Je mi trapné i válet ji na podlaze mezi ustřiženými vlasy. "Bude špinavá, dám vám ji na stolek," říká kadeřnice. Velké ucho vytvoří v zrcadle, před kterým kabelka stojí, rám bizarního obrazu. Jsem na něm já bez rukou v obrovské pláštěnce, těsně uvázané pod krkem, se splihlými vlasy. Jako by se malíř snažil zachytit oblečeného tyranosaura rexe.
Bojím se opustit ji na věšáku nebo stolku s časopisy. A tak ji přenáším od střihacího křesla k mycímu a odtud k sušáku a zpátky jako tygřice mláďata.
V jednom vyhlášeném salonu, kde celebrity stříhají celebrity, jsem se osmělila a nechala ji zavěšenou na opěradle střihacího křesla. S hlavou ponořenou v umyvadle mě ale stihl záchvat paniky: přijdu o ni! Vystřelila jsem od mycí linky a nedbala na to, že z vlasů mi kape barevná voda. "Kam běžíte?" volala zděšeně mladičká kadeřnice.
"Pro kabelku, mám v ní telefon. Možná mi budou volat ze školky, že se tam dceři nelíbí." Pitomější vysvětlení už jsem vymyslet nemohla.
Dodnes vidím oči ve všech zrcadlech upřené na mě a slyším hlas: "Nebojte, tady vám ji nikdo NEUKRADNE."
Tak to byl všech trapasů král. Nastal čas zamyslet se. Kdybych měla přes rameno miniaturní taštičku s peněženkou a mobilem, problém by neexistoval. Tak proč všude vláčím ohromnou kabelu?
Vysypala jsem ji doma na podlahu. "Chápeš, proč mám v kabelce všechno tohle?" zeptala jsem se trochu nelogicky svého hodného a praktického muže.
"To se nediv, když jedeme o víkendu na chalupu, bereš tolik věcí jako já na půlroční zahraniční stáž." Má pravdu. Tahám totiž s sebou, ať jedu na tři dny nebo měsíc, celou domácnost. Vím, že například na návštěvě u rodičů nám půjčí bačkory, ručníky, rozdělí se s námi o šampon i zubní pastu a mají dokonale vybavenou lékárničku. Přesto s sebou kromě přezůvek a toaletních potřeb vezu i dva teploměry, (prošlou) framykoinovou mast a v obrovském balení nepatrný zbytek dětského sirupu na snížení teploty. Na loňskou červencovou dovolenou v Toskánsku jsem přibalila každému členu rodiny péřovou bundu.
Ne že bych měla tak chabé zeměpisné znalosti, jasně že vím, že v červenci ve zdejších kopcích zraje při téměř čtyřicetistupňové teplotě víno. Jenže, jak říká má babička, v horách je počasí nevyzpytatelné. Chvíli slunce, chvíli sníh… Celých čtrnáct dní jsem strávila v plavkách a pareu z místního trhu.
V kabelce byla podobná spoušť jako v zavazadlech na dovolenou. Peněženka, doklady, klíče, jelení lůj, tužka, vizitky, deodorant. Budiž.
Jenže kromě toho v ní bylo i tohle:
* pár pletených rukavic (je květen)
* náhradní tričko pro dceru
* kšiltovka
* troje sluneční brýle
* sprej proti bolení v krku
* stručný návod k automobilu
* pět lízátek
* dvě plata třezalkových tablet
* zbytek roztoku na kontaktní čočky v třistamililitrovém balení
* tři pouzdra na kontaktní čočky
* dvě prázdné obálky
* troje papírové kapesníčky
* pět kaštanů a dva žaludy
* plaz z umělé hmoty
* tlustý diář na rok 2003 o velikosti A5
* patnáct účtenek
Stejnou otázku jako svému muži jsem položila i kamarádce psycholožce. Oznámila mi, že jsem typ, který má rád jistotu. Nesnesu prý pomyšlení, že bych se musela omezovat a improvizovat v situaci, kdy by mi něco potřebné chybělo…
"Jo, a co se týče pocitu, že vypadáš divně s kabelou na klíně, tak to chce, holka, trochu sebevědomí. Taková Julia Roberts by klidně celou dobu držela slepici a ještě by při tom rozdávala autogramy. Na rozdíl od ní bychom si ale neměly myslet, že slepice-kabelka na našem klíně někoho třetího vůbec zajímá..."
Dlouze se napila veltlínského zeleného a tiše dodala: "Těžko se mi to říká, jsi má kamarádka, ale taky budeš asi trochu chaotická. No, skoro nepořádná, řekla bych."
Než jsem se stačila zle podívat, dodala: "Zkrátka máš všechny důležité vlastnosti skutečných hvězd. Tak si je užívej. Sebevědomí přijde samo," uzavřela psycholožka a s pohledem Grety Garbo si objednala další dvě deci.
Dál tedy tahám svou neforemnou kabelku a balím obrovská zavazadla. S pomyšlením, že je báječné být tím, kdo může mít téměř všechno pořád s sebou. A rozdávám autogramy…
 Autorka Klára Mandausová vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Posledních deset let psala v MF Dnes o rodinných financích. Nyní se v příloze Zdraví věnuje životnímu stylu. Se svým mužem vychovává čtyřletou dceru Kristinu. Fejetony píše pro radost. |
