Dceři je čtyřiadvacet let a Alena Mihulová od nejútlejšího dětství akceptovala její vkus a názor. „Zastávali jsme s mužem takovou výchovu, že jsme ji ve všem upozorňovali na klady, na to, co je její doména, v čem je dobrá. A co jsme nepovažovali za její silné stránky, což je vlastně velmi subjektivní, ale co se nám zdálo jako chyba, jsme nechávali být a věřili, že si to sama uvědomí a v hlavě srovná. A myslím, že se to stalo,“ vzpomíná na výchovu se svým mužem, režisérem Karlem Kachyňou.
Když Karolíně bylo devět let, její otec zemřel, dcera si na něj však moc nepamatuje. Sama Alena Mihulová, která už se nikdy nevdala, nikdy neměla pocit, že by suplovala obě role - mámu i tátu.
„Tak jsem to nikdy necítila, ale častokrát mě napadlo a napadá i dnes, když je dcera smutná, něco se jí nedaří, tak mám pocit, že by jí to Karel lépe vysvětlil než já, že by pomohla ta mužská energie,“ uvažuje herečka. A pak také ve chvílích, když je její dcera šťastná, jako třeba teď, když si udělala řidičák. To jsou momenty, kdy si na muže vzpomene a říká si: „To by bylo skvělý, kdybys to viděl, byl bys na ni pyšný. A někdy i na nás obě“.
V osmnácti její dcera na rok odjela do Anglie, kde studovala na gymnáziu. „Než odjela, byla jsem na tom tak, že bych ji nejraději zamkla do skříně na půdě a nikam ji nepustila. Obavy ale měla i ona sama. Rok předtím, než se rozhodla odjet, jsme chodily na dovolené po pláži ve Španělsku a každý večer jsme probíraly pro a proti. Jednou se mě zeptala, co má dělat, a já jí odpověděla, že jí osmnáct let neříkám, co má dělat, tak to nebudu dělat ani teď,“ říká Alena Mihulová.
Alena Mihulová (53)
|
Dcera nakonec odjela a po roce pobytu v cizině byla mnohem samostatnější a dospělejší. „Hlavně jsem na ní viděla, že v sobě nemá tu českou malost. Je větší světačka než já, všechno pro ni bylo přirozené, pro mě je spousta věcí v cizině pořád nová.“
Sama Alena Mihulová často cestuje, nejraději má Španělsko, kde už se cítí jako doma. „Ta země je nám něčím podobná, Španělé mají podobnou náturu, jen je to tam víc nakopnuté. Dokážou se lépe bavit, umí žít a nemají v sobě tu nepřejícnost, závist, malost a potřebu si věčně na něco stěžovat. Což ale taky asi souvisí s mořem a sluncem. Když slunce svítí, vstává se vám hned lépe než do sněhu,“ uvažuje Alena Mihulová, která o sobě říká, že je vyloženě letní typ. „O kvalitu svého života se v zimě musím velmi starat. Nejraději jsem zavřená doma v teple, v tlustém županu a čekám na jaro. V zimě mi chybí energie, jako kdyby mi ztuhla krev v žilách, jedu na úsporný režim a starám se jen o to, aby mi bylo teplo, abych byla nakrmená a vyspala se.
4. července 2017 |
