlet a pojmenovat, co si třeba nejste sama před sebou ochotná přiznat. Přijdete na to, co děláte špatně, a ještě vás to nasměruje na tu správnou cestu.
Za nalezením vlastního já obvykle bývá spousta sebezapření, bolestných šrámů, potu i slz, přesto stojí za to chvíli trpět. Pocit spokojenosti ze sebe samé je nenahraditelný. I kdyby měl přijít třeba v sedmdesáti. Zkuste se i vy dostat na trůn a být královnou. Uvidíte, že je to příjemné.
