Lejla Abbasová v kalendáři Asante Kenya 2009

Lejla Abbasová v kalendáři Asante Kenya 2009 | foto: Jakub Ludvík

Afričané obřezávají dívky v době sezony, říká Lejla Abbasová

  • 464
Celý život mají bolesti, sex je pro ně utrpením, mnohé umírají. Přesto se statisíce dívek nechávají dobrovolně obřezávat. Mnohé o své pohlavní orgány přicházejí jako malé holky, aniž mají šanci rozhodnout se. Ženská obřízka je prastarý rituál, který dělí svět na dva tábory.

Jeden je považuje za africkou tradici, do které Evropané nemají co mluvit. Druhý za brutální mrzačení dívek, kterému je třeba zamezit.

fakta o obřízce

* Podle Světové zdravotnické organizace je na světě obřezáno přibližně sto šedesát milionů žen, z toho devadesát milionů v Africe.
* V Egyptě je obřezáno přes šedesát procent vdaných žen. Nyní je tam sice obřízka úředně zakázána, ale mnozí rodiče proto vozí dcery nechat obřezat do Súdánu.
* Podle průzkumu Unicef přes čtyřicet procent německých gynekologů přišlo do kontaktu s obřezanou pacientkou.
* Přibývá žen, které se rozhodly proti obřízce bojovat. Mezi nejznámější aktivistky patří Waris Dirieová, autorka knihy Květ pouště, či nizozemská poslankyně somálského původu Ayaan Hirsiová Aliová.
* Tradice obřízky se vyskytuje ve třicítce zemí subsaharské části Afriky, zasahuje i na některé země Arabského poloostrova a Blízkého východu. Objevuje se i v některých komunitách v Jižní Americe.

Kde je pravda? Hodně o tomto africkém tajemství ví Lejla Abbasová. Moderátorka a bývalá mluvčí Ministerstva pro lidská práva pomáhá v Keni děvčatům, která se rozhodla obřízku nepodstoupit.

Obřízka není primárně otázkou sociálního statutu. Nezáleží na penězích, ale na tradici kmene, kterého je dotyčný příslušníkem. Kmen buďto obřezává, nebo ne.

"O samotné obřízce se v Africe nemluví, stejně jako o menstruaci, natož o prvním sexu," říká Lejla Abbasová.

"Tradiční způsob je ten, že probíhá oslava. Všichni hodují a pijí, je to velká sláva. Pak vždy jednu z holek odvedou do chýše. Tam je obřezána a třeba i dva dny leží, aby se zastavilo krvácení. Dívce se dává sváteční jídlo, jako je třeba maso. To aby zesílila. Když dívka vyjde ven, s nikým o tom pochopitelně nemluví. Rituál probíhá zpravidla dvakrát do roka, v únoru a srpnu. Říkám tomu sezona. Některé kmeny obřízku považují za obřad, kdy se dívka stává ženou. Jiné obřezávají dívky těsně před svatební nocí, což je podle mě obzvlášť cynické."

Sama moderátorka viděla na vlastní oči ženu s faraonskou obřízkou, která je prý ze tří druhů ta nejhorší. "Odřežou dívce všechno. Velké i malé stydké pysky, celý poštěváček. Pak se nařeže kůže v tříslech, tou se rána překryje a zašije. Zůstane jen zhruba pětimilimetrový otvor na odtok menstruační krve a moči. Při každém sexuálním aktu je žena vlastně znovu natrhávána, mnohdy pak zase znovu zašívána. Má záněty, bolesti, zdravotní potíže a komplikace při porodu, kdy se například může deformovat hlavička dítěte, nemluvě o psychickém traumatu. Ty ženy vlastně mají jednu obrovskou hnisající ránu. Je to fakt strašné."

To, co z pohledu Evropanů vypadá jako bezcitné mrzačení, dělají ale svým dcerám i bohatí a vzdělaní Afričané. Často na tom rituálu trvají matky. "Ženy z kmenů, které obřezávají, neznají nikoho, kdo by obřezán nebyl. Berou to jako přirozenou věc, která se prostě dělá," vysvětluje Abbasová.

Čtěte v magazínu DNES

Lejla Abbasový

Příběhy dívek, které se nechaly obřezat i o těch, které před tímto rituálem utekly. Proč obřízku přirovnává k píchání uší i to, že se s obřezanými ženami čím dál častěji setkávají také gynekologové v Evropě. To vše čtěte ve čtvrtečním magazínu.

,